Obal videa.

Pontus Alv prožil těžké dětství se svým otcem, který na něj měl velký vliv. Popisuje jej jako velmi talentovaného, inteligentního muže, co neví jak s těmito dary naložit. Torsten byl pod přísným dozorem svých rodičů a hledal jakoukoli možnost k osamostatnění a sebeuplatnění. Jeho hledání se datovalo do doby hippies a osudová rozhodnutí jej zavedli přímo do drogové kultury, na které si slušně řečeno ulít. Jeho strýc jej ještě naučil pracovat s chemikáliemi a Torsten si tak dobroty začal připravovat sám a na sobě je samozřejmě i testoval. Po pár letech takového života přišli na řadu maniodeprese a schizofrenie. Hledal v životě cokoli co by jej zaujalo víc než drogy, ale nic takového nenašel. Přestal brát drogy až poté co potkal Pontusovu matku a fet vysadil na dvanáct let. Po rozchodu s ní ale začal brát znovu. Pontus zůstal se svým otcem až do jeho smutného konce v roce 1991. Po jeho smrti se jedenáctiletý Pontus přestěhoval ke své matce, kde našel jejího nového manžela a jejich dvě děti. Na klidný rodinný život nebyl připraven a měl za sebou trpkou zkušenost, kterou projde každý kdo vidí postupně umírat svého otce. Věřím, že taková zkušenost musí poznamená kohokoliv na celý život. Poslední co mu jeho otec před smrtí poradil bylo, aby se držel skateboardingu. Pontus jej vyslyšel a ve skateboardingu a v lidech okolo našel svou novou rodinu.
Pontusova kariéra filmaře začala v době kdy si pořídil digitální kameru. Začal točit kamarády a oni jeho. V té době tvrdě pracoval na fotkách a na filmovém materiálu, ale nikdy nebyl s výsledkem spokojen na sto procent. Chtěl natočit něco podle sebe, něco co by odrazilo jeho postoj ke skateboardingu a do svého díla se pustil v roce 2002. Točení ještě šlo, ale nejtěžší období přišlo až se stříháním samotného videa. Toto období trvalo dlouhých šest měsíců, kdy si Pontus hrábl na dno svých sil. Výsledek jeho snažení spatřil světlo světa v roce 2005.
Už intro filmu nasvědčuje, že se nejedná o běžné sk8ové video, ve kterém huge trik střídá mega trik a kde jsou jen dlouhé raily a macaté gapy. Tenhle filmek je jakoby o něčem jiném a zároveň o tom samém. Je o skateboardingu, o jeho podstatě.

Pontus Alv.

Každý kdo na prkně jezdí se zdá být svému okolí tak trochu bláznem. Nikdo z té šedivé masy lidí, co nepoznali pocit jízdy na prkně, nepochopí důvod proč někdo stále něco zkouší, padá na zem, rozbíjí se, ale zkouší to znovu a znovu. Z pohledu těch co žijí ve své neznalosti, jsou to možná blázni a zdají se být v menšině, ale jsou ve svém bláznovství šťastní a spokojení. Co na tom, že té šedivé mase nepřináší bláznivá menšina žádný užitek. Jsou šťastní ve svém konání a připadají si být nejsilnějšími z bláznů. Možná takto a možná i úplně jinak by se dal skateboarding aplikovat na začátek básně Charlese Bukowského Strongest of the Strange, jehož text nás provází při prvních minutách filmu. Název básně se hodí pro Pontusova otce Torstena, ale hodí se také pro každého kdo si jednou stoupnul na prkno a zjistil strašnou věc. Zjistil, že ten pocit kdy jede po ulici nejde ničím nahradit a začne být na tom pocitu závislý. Zjistil, že se na svět začal dívat jinýma očima. Stal se v nadneseném slova smyslu vyvoleným a jeho pohledu od té doby neunikne jediný spot, jediná lavička, jediný obrubník aniž by jej ve své mysli nezdolal nějakým trikem. Takový lidé jsou podle někoho blázni, ale my víme že je to správná cesta. Jsme nejsilnější z bláznů.
Bláznivé se zdá být na první pohled i video. Možná se někomu bude zdát, že je divné a že není o ničem a že nemáte představu kdo tam jezdí, protože jednou tam jména jsou a pak zase ne. Ale na jména zapomeňte, důležitý je skateboarding a hudba. Skateboarding je čistý, dokonalý street, kdy nepotkáte kromě bazénů jediný skatepark. Pořád vidíte ulici, spoty, kámoše co popíjí pivko zatímco vy jezdíte společně se skaterem buď v bazénu nebo třeba v obrovské rouře. Hudba je také dokonalá a když vidíte video podruhé, přijde vám hudba mistrně vybraná. Houpavá když se zrovna jezdí ve full pipe, veselá když někdo jezdí pro srandu na mozaikovém radiusu a jakoby z jiného světa, když kamera a celý tým zavítá do Mongolska. Do jiného světa. Ano, výběr hudby, střih a kamera je dokonalost sama.
Jakmile přistoupíte na Pontusovu hru s kamerou a hudbou, budete film vnímat jako pozvánku. Jako pozvánku na street. Budete chtít dát pauzu, vzít prkno a minimálně se jet projet kolem baráku. Budete chtít objevit každý spot, který vám byl doposud utajen. Budete vidět spot na každém metru vašeho každodenního streetu. Pocítíte touho postavit si z cihel a cementu svůj vlastní park i s vědomím, že jednoho dne možná přijede bagr a celý park zruší. Ale vy víte, že někde se najde jiné místo a vy spolu se svojí crew postavíte park z prachu znova. Vy to víte. Film by ve vás měl cosi vyburcovat. Měl by ve vás vyvolat pocit, který jste buď cítili strašně dávno a už jste na něj skoro zapomněli, nebo jste ho nedokázali tak přesně popsat a film je vaše vodítko. Tím pocitem je bláznivá touha jezdit, vracet triky, kašlat na všechno kolem a soustředit se jen na svoje kámoše a na street před vámi. Nic víc.
Po skončení filmu budete chtít jít ven, stoupnout si na prkno, odrazit se a vnímat svět, který bude tak trochu jiný. Tenhle svět na vás čeká. Přesně podle Pontusových slov: „ Život na vás tam venku čeká, tak běžte a vemte si zněj co nejvíc můžete“. Pontus se pokusil takový svět zachytit ve svém filmu a já se pokusil vám tento svět přiblížit slovy. Nepochybuji o tom, že jeho verze je hodnotnější a obsahuje v sobě další a další pocity, které mě unikly a čekají právě na vás. Čeká na vás video Strongest of the Strange, video které je o skateboardingu. Ukazuje vám jeho pravou tvář osvobozenou od zlatých masek a těžkých řetězů, které se časem objeví na všem co kdysi bývalo svobodné a vzniklo jen z čisté radosti a z bláznovství.

Autor: Lang

Rubrika: Recenze