facebook.com/longplay

Před časem se mi na skajpu rozblikala ikonka u jména Marcel „Panzer“ Musil a vyskočil na mě dotaz, co dělám 16.1. Zhruba takto jsem se dozvěděl o chystané premiéře dokumentárního filmu Longplay. Začal jsem googlit a dělat si představu o co vlastně jde. V prvé řadě se jedná o školní projekt FAMU, což slibuje velmi nízký rozpočet a těžko předem odhadnutelnou úroveň. Ovšem téma je velmi zajímavé a kdy se vám poštěstí pokecat s více jak desítkou grafiků na téma všeho co se týká výroby grafiky hudebních nosičů. Navíc je hodně zřetelný fakt, že prodej originálů jde dolů a budoucnost tohoto odvětví je pro mě hodně nejasná. K tomu se přidala přítomnost Panzera v projektu, dále jsem shlédl trailer filmu a dne 16.1. jsem natěšeně kráčel do NOD Roxy.
Premiéra filmu byla ohlášena pro zvané na 17.30 a mezi lidmi čekajícími u baru jsem zahlédl tváře pro mě známé z traileru filmu. Vlastně jediné grafiky které jsem znal více, byl Panzer, se ním Skaterock.cz a FREE MAGAZINE leckdy úzce spolupracuje. Znalci F.O.T.R.a jistě vědí a pravidelní čtenáři našeho webu znají. Dále pak ve filmu promlouvá Vladimir 518. Toho jistě netřeba představovat všem vyznavačům plandavých kalhot. Vladimir 518 má na kontě grafiku k CD PSH Rap’n’Roll a Repertoár nebo ke svému sólovému Gorila vs. Architekt. Dále pak jméno Aleš Najbrt je notně profláklé na české umělecké scéně. Role Ludvy v Kouři, grafika pro časopis Reflex či pro Karlovarský Filmový Festival nebo třeba design snowboardů LTB a další počiny dělají z Aleše Najbrta možná nejznámější tvář filmu Longplay. S ostatními jmény jsem měl tu čest až ve filmu Longplay.

Radio 1 (mediální partner), Vladimír Škultéty a Petr Koza

Filmu předcházela děkovačka z úst režiséra filmu Vladimíra Škultétyho, který má za sebou hned několik televizních či filmových rolí a v Longplayi sedí na režisérském křesle. Společně s ním poděkoval všem za spolupráci na tomto neziskovém díle i producent a autor námětu Petr Koza, pro něhož je Longplay magisterským projektem. Po jejich proslovech započala projekce.
Muzika. Celý film se kolem ní točí a zároveň jej hudba i provází. Na svědomí ji má DJ Rido a je to to první co musím ocenit. Je prostě dobrá, sedí mi k vizuálu filmu Longplay a vhodně dokument provází. Ovšem rozhovory tvoří drtivou většinu stopáže filmu a jako první přichází na řadu zpověď všech aktérů na téma výdělek. Všichni se shodnou, že na grafice obalů hudebních nosičů se vydělat nedá, krom jediného, Panzera. Ten říká, že se tím vydělat dá. Tento obraz jste si mohli udělat z traileru k filmu a je dobré vědět, že trailer se odehraje v prvních dvou minutách filmu. Přeci jen kolem peněz se vše točí a jsou vždy až na prvním místě. Tak proč to nezdůraznit. Na startu se také začneme vnitřně seznamovat se všemi aktéry filmu a jsou natáčeni v jejich důvěrném prostředí. Nebo spíš přesně tak mi to k nim sedí. Joska Skalník, Karel Haloun a Michal Cihlář mi přijdou jako doslovní umělci, tím pádem zákonitě musí být natáčeni v ateliéru. Podobně jako Robert V. Novák. Aleš Najbrt, šéf Najbrt studia je natáčen v pozici bosse v kanclu. Vladimir 518 před počítačem, neb to je pro něj hlavní pracovní veličina a Panzer na zahrádce u piva.
V prvních minutách mi právě Panzer přišel jako někdo, kdo mi do této společnosti jakoby nesedí. První výše psaná jména byla lahoda poslouchat, to je prostě stará škola a za každým slovem jsem cítil léta zkušeností. Pro ně je výtvarné umění vším a nehledí co bude před nebo po, zaměřují se na aktuální práci, na její zadání, někteří poslouchají snad stokrát hrubý mix, aby měli představu jak obal udělat. Mluví jak je někdy těžké se shodnout se zadavatelem, což chápu, každý má jiné představy na věc. To jsou ty staré páky a legendy v oboru, velký respekt a obdiv jejich práci.
Takový Vladimir 518 si dělá grafiku na svou muziku a tím pádem má jednodušší postoj a pohled na věc. Svou grafiku bere postupem času jako možnost propojení hudby, vizuálu alba a vizuálu scény, na které se odehrávají živé koncerty. Logické propojení a kdyby se měl věnovat jen hudbě, tak vývoj a propojení těchto tří veličin by ho stálo nemalé prostředky.

