Flogging Molly - koncert

Bridget Regan a Dave King

Flogging Molly jsou v české historii již dobře zapsaní, neb koncert v Roxy byl jejich čtvrtým počinem u nás během tří let. Poprvé se tu objevili při cestě z Vídně, kde odehráli koncert pro 5.000 lidí a hned den poté se objevili na strahovské Sedmičce. Trochu šok, ale všechny to náramně bavilo. Dokonce po koncertu dali nějaké to pivko a uspořádali neplánovaný unplugged koncert na schodech před Sedmičkou. Další zastávkou bylo rock Café  a pár dní nato Rock for People. A letos Roxy.
Celá mašina s názvem Flogging Molly se dala do pohybu aby sjezdila nejdříve Evropu a poté vyrazila dokončit svojí tour do USA. Například pražskému koncertu předcházel polský koncert a s nástupem na podium v Roxy uteklo pro Flogging Molly od posledního koncertu nějakých 24h. Dále projedou i Německo, Itálii a další země.
Tato vytíženost ale nebyla na nikom znát ani při zkoušce, ani při samotném koncertu a ani při afterparty.
Do osobního kontaktu jsme se nejvíce dostali se členem kapely, který je pro nás nejzajímavější a tím je Matt Hensley. Jak bylo řečeno v úvodu, je to legendární skater a nemohl tak uniknout naší pozornosti. Již dopředu jsme domlouvali s pořádající agenturou čas na rozhovor, který nastal kolem páté odpoledne. Kapela měla po zkoušce a první si vzali do parády Matta borci z Contestu. Po jejich půl hodinovém ždímaná legendy oblečené do mysliveckých barev nastal čas i pro nás. Musím říct, že mírná opatrnost skončila ve chvíli, kdy jsem se Matta před rozhovorem zeptal, jestli si pamatuje jeden plakát. Letí v něm v tailgrabu do banku. Kupodivu si jej pamatoval a po informaci, že jsem měl ten plakát léta v pokoji, se z něj najednou stal rozjařený kámoš, co je rád že vidí někoho známého po x-letech. Tím začalo náš rozhovor na kterém se podílel otázkami kolega Kac, Hank, Míra Bartoš a překladačem jest kolega Pinin. Máte se na co těšit.

Matt Hensley

Po konci mediální části už pomalu začínali přípravy na koncert, který se nakonec stal velmi úspěšným a z drtivé části vyprodaným. Už někdy kolem šesté se u hlavního vchodu začali srocovat první nedočkavci, aby do čtvrt na devět vyplnili celou Roxy. Věkový průměr se pohyboval mezi 25 a 30 lety a při brouzdání Roxy bylo možné zahlédnout hned několik známých tváří, které máte možnost vidět i na další stránce s afterparty.
Před koncertem nebyla žádná předkapela a přesně ve čtvt na devět vypukl v Roxy pogo festival. Sami muzikanti popisují svůj styl jako chvíli punkový a chvíli folkový. Výsledek je spíš někde mezi. Dave King, zpěvák a autor písní, který pochází z Dublinu, uvádí: „Nejsme tradiční kapela, jsme pouze ovlivněni tradiční hudbou, ale zpracováváme ji po svém.“ Tomu odpovídá i nástrojové složení. „Kdybychom neměli mandolinu, akordeon, housle a flétnu, byl by to punk rock. Kdybychom neměli kytaru, baskytaru a bubny, byla by to tradiční irská hudba,“ dodává Dave.
Flogging Molly hráli s maximálním nasazením každou písničku a plné Roxy fanoušků řádilo pod pódiem ostošest. Většina písní byla také doprovázena při refrénu publikem, mezi kterými bylo velké procento cizinců. Nicméně ani našinci se nenechali zahanbit. Dle očekávání se největší kotel rozpoutal při jejich největším hitu z posledního alba Float, Drunken Lullabies. Vše parádní, až na poněkdu divný zákaz fotografování a tím pádem nemáme z koncertu ani jednu fotečku. Bohužel.
Pařba trvala do deseti večer, kdy se musí utnout hlasitá produkce klubu Roxy a kapela se po chvilkovém Chillu přesunula na afterparty v klubu Batalion. A o té vám více povypráví Míra Bartoš.

Flogging Molly

Autor: Lang

Rubrika: Muzika