Jaka Babnik

01.01.2010

Jaka Babnik je slovinský fotograf, kterého byste mohli znát z časopisu FREE MAGAZINE. Jaka nedávno spustil svůj web, kde najdete velmi zajímavé fotografie. Při této této příležitosti jsme s ním udělali následující rozhovor. Hovořilo se o slovinském skateboardingu, na který je expert, dále o focení, o točení a o Possessed to Chill, to se mimo jiné točilo v jeho oblíbeném Splitu.

Jakak Babnik se svým dědou (97 let!).

Ahoj, jak se máš v těchto dnech?
Myslím, že dobře. Práce mám spoustu, ale nedostávám zaplaceno včas. Ale jinak to jde. Pořád mám čas být se svou manželkou a se svými přáteli. Myslím, že mám tak ty nejdůležitější věci v životě pokryté.

Tak to máme v ČR podobné trable. Ale je fajn vědět, že to máš tak dobře pokryté a že máš takhle ujasněné priority. Mimochodem, skate fotograf je pro tebe práce na plný úvazek?
Ne. Už nějaký ten čas je to jinak. Pracoval jsem jako fotograf/editor/team manager pro Bssesion Distribution, ale když jsme odstartovali Kontejner Magazine v roce 2006, pár věcí se změnilo. Nyní pracuju jako technik/fotograf/prodejce v loutkovém divadle a pracuji na volné noze. Když přijde čas na skateboarding, fotím co chci, jak chci a koho chci.

Ty jsi pro nás známý jako slovinský fotograf, kterému vycházejí fotografie v časopise FREE MAGAZINE. Ale ty jsi také specialista na Slovinský skateboarding. Promoval jsi na Filozifické Fakultě v Ljublani s dokumentem Historie Slovinského Skateboardingu. Není zřejmě lepšího člověka na stručný popis vývoje Slovinského skateboardingu.
Ve Slovinsku poprvé média zmiňují skateboarding v roce 1983. To byl ten čas, kdy se skateboarding odehrával především ve sjíždění kopců na malých plastových prknech. Druhá vlna přišla na konci let osmdesátých. Skateboarding toho času byl představován prostřednictvím punk a hard core muziky. To bylo v době (a hlavně ve Slovinsku), kdy byla scéna ovlivněna časopisem !Maximum Rock’n’Roll“ a kde se sem tam objevila i skejtová fotka a skupiny jako The Stupids oblékali skejtové oblečení. Skate scéna šla pomalu nahoru a v lednu roku 1989 jsme měli první skate zin s názvem NLP (nebo UFO v angličtině). Stejná skupina lidí, organizovaná ve Skate Core Colectiv, poté dostala šanci dělat vlastní TV show a v prosinci roku 1990 byla vypuštěna do světa SKATE TV. I když byla v éteru necelý rok, dokázala skateboarding náležitě zpopularizovat.
Pár dalších let byla scéna ve Slovinsku úzce vázána na scénu italskou. Především proto, že jsme tu neměli shopy a také proto, že tamní scéna měla kvalitní závody a napojení na média. V květnu roku 1992 otevřela Obsession Distribuce svůj první obchod a svůj primát měla až do roku 1997, kdy se do hry vložila Madness Distribution. Mimochodem, v roce 2006 měly obě distribuce obrat 6 milionu Euro, což není špatné na zemi se dvěma miliony obyvatel.
Od roku 1991 do roku 1994 byla show s názvem Prodok BMX vysílána na komerčním TV Kanal A a i zde probíhala část SKATE TV. Simon Stojko Falk, hnací motor tohoto projektu, natočil v roce 1994 první slovinské skate video s jediným skaterem, Marko Jazbinsekem. Pár měsíců poté opustil Marko Slovinsko za účelem zřízení vlastní skate značky s názvem Sugar Skateboard a daří se mu stále lépe. Po odchodu Marka následovala generační výměna a poté přišel první opravdový slovinský skate časopis s názvem Pendrek. První vydání vyšlo v prosinci roku 1998 a vydala jej Obsession Distribuce, následovalo několik videí a tím se dostáváme do současnosti.

Válka v Jugoslávii na začátku let devadesátých. Měla tato tragédie nějaký vliv na skateboarding ve Slovinsku nebo přímo na tebe?
Je poměrně těžké si uvědomit, co se dělo pouhých osm hodin autem od našich hranic. Nemůžu říct, že by válka měla, kromě samostatnosti, na Slovinsko velký vliv. Přímo válka zde probíhala deset dní a na mě, mojí rodině nebo na skateboardingu se nijak neodrazila. Spíš nás víc ovlivnilo uzavření systému a hranic před okolním světem a věci ze západu si tak nám razily těžce cestu. Když jsem byl starší, začali jsme častěji jezdit na skate tripy do Chorvatska, Bosny a Hercegoviny a až poté jsem byl postaven před uvědomění si, co všechno dokáže nenávist.

Svou kariéru fotografa a kameramana jsi začal v roce 1996 a ve výčtu značek, se kterými jsi spolupracoval, jsou například Element nebo Nike SB. K těm ses dostal jak?
To probíhalo v rámci spolupráce s jezdci, kteří jezdili za danou značku a když potřebovali záběry do videa, použili moje. Pro mne to i nadále byla spolupráce především s mými přáteli, se kterými jsem zažíval parádní časy, a když jejich triky skončily v nějakém větším videu, bylo to dobré pro ně i pro mě.

Scott Bourne u holiče.
foto: Jaka Babnik

Na tvém webu jsem našel fotku Scotta Bourna, jak je v holičství a je holen břitvou. Řekni mi prosím, jak k těmto fotografiím došlo.
Potkal jsem ho na Crahartt tour, která projížděla Chorvatskem, Srbskem, Makedonií, Albánií a Černou Horou na podzim roku 2007. Přidal se k nám v Bělehradu a já, společně s řidičem Nenadem, jsme jej vyzvedli na letišti. Musím ti říct, že jsem byl pořádně nervózní. Scott byl pro dost obdivovaný skater a najednou stál přímo přede mnou. Čekal na nás a nijak moc nevypadal jako skater, ale když si stoupnul na prkno. Uf, to bys byl hodně překvapen. A ty konverzace. Já mám rád, když ti přes cestu přejde někdy skater, který ve skutečnosti o skateboardingu moc nemluví, spíš jezdí. Byl to prostě zážitek. A k těm portrétům. Bylo to foceno v holičství ve Skopji v Makedonii, kde jsme se byