Nazdárek pane kolego. Kolego proto, že jsi vyhlášený gurmán. A to já taky. Tak co jsi si naposledy uvařil dobrého?
Naposledy to bylo vykoštěný kuřecí stehýnko, dle tvého receptu, vynikající záležitost! Jinak poslední dobou si dopřávám lehce rozmazlovat a vařit si spíš nechávám.

Olala, tak to se hned vidí, že ty prostě žít umíš. Ale k vaření se dál ještě vrátíme. Tvoje jméno se dává do spojení s dalšími jako je Ivan Král, Anna K, Kollerband, Radim Hladík, Blue Effect, Walk Choc Ice, dále pak moderuješ, máš za sebou i praxi v televizi. Vypadá to že jsi muž mnoha činů. Takže, jak vypadá aktuální život a den Honzy Křížka?
Ráno vstanu a opařím se čajem. Nedovedu si představit den bez snídaně. Je to solidní start, někdy taky vyprošťovák. Ve všední dny vysílám od devíti ráno do dvou odpoledne na rádiu ROCKZONE 105.9. Moderuju pořad OBJEDNEJ SI SVŮJ SONG. Odpoledne, pokud výjimečně nejedu na koncerty s BLUE EFFECT si uvařím něco dobrýho k obědu a klidně sebou fláknu o gauč a pustím si nějakej nenáročnej film. Většinou do sebe ale hodím jídlo, vezmu čistý hadry, sedám do dodávky a vyrážíme s kapelou dobývat kluby, hospody a všemožný jiný kulturní hausy po celé republice. V noci pak návrat domů, rovná se totální vytuhlošč! Ráno pak znovu vstanu a opařím se čajem. . .

Honza Křížek tak jak ho můžeme vidět nejčastěji

Takhle žije rocková hvězda. Hele já se prostě musím zeptat. Pro kolik nejvíc lidí jsi kdy hrál, s kým jsi si chtěl kdy zahrát a splnilo se ti to?
Nejvíc byl Kyjev s Annou K. a jejím bandem. Hrálo se na obrovským náměstí a údajně tam tenkrát bylo kilo (100.000 – pozn. Lang). Jinak první velký splněný sen, to bylo hraní před Mucky Pup v roce 94‘ v Pražským Edenu a Teplickým Knaku. Následovalo hraní před Rage Against The Machine a další podobný úlety jako turné s Waltari či Lucií. Všech lidí, se kterejma jsem hrál, včetně Radima Hladíka a kluků s Blue Effect, se kterými to táhnu v současnosti, si nesmírně vážím. Jsou to vynikající muzikanti a dobrý kámoši. Jo vzpomínám, že jsem musel odmítnout nabídku na evropskou šňůru s Killing Joke coby offstage klávesák, toho sem se dost bál.

Když jsme u toho koncertování, tak jsem tě viděl na živo jak ve Vagonu v Praze, tak i na hradě Kost a oboje byl zážitek. Jsou místa kam se těšíš víc?
Člověče na místě záleží hodně, ale ten nejdůležitější faktor je stejně v nás lidech. Jsem rád, že se s kapelou dostaneme na rozličný místa, od malý hospůdky po Valdštejnskou zahradu, jednou jsme dokonce hráli u někoho doma v obýváku. Dobrej byl taky total akustik koncert v jeskyních Macocha, slušnej úlet, tam jsem cejtil permoníky schovaný za každým krápníkem. V podstatě jedinej flek, na kterým jsem ještě nehrál jsou veřejný záchody.

He he, tak co ty víš. Třeba jednou i na to dojde. A opět mi to nedá, ale musím se zeptat na jednu strašnou odrhovačku. Slunečný Hrob z Pelíšků. To zná prostě každej, ale asi ne každej bude vědět že ty to zpíváš tak 100x do roka po boku legendárního pana Radima Hladíka. Tipnul jsem správně to číslo a je možný, že by jste na nějakém koncertu Hrob nehráli?
Skoro si to trefil, je to ještě o pár desítek koncertů ročně víc. Člověče a víš že se to stává? Občas hráváme společný koncerty s ETC. Vladimíra Mišíka, který je autorem téhle písně a v takovým případě jde Radim za Vláďou před koncertem a zeptá se ho: „Vláďo, prosím tě, je dneska Hrob volnej?!“