Sál v NOD. V popředí Robert V. Novák, Karel Haloun a Joska Skalník.

A jsem zpět u Panzera a za zhruba polovinou filmu. Stále trvá nadšení z poslechu vyprávění legend nejen o přechodu z vinylů na CD a zároveň si začínám uvědomovat, proč mi tam ten Panzer tak nějak nesedí. Postupem času jsem zjistil, že právě s jeho názory se naprosto ztotožňuji a proto ten rozpor na začátku. Panzer je mladší generace a kromě uměleckého pohledu vnáší do celého projektu i pohled obchodní, tedy praktický. Pokládá si otázky typu: „Když mám zadání, rovnou přemýšlím jak bude stejné logo vypadat na tričku, na šátku, nebo na plátně za kapelou. Aby nebylo malý na placce atd.“ Jaký rozdíl proti názoru legend a na konci filmu si přitakávám nejvíc s Panzerem.
Ovšem film není jen o názorech na věc, to by bylo příliš zjednodušující. V 50-ti minutách se ve svých monologách střídá 11 veličin české hudební a grafické scény. Dozvíte se mnohé z historie grafiky hudebních děl a i ze současnosti. A jak jsem výše zmínil přechod z vinylů na CD, zkuste popřemýšlet co znamená takový přechod pro grafika. Na jedné straně máte dva velké prostory pro seberealizaci a na straně druhé o dost menší prostor, ale navíc je tam zase booklet. Do doby než jsem viděl Longplay to pro mě nebylo něco, nad čím by se dalo přemýšlet. Ale překvapí vás, kolik různých názorů a problémů je s tím přechodem spojeno. Dejte si film a budete sami překvapeni.
Leckdy se pobavíte nad vtipnými komentáři nejen Aleše Najbrta, zřejmě největšího baviče celého projektu. Např: „To byl rok 90 nebo 91 a přišli za mnou abych dělal obal alba skupiny Lucie. Řekl jsem si, že nebudu dělat obal skupině s takhle idiotskym názvem.“ Přes humor a spoustu zajímavých informací se dostanete až k závěru filmu, kdy si možná uděláte podobný názorový rozbor jako já. Můžete se dozvědět spoustu informací o práci lidí, které znáte jen při listování ve vašich iTunes. A právě věci jako internet nebo iTunes dávají šanci grafice i do budoucna. Nemyslím, že by tištěná verze obalu definitivně zanikla, ale kvalitní grafický obal, propojený s vizuálem na internetu, tedy propojení více médií najednou, budou časem standartem nejen pro prodej či stahování hudby, ale pro cokoliv. Lidé jako Cihlář či Haloun budou jistě i nadále tvořit cenná díla, ale lidé jako Vladimir 518 či Panzer chápou grafiku hudebních nosičů v širších souvislostech. Vážím si umění všech účastníků projektu Longplay a zároveň musím po shlédnutí vyzdvihnout i rozdílnost mezi jejich názory. Časy se mění, žijeme rychleji a být dobrý jen v jedné věci už kolikrát nestačí.

Další info: facebook.com/longplay

<

Autor: Lang

Rubrika: Recenze