Petr Löwy před libereckou radnicí.

Narodit se v pátek třináctého by pro někoho znamenalo osudové znamení po celý život. Petr Löwy to takhle nevidí. Pro něj je to pouze datum, které nic neznamená. Narodil v pátek 13. prosince roku 1974. Jeho otce si prý může leckdo pamatovat z Bránického Sklípku ve Vodičkově ulice, kde dělal léta letoucí číšníka. Petrova maminka byla zaměstnaná na plný úvazek v domácnosti, kde měla krom Petra ještě další tři dcery. Petr je rodilý pražák. Zatím co jeho babička žila šest let v Izraeli a podobné období v Americe, Petr začal cestovat až později. Své dětství prožíval přímo v pražském centru. S jistou nadsázkou se dá říct, že budoucí velké spoty jako je Merkurie, Vinohradská, Scéna atd. měl okouknuté už z kočárku. Jeho školní docházka má zajímavé a krátké trvání. Dokončenou má pouze povinnou devítiletou školní docházku po které stihnul jen jeden rok na zednickém učilišti. Rodiče mu pak podepsali doklad na jehož základě byl ze školy propuštěn. Důvod? Závody. . Toho času už Petr trávil více času v zahraničí, než doma.
Kolem roku 1984 byl Strahov centrem skateboardového dění v Praze. Zde se scházelo v průměru 30 lidí co jezdili jenom na skateboardu. Ale vidět v té době člověka, co si nese v ruksaku na zádech brusle i skateboard nebyl žádný problém a nebylo to tolik vyhraněné jako dnes. Na Strahově byly v té době nájezdy na slalom a čtyřmetrová u rampa bez horních plošin. V ní došlo i ke smrtelnému úrazu, kdy nějaký přihlížející spadnul z rampy dolu na beton. Ovšem to byla výjimka. Strahov obvykle fungoval jako místo pro každodenní sešlost, kdy se vytáhnul kazeťák, spacáky se hodily na trávu a jezdilo se. Prostě pohoda. Z triků se tenkrát dělali slidy, downhilly, slalomy a streety. Pro streety byl Strahov coby nejvyšší kopec dokonalá startovní pozice. Odtud se jelo k Hradu a od něj na Stalina, který tenkrát fungoval jako přestupní stanice pro další street směrem do centra. Zhruba nějak takhle vypadala situace v Praze kolem roku 1984.

Petr a pogo.

Petr se poprvé přimotal ke skateboardu v roce 1983, kdy si skateboard odněkud přivezl jeho španělský kamarád. Prvním počinem byl slalom mezi trámy dřevěného lešení a tím nastartoval svou kariéru. V roce 1984 dostal Petr od rodičů svůj první skateboard a od té doby jej tahal všude sebou. Měl ho sebou i jednoho letního dne, kdy si přečetl v novinách, že se na Strahově konají závody v BMX a nějaká kola se tam prý měli půjčovat. Petr vyrazil na kopec a na místě zjistil, že s půjčováním to byla fáma. Notně zklamaný ze závodů odešel a v dálce slyšel nějakou hlasitou hudbu. Šel rovnou za tím zvukem a dostal se na mistrovství republiky ve skateboardingu. Díky zájmu o kola viděl sk8ové závody a disciplíny jako freestyle, skok do výšky a slalom. Od té doby začal na Strahov docházet pravidelně a získal pověst čórkaře desek, co sice prkno šlohne ale taky vrátí. Jeho první skate byl dávno nepojízdný a největším problémem té doby se stal nedostatek funkčních skateboardů. Tenkrát se jezdilo na všem možném, desky se dělaly na koleně a trucky se odlévaly po domácku. Když měl někdo štěstí a vlastnil originál desku, ojel jí a deska pak postupně putovala mezi všemi v klanu. Petr to řešil tak, že si desky půjčoval a když někdo nejezdil a vegetil na trávě, sebral mu ji, zajezdil si a pak ji vrátil. Kromě slalomů začal zkoušet i freestyle, ke kterému jej přivedla jeho starší sestra. Sama jezdila na bruslích. Moc se jí freestyle líbil a řekla Petrovi aby to zkusil. Petr si sehnal freestylové prkno a začal se učit.
V devíti letech se zúčastnil svých prvních závodů, který pořádal časopis Stadion a závody Petr vyhrál. Závody se mu zalíbily a mezi desátým a dvanáctým rokem objížděl závody všude možně po republice. Závody se v té době konaly například v Prachaticích, v Olomouci, v Plzni a samozřejmě v Praze.