Tak si dáš aspoň na chvíli od Hrobu oraz. Z dalších věcí, kde tě mohl člověk zahlédnout byl i remake muzikálu Trhák. Prohoď pár slov na to téma, co to vlastně je, kdo za tím je a jak se ti v tom projektu líbilo. A hlavně koho jsi ztvárnil!
Projekt Trhák na živo těžce napadl Zemánka s Fenkem z Wohmatu. Tak dlouho ho sjížděli v dodávce cestou na koncerty, až jim totálně mrdlo v kouli, dali do kupy bandu podobně ujetejch muzikantů a šílenců, celý předstávko se nacvičilo a zahrálo v Lucernabaru při 20ti letým výročí uvedení filmu Trhák a pak ještě letos na filmovým festivalu ve Varech. Tam to bylo celkem velký. Uváděl to Zdeněk Suchý se Zdeňkem Svěrákem jako poctu Vladislavu Smoljakovi. Zahrál sem si tam Letce alias Jirku Korna po boku skvělejch muzikantů a kámošů z tý naší vykutálený hudební bryndy.

Na to jsem se prostě musel zeptat, to byla velká záležitost. Ale pojďme k tomu o čem je primárně náš web. Troufám si tvrdit, že tebe zná každý kdo kdy v posledních letech dorazil na Summer Camp do Prachatic. Ale jsi vídán i na dalších skate akcích. Jak jsi se tedy ke skejtu dostal?
První prkýnko mě učarovalo už v dětství, byl to dřevěný ESAROL. Musel jsem ho mít. Dále si pamatuju laminátový FLAMENGO, měl lepší kola i trucky. Jezdili jsme většinou z kopce a stavěli si slalom. Tehdy, zhruba v roce 1984, jsme neměli ani tušení o tom, že existuje něco jako ollie. Skate mě ale provázel od tý doby skoro bez přestání. Potom ovšem nastala totální revoluce v den, kdy jsem poprvé uviděl úzský prkno, říkalo se mu myslím že banán, to je fuk, ale pamatuju se, že bylo zlomený na dva kusy, taky mělo grip, nose, tail a my na něj všichni zbožně čuměli v Kostelci nad Orlicí u zámeckýho bazénku (vypuštěnýho), jako na totální zjevení. Samo sebou pak se to rozjelo, všichni jsme ho museli mít, začalo se prostě jezdit. Brzy přišlo ollie a první triky, někdo u toho zůstal, jinej si šel sednout za prodej drog, prostě taková klasika. Já si vzal skate s sebou do dodávky a jelo se na koncert. Ale abych to uvedl na pravou míru, vždycky sem byl spíš „nosič“ a na prkně se vozil, tu a tam ollie na obrubák a když se zadařilo a odjelo, tak největší euforie! Máme s Náhlíkem roztočený moje skejtový video, děláme to asi tak dva roky a mám tam zatím jedno ollie přes malej kamínek na cestě a myslím, že jeden shove-it na obrubák. Pokud to teda Náhloš už nesmáznul.

Honza Křížek na svém přibližovadle

Hele a nechcete mě tam jako spešl guesta? Bych tě trumfnul tak o jeden kamínek navíc možná a u shove-itu bych se stopro zabil. Ale ten nápad mít u vás part, tak ten mě baví.
Pokud ti nevadí, že to vyleze tak kolem roku 2020, budu moc rád.

Nevadí. Díky. A zpět k Summer Campu. Jak dlouho tam už jezdíš? A s tím spojuji i návrh na nějakou zdravici pro Míru Bartoše.
Můj první Summercamp v Prachaticích byl rok, co tam byl Penny, Lasek a Rodriguez. Tuším že 1996. Měli sme tam hrát s kapelou, což nevyšlo, tak jsem se sbalil a jel tam s kámošem Ságym (budiž mu nebeskej skatepark k dispozici). Boží zážitek! Pennymu jsem dal hulení, Laskovi přerazili frňák, prostě dobrej ročník a skvělá akce! Míru Bartoše jsem potom potkal po létech v Českým Krumlově, kde jsme hráli s Kollerbandem. Od těch dob se přátelíme. Míra mi otevřel dvěře a seznámil s českou skejtovou elitou od starých po mladý kolena. Nejen za to Ti Míro patří můj obrovský dík a kousek toho skejtovýho srdce!

