Braňo Moravčík
Braňo Moravčík pochází z malé vesnice kousek od Piešťan a je mu 18 let. Velmi často ho potkáte v hlohoveckým skateparku, kde si dává ve velkém stylu jak bazén, tak i street. I přes zranění, které si udělal na začátku léta, se dostal velmi rychle do formy. Důkazem toho mohou být například dobré umístění na SK závodech, což dokazuje 4. místo v celkovém pořadí SSP nebo 5. místo na finále SSP v Košicích.
Něco nám o sobě řekni.
Takže, jmenuji se Braňo Moravčík, je mi 18 let a žiju v malé, bohem zapomenuté vesnici na západním Slovensku pojmenované Madunice.
Za koho momentálně jezdíš?
Už dva roky mě podporuje Hoity Toity skateboards a tento rok jsem začal jezdit za KZN skateshop.
Co tě přivedlo k ježdění?
Ke skatebordingu jsem se dostal, když jsem měl asi 11 let. Dá se říct, že mě k němu přivedla náhoda. Předtím jse se o něj nezajímal. Jednou máma z nakupování v Polsku přinesla skate. Takovou tu vychytávku ve tvaru ryba s umělýma truckama a kolečkama, na kterejch bylo celkem problém se rozjet. Začal jsem to zkoušet a postupem času jsem zjistil, že je to ta nejlepší věc a chci v tom pokračovat.
Jakou muziku převážně posloucháš?
Rock ‚n‘ Roll, pop, country, punk a dokonce se najde v mojí mptrojcece i rap a hip hop. Jaká písnička se mi líbí, tak si jí poslechnu a žánr neřeším. Jediné disco bych zakázal. Hehe.
Pocházíš z vesnice, kde nebylo vůbec nic, když jsi začínal jezdit. Žádný skatepark ani flek na ježdění a v okolí taky nic. Jak jsi se mohl s Mrvim takto vyjezdit?
Nedá se říct, že tu nebylo úplně nic. Hodně lidí si dnes neuvědomuje, že k ježdění stačí ulice a skate. A to tady bylo. Takhle začínal samotný skateboarding a tak by měl začít každý, kdo to chce zkusit. Když se neumíš vozit na rovný zemi, tak nemá smysl to zkoušet na nějaký překážce nebo skateparku. Tady v okolí byly skateparky. Například Trnava, Nové Mesto nad Vahom a dokonce i v Piešťanech něco bylo. Ovšem nikdo o nich nevěděl. S Mrvim jsem začal jezdit až po dvou letech, co už jsem začal. Tím pádem to bylo už úplně jiný. S klukama, co tady ještě jezdili, jsme postavili nějaký překážky a najednou to byla strašná změna po dvouletym ježdění po ulici. Až tehdy jsem se začal učit triky. A to jak na zemi, tak i na překážkách. I přesto, že při ježdění nikoho nepotřebuješ, tak je to rochu i o partě a lidí, se kterejma skejtuješ.
Kde a s kým nejraději jezdíš?
Rád jezdim všude, kde to je jen trochu možný. Nejvíc navštěvuju destinace jako Piešťany, protože tam mám školu a jsem tam každej den. Hlohovec, a když je příležitost, tak zajedu do Bratislavy. V posledním čase ale o dost míň, než v minulosti. Teď toho mám celkem dost ve škole, takže už to není o tom, že přijdeš domu a jdeš jezdit.
Co si myslíš o naší skate scéně?
Co se Slovenska týká, tak úroveň se posouvá každej rok o kousek dopředu. V porovnání s Českem jsme ale pořád pozadu. Přesto se tu objevujou mladý lidi, na kterejch je vidět nějaká budoucnost. Určitě bych zmínil jména jako Filip Krchnik, Adam Tran, 14 letý Kristian Nquyen. Nebo lidi, který se už pohybujou na scéně nějaký ten čas jako Braňo Mrváň, Juro Varik, Janko Mihala, Rišo Tury nebo Michal Illa. Ten mě teď překvapil brutálním videem z Ružinovskýho skateparku. Ve výstavbě skateparků taky Slovensko výrazně pokročilo. Jediné v čem vidím problem je marketing. Z nedostaku peněz je rok od roku míň závodů a tím pádem míň příležitostí se setkávat s lidma, který jsi dlouho neviděl. To mě celkem mrzí. Naštěstí se tento rok stihnul odjezdit aspoň SSP a tak jsem mohl vidět spousty známejch.