Handstand flip v Barceloně.

Prvním mezinárodním počinem byl evropský pohár v Belgii, kam jel Petr ve dvanácti. Rodičovské povolení musel jít osobně vyřídit Martin Kopecký k Petrovi domů a až poté se mohlo vyrazit. Petr skončil v Belgii ve freestylu na čtvrtém místě a poznal, že závody u nás byla jen taková legrácka. Ty pravé závody a místa pro získání správných zkušeností, jsou za hranicemi. Se závody se roztrhl pytel a jedním z nich byl i pražský Euroskate. Jeho zákulisí popisuje Martin Kopecký ve svém rozhovoru. Petr Löwy zde obsadil 21. místo. Doba 1988 – 1991 je ve znamení neustálého cestování po závodech v zahraničí. Za tu dobu vynechal v Evropě pouze tyto země: Řecko, Finsko, Norsko a Lucembursko a Portugalsko. Do ostatních zemí se dostal díky skateboardingu. V roce 1990 se umístil na šestém místě v Německém Münsteru a to bylo jeho nejlepší musnterské umístění. Závody ve freestylu nevyhrál nikdo jiný než Rodney Mullen. V tom samém roce vyhrál světový pohár v italském Tourinu a na naše vyhrál třicet tisíc korun. Rodiče věděli že to jsou jeho peníze a nechali ho s nimi udělat co sám uzná za vhodné. Všechno utratil v Tuzexu během tří měsíců. Do Tourina se po roce vrátil. Kvalifikaci sice nezajel nejlépe, ale postoupil, jako třetí, přímo do finále. S klidným svědomím odešel na místní diskotéku a až po příchodu zpět na hotel zjistil, že se finále jelo ještě ten den večer. Bez Petra.

Japan air u Lenina na kulaťáku v Dejvicích.

K těm nejzajímavějším cestám z té doby patří určitě výlet do ruské Rigy. Riga leží na řece Volze, kterou naši cestovatelé pokládali za obrovské jezero a divili se proč doprostřed jezera vede most. Koryto v tom místě mělo průměr tři kilometry a přes mlhu nebylo vidět na druhý břeh. Riga byla v té době zakázaným městem pro turisty a skateboardová delegace z Čech jela na pozvání tamního svazu. Vše zařídil Martin Kopecký. Delegace dorazila letecky do Moskvy a pak jela dalších 14 hodin vlakem. U vlaku na ně čekala hosteska s transportérem a odvezla je do nejlepšího hotelu ve městě. Riga byla v té době pro našince pekelným městem, kdy obchody zely prázdnotou a koupit se daly jen jakési zavařené sklenice s něčím, lahve od piva se vším co teklo a ve vypnutém mrazáku byly naházená kuřata. Nic víc. Oproti této bídě byl v hotelu každý večer obrovský raut, kde se stoly prohýbaly pod mísami s jídlem. Závody samotné jeli jen naši a místní. Tamní skateboarding byl dvacet let zpátky a kluci byli pro lokály stejné zjevení, jako první amíci u nás. Tomuto časovému propadu odpovídal i děsivý stav plechových překážek. Po závodech se konala mega party v místním kulturáku, kde byly stolu složeny ve tvaru U a naše delegace seděla samozřejmě v čele.
Na počátku devadesátých let se dostává freestyle do ústraní. Prkna nejdou na odbyt a na závodech dostával street víc prostoru než freestyle. Petr bral tuto změnu jako součást vývoje skateboardingu a postupně se přeorientovává na street. Někdy v devadesátých letech začal prodávat v Rock´n´Rollu v Benešovské ulici. Na jeho živobytí přispívali rodiče, výdělky ze závodů, prodávání v shopu a samozřejmě sponzoři. Mezi ně patřili například Pilsner Urquell, Rock´n´Roll, Powell, Gulwing, Vision, Phalanx, Acme, Mystic, Volcom, Standard Truck nebo třeba Globe shoe, Vision, Vans atd. Současně Funstorm a DC.

