Honza Homola - část 2.

Mega Melon na Leninovy rok 1996

Naposled jsem viděl Wohnout na fesťáku v Žamberku a všiml jsem si, že na vás paří podstatně jiný publikum než třeba před 10-ti lety. Čím myslíš že to je? Nebo to vnímáš jinak? 
Staří lidé odcházejí a další přicházejí. Publikum se mění, ale sem tam ještě zahlédnu tváře, které jsem vídal i před deseti lety. Myslím, že to je přirozenej proces. Všechno se okouká a okolí je neustále v pohybu. 

Jak ty se vůbec koukáš na stahování hudby z internetu a přepalování origoš cdček?
Mít originál CD je krásná věc, ale hudby kolem je tolik, že aby se k ní člověk dostal jen kupováním v obchodech, musel by žrát chleba. Sem pro stahování i přepalování, i když já to dělám jen zřídka kdy. Drogy a prostituce je taky nevymítitelná záležitost. To patří k člověku stejně jako přepalování.

Máš vedle Wohnoutů i jiný hudební projekty?
Teď například hraju se svým tátou Olegem. Mydlíme jeho písničky a je to pro mně uvolňující změna. Na elektrickou kytaru doma už v podstatě nehraju, protože jsem propadl akustický kytaře a mám s ní své plány. Začínám víceméně od začátku a čeká mně fůra práce. 

Máš svůj vlastní web www.honzahomola.cz, řekni nám proč si takovej web rozjel a co na něm můžou lidi najít.
Svůj web jsem si udělal jen tak ze srandy. Mám na něm všechno co mně zajímá. Zveřejnil jsem tam určitou část činnosti, která mně bere moře času. Psaní, focení, kreslení, grafika, cestování a muzika. Tuším, že za čas budou osobní weby běžnou záležitostí. 

Jak vypadá klasickej den Honzy Homoly?
To záleží na ročním období. Když není zima, tak ráno chodím běhat se psem do lesa u kterýho bydlím. Po snídani cvičím na kytaru, skládám, píšu texty, nebo dělám grafiku. Odpoledne jdu skejtovat, nebo se psem do lesa. No a večer buď zase pracuju, nebo dělám blbosti se svojí holkou. V poslední době jsem ale se svojí dcerou, což je činnost nad činnosti.

...a jedna cestovatelská

A zpátky ke skateboardingu. Kdo jsou pro tebe nejzásadnější lidi v Českém skateboardingu z dob kdy jsi začínal a proč zrovny tyhle lidi?
Robert Kořán, Zobák, Petr Karlíček, Radek Teichmann, Marek Šíša, Lowy, brácha Matěj, Petr Beran, David Horváth, Gisberni, Beringerové a spousta dalších. Jsou to lidé, kteří v tý době posouvali hranice Českýho Skateboardingu dopředu. Upozorňuju, že tehdy byl skejt záležitostí specifický skupiny lidí, která se odlišovala od ostatních způsobem života, zejména oblékáním. Skejtový hadry, který jsou dnes masouvou záležitostí, byly pro okolí provokativní a kouření trávy a kalení po klubech to vše ještě umocňovalo. 

Myslíš že je dobře že se skate stává čím dál víc populární? Sice to nejde tak rychle jako ve snowboardingu, ale přeci jen tu nějaký náznaky jsou jako skateboarding na olympiádě apod. Nemyslíš, že bylo lepší když byl skateboarding spíš rebelantská zábava? 
Je mi to spíš jedno. Pro mně je skejt v poslední době jen to, že si du zajezdit. Vlastně se moc neznám se současnou skejtovou generací. Skejt je už úplně jinde, ale musím říct, že jsem rád, že je to masová záležitost, protože sport není jenom fotbal a hokej:). Je fakt, že před dvaceti lety si tady byl jako skejťák úplným exotem. Nikdo nechápal, že to pokreslený rozcuchaný stvoření jede na nějakým prkýnku po ulici. Dneska je to módní záležitost, ale jak říkám. Mě přijde super, že vlastně taková blbost ovlivnila tolik lidí. 