Chodíš na Mystic, na skate akce, jsi pravidelným hostem na Summeru, takže scénu kolem musíš nějak vnímat. Co se ti tedy vybaví při slovech skateboarding v Čechách?
Především bezstarostná léta s bandou v Kostelci nad Orlicí, taky Jurášek, FINAL, Rock’n‘Roll, Summercamp, Zika&Zika, Náhlík, pivko, pohoda, Lang!

No až na to poslední jméno tomu všemu rozumím, he he. Jedna aktuální. Co bys říkal skejtu na olympijských hrách? Názor člověka, který se kolem scény pohybuje, ale ne zase uplně vevnitř mě zajímá.
Na to nemám vyhraněný názor, ale fakt je, že je mi tak nějak bližší Jason Dill na Skate More, než Shleckler na Dew Tour. Ale hodnotit to nechci, všichni jezděj jak hovada! Chci tím pouze naznačit, že to skateboardingu bude vždycky více slušet na ulici v orvanejch hadrech, než v učesaný osponzorovaný hale.

To není o čem, skate dělaj v první řadě spoty. Jen ty závody prostě jsou potřeba z takovejch těch marketingovejch důvodů. Tobě se nestalo že jsi někdy musel zahrát, protože to bylo třeba udělat pro byznys?
Mám to štěstí, že mě hudba baví a živí zároveň.

Bůh ti žehnej. Muzikanti mají své školy umění, v asociaci jsme rozjeli akademie pro prcky. A tady se také setkávám s odlišným názorem na věc. Co si ty myslíš o akademiích pro děti? Patří jim místo ve skateboardingu, nebo si má každý najít cestu ke skejtu sám?
Kdyby mě rodiče nepřihlásili do hudebky, sám bych to asi neudělal a taky jsem mohl tu hudební cestu hledat tak dlouho, až bych se ztratil u prvního jointa na rohu ulice. Takže já sem jednoznačně pro!

Honza s Justinem Strubingem

Tak doufám, že se někdy stavíš, ať kluci vyděj starou páku na skejtu. Já už jsem pro ně celkem okoukanej. Jednou se mě tam maminka zeptala, že jestli její syn když bude jezdit na skejtu, tak bude taky tim pádem kouřit trávu. Co bys jí na to odpověděl?
Že pokud jezdit nebude, dost možná skončí na piku.

No tak to jsem si nelajsnul. Moje odpověď byla, že se hulí všude, nejen ve skejtu. Ten je akorát trochu víc na ráně. Muzika, jídlo a skateboarding. Našel bys tam něco, co ty slova spojuje?
Našel bych nejspíš sám sebe.

Jak trefné. Hele a pojďme ještě na to jídlo, ať ty diskuze, co spolu často vedeme, přeneseme i sem. Jaký počin považuješ za vrchol své gastronomické kariéry a na co se v nejbližší době chystáš?
Tak otázka je to lehká, těžší bude jaksi odpověď. Vrcholem je asi svíčková z krutího stehenního řízku s bramborovejma nokama. Napadlo mě to, udělal jsem to, chutnalo mi to. Jelikož se právě stěhuju, v nejbližší době se chystám a taky zároveň těším na novou kuchyni. Ještě k tomu vaření, díky lidem jako jsi ty a pár mých dalších přátel v čele s mojí maminkou, se člověk dozví zajímavý rady a recepty a může se někam posunout. To je jako se skejtováním, muzikou, se vším.

Jo jo, inspiračky je prostě třeba. Lidi v Čechách pomalu propadávají kouzlu gastronomie a pomalu se přesouvají z restaurací do domácí kuchyně. Co ty na to?
Myslím, že se k tobě někdy v budoucnu velmi rád přesunu!

He he, jsi vítaným hostem. Ale jen v případě, že mi tu zazpíváš po 365x Slunečný Hrob! Dáš to?
Dám a ještě k tomu si dám tebe v ollie!

Ok, jsme domluvený a ten ollie contest bude zajímavej. A na závěr jedna klasická. Za prvý děkuji za tvůj čas a za druhé se ptám, zda máš nějaký vzkaz pro čtenáře našeho webu?
RESPEKT pro všechny, co to dočetli až sem! Díky Tobě, že sis na mě vzpomněl.

Odkazy:
www.rockzone.cz
www.blueeffect.cz

Blue Effect - Slunečný Hrob:


Walk Choc Ice - Napříč:

Autor: Lang

Rubrika: Rozhovory