Největší vražda, nosebone ze schodů u Národní Opery.
zdroj: www.boardmag.cz

V období od dvanácti do osmnácti znal jen a jen skatebaording. Skoro každý víkend znamenal cestování někam, tam ze sebe vymáčknul to nejlepší co šlo a celý týden se z toho dostával. Pořád dokola. Na konci roku 1996 je Petr deseti násobným mistrem republiky a má mnoho úspěchů na světové scéně. Chtěl by ubrat na tempu, ale nemůže dělat věci jen tak napůl, protože je zvyklý vše dělat naplno. Cítil se unaven z neustálého koloběhu a asi koncem roku 1996 přestal závodit úplně.
Na skateboarding ale nezanevřel. Se sponzory se dohodl na focení, točení a na konání různých exhibicí. Stejně jako při závodění jde do všeho úplně nadoraz. Sám si vyhlédnul nějaké místo, pak pozval fotografy, kameramany a buď to vrátil nebo ho ze spotu odvezla sanitka. Nic nedělal polovičatě. Při sledování cizích videí si uvědomil, že neexistuje nic co by nešlo udělat a s tou vírou točil a fotil . Potlačil v sobě přirozenou hranici strachu a postupem času se dostával do podobných stavů jako při závodění. Jeho tělo začalo dostávat velké porce bolesti a dlouho se z nich vzpamatovávalo. Jako příklad, nosebone ze schodů mezi Federálním Shromážděním a Státní Operou. Je to desítka a čtyřka s metrovou mezerou. Petr dopadl na trucky na sedmý pokus, prkno se roztrhlo na dva kusy a pak šel přímo na hlavu. Tyto schody jsou dosud nezdolány.
Petr neměl z těchto stavů dobrý pocit a přišlo mu, že skateboarding mu víc bere než dává. Po častých úrazech loktů, pat a rukou se v roce 1997 rozhodne přestat jezdit na dobro. Po patnácti letech strávených převážně na skateboardu.

Funstorm Team Manager v liberecké čajovně.

Petr bydlel od roku 1996 v Liberci, kam se odstěhoval na pozvání Míry Trojana z Funstormu. Tam pracoval první dva roky v Liberci. Místo na skateboardu začal jezdit na horském kole a začal vnímat i jiné světy než skateboarding. Začal se zajímat o duchovní světy a v roce 1998 se stal Svědkem Jehovovým. Život podle bible je pro Petra dlouhodobým projektem a styl takového života je pro něj správný. Biblické zásady přirovnává k radám od přítele, o kterých časem člověk zjistí, že jsou užitečné a fungují. Takový život se pak stává plnějším a hodnotnějším. Kromě učení svatého jej láká i archeologie, historie a časem se začal učit vietnamsky.
Dne 14.6. roku 1999 se Petr Löwy oženil. Manželka sice tušila že na nějakém skateboardu kdysi jezdil, ale vůbec netušila jakého šampióna doma má. Petr se o dávné slávě nijak extra nezmiňoval, ale v duchu už začal přemýšlet, že by nebylo od věci začít jezdit jen tak pro sebe, pro zábavu. Nechtěl už skákat schody a macaté gapy, chtěl si jen tak jezdit. Rychle se to ale rozneslo.V roce 2001 pracoval v Liberci v Alpinusu, kam za ním přišel opět Míra Trojan a nabídl mu sponzoring za nějakou fotku. Přišlo prvních pár reklamních fotek a pro Petra tak začalo další období skateboardingu, které pokračuje do současnosti. Petr začal hledat způsob jak se díky skatebaordingu uživit. V minulosti dal do skateu všechno a po tříleté pauze byl do toho opět vtažen. Nedivme se, že chtěl této šance také využít. Měl už jiné priority něž jezdit pro zábavu a věděl, že peníze jsou třeba. Začal fotit, pořádal různé exhibice a stal se managerem Funstorm teamu. Pod jeho ochranná křídla patří momentálně Tadeáš Pavlík, Honza Dušek, Ivan Thai a David Dedek. Petr vymýšlí kam se pojede či poletí, dává do kupy focení, propaguje tým atd.
Do budoucna se chce dál věnovat skatebaordingu, kterému zasvětil svůj dosavadní život. Sepisuje knihu o skateboardingu a plánuje školu skateboardingu po celé republice. Fotí, jezdí a putuje se svým týmem. Jeho cesta z města mu vyšla a v Liberci našel svůj spokojený a šťastný domov.

Autor: Lang

Rubrika: Legendy