Sleduješ ještě v dnešní době dění kolem skateboardingu?
Kupuju si časáky a sem tam kouknu na video, ale nijak zásadně to nežeru. Ve skateparcích sleduju, kdo jak jezdí a hodně těm lidem fandím. Dřív byl pro mně skejt vším. Po škole jsem vypadl jezdit a večer skončil v nějakém klubu. Sledoval jsem to a žral to se vším všudy.

Měl si někdy doma skate video na který ses vydržel koukat od rána do večera?
Na úplným začátku to bylo legendární video "Wheels of fire", ale tenkrát jsem neměl videopřehrávač, tak jsem na něj mohl čumět jen u kámoše. A pak přišly filmy jako "Hocus Pocus", nebo "Blind". V pozdější době pak "Plan B" a některý filmy od Girl. 

Kolik času v dnešní době věnuješ skateboardingu?
V zimě jezdím jen na snowboardu a v létě tak dva, tři dny v tejdnu. Nemám, ale nijaké ambice. Jezdím si pro radost a nejdu už do složitějších triků. Chodím jezdit sám. Je fakt, že když přijdu třeba na Stalina, tak tam moc lidí neznám. Teď v kristovejch letech už mně trošku bolí padat, tak to opravdu nehrotim. Většinu triků, který jsem dřív dělal už se bojím dělat. Ale vlastně mi ani o to nejde. Baví mně ten pohyb jako takovej. 

Přemejšlel jsi někdy nad tím že by si se vším seknul, jak se skejtem tak s muzikou a začal dělat uplně něco jinýho?
To mně napadá hodně často. Možná to tak i časem udělám. Kytaru bych někdy hodil z okna, jelikož nad ní trávím několik hodin denně. A skejt odejde časem sám, neb tělo je v čím dál horší formě i když se ho snažíš udržovat. Ale nijak mně to nemrzí. Přijdou další věci. 

Melon to fakie rok 1996 (omluvte sníženou kvalitu snímku)

Hodně cestuješ. Kam všude ses za svůj život podíval? Jaký místo pro tebe bylo nej po stránce cestovatelský a který bylo nej po stránce skejtový?
Posledních deset let jsem na zimu odlítal čundrovat jen s baťohem na zádech. To je můj velkej koníček. Mimo spousty zemí v Evropě to byla Jižní Amerika a Ásie. Venezuela, Thajsko, Vietnam, Indie, Barma, Čína, Laos, Kambodža...Většinou odlétám tak na dva měsíce, ale letos, po narození dcery, jsem nikam neletěl. Teď musím cestování pověsit na nejakej čas na hřebík. Jinak ale provozuju s kamarádem Zemánkem Cykloturistiku. Jezdíme nejrůznější trasy po Čechách i Evropě. Naposled jsme jeli z Brna do italskejch Benátek. Na podzim plánujeme trasu Praha-Turecko. Už se těším.
 
Existuje na zemi nějaký místo kam by ses bez váhání odstěhoval kdyby si měl možnost?
Ne. Bydlím za Prahou na samotě v nádherný přírodě a to je pro mně domov. Z okna koukám na koně a na lesy. Nic víc nepotřebuju. Ale někde v hloubi srdce mám vrytou Indii. To je srdcovka. 

Jaký kapely tě ovlivnili v mládí a který maj na tebe největší vliv v současný době?
Nejdřív to byla kapela Beatles. Někdy v sedmé, osmé třídě přišel punk a pak už to bylo. Dead Kennedies, Sex Pistols, Suicidal Tendencies, Plexis, Šanov, nebo Pražský Výběr. Dnes poslouchám spíš akustický věci, ale v zásadě je mi to jedno. Základní kritérium "líbí, nelíbí" aplikuju na všechno, ať je to cokoli. 

Měl by si nějakej vzkaz dnešní generaci skejťáků nebo i muzikantů?
Aby nežrali žížaly.

No už tě nebudu dál zdržovat a dám ti teď prostor na klasickou závěrečnou děkovačku.
Díky tedy Trávo za moje první skejtové interwiev, neb dříve jsem byl zapřísáhlej nedávač rozhovorů:). Pak taky díky rodino, ženo, brácho, dcero, pejsku. Díky kámošům a lidem, jako Horvátové, Habancové, Pekové, Vintrové, Molecové, Daňkové, Pavoukové....prostě všichni, kdo to posouváte dál a dál.

Autor: HANK

Rubrika: Legendy