Co by jsi chtěl ve skateboardingu dosáhnout?
Chci jezdit tak dlouho, jak mi to jen čas a zdraví dovolí. O nějakejch vyšších cílech teď nemůžu mluvit. Stačí, abys jednou polevil nebo šlápnul vedle a celej život se ti otočí o 360 stupňů, takže o tom radši nepřemejšlim.
Máš nějaký vzor mezi jezdci?
Leo Romero, Collin Provost, Torey Pudwill a Jamie Tancowny. Jejich party sleduju s pusou otevřenou až na zem. Je jich samozřejmě o hodně víc, ale to by bylo na dlouho. Ze Slovenska je to Peter Molec nebo Marek Zápražný. To jsou jména, který mě napadly, ale nevím, jestli je mám jako vzor? Spíš obdivuju jejich skateboarding.
Tvůj nejlepší vrácený trik?
Tuhle otázku jsem už dostal několikrát a nikdy nevím, jak na ní odpovědět. Hehe. Každej vrácenej trik je něčím dobrej. Možná už jen tím, že je vrácenej a mě vážně nenapadá žádný, co by jsem bral za „nejlepší“. Takže sorry, že neumim odpovědět konkrétně.
Co děláš, když nejzdíš?
Každej asi musí něco dělat, když neskejtuje. Hehe. Vezmu kytaru, když nemám žádný školní povinnosti. I když teď přes tejden nemám čas skoro na nic. Nehraju zas tak často, takže mi to nejde, jak bych chtěl. Jsem i tak trochu antitalent, ale vůbec mi to nevadí. Kromě skateboardingu to bude i moje rodinná činnost. Pak už jen lenošení. Hehe.
Kde bereš koule jezdit velké věci?
Nepřemejšlim, co se může stát, když to udělám špatně. To co se mně může zdát velký, tak někomu se to může zdát malý. Když nad takovejma věcma uvažuješ, je to jako bys je přivolával. Na druhou stranu nejdu do ničeho bez hlavy. To se taky nedá. Musíš se cítit na věc, kterou dáváš. Jinak to nemá význam.
Teď po zranění ti jde slušně karta. Prozraď, jak se ti v poslední době dařilo?
Jezdím necelé dva měsíce po tom, co jsem měl zlomenou ruku. Tím pádem jsem toho moc přes léto nestihnul. Doufám, že počasí ještě vydrží, abych ještě něco najezdil. V poslední době jsem rád, že jsme aspoň dofotili tento profil. I když jsem doufal, že stihneme něco víc, ale i tak jsem za to rád.
Tento rok budeš maturovat. Jak to vidíš?
Máš pravdu „budu“. Momentálně to nevidím růžově. Je toho víc, než dost. Na naší škole si každej učitel myslí, že právě jeho předmět je nejdůležitější a potom se to nabaluje a je problém všechno stíhat. Nemůžu říct, že jsem nějakej knihomol, ale na druhou stranu mi není všechno jedno. Vyšly nový zákony, který nám to ztíží, takže bude sranda. Nakonec to snad dáme. Přeci jsme neseděli čtyři roky ve škole zbytečně.
Něco na závěr? Děkovačka, pozdrav?
Děkuju všem, co si zkrátili pár minut života přečtením tohodle rozhovoru. Všem felazz, rodičům a hlavně mámě, že mě v poslední době neskutečně finančně podporuje. Děkuju Aničke Gordiakovej za prášek na žaludek v Spišskej Novej Vsi. Děkuju Hoity Toity skateboards a KZN shopu za podporu. V neposlední řadě tobě za tento rozhovor a fotky. Pozdravuju všechny haters a taky pány profesory a paní profesorky, ať jsou na nás při maturitách dobří. PEACE.
Text a foto:
Branislav Poláček
Rubrika: Profily
Komentáře 2
husto
26.10.2011 v 12:18:54
hustopeč
filip
26.10.2011 v 12:09:00
nice Brnkoooo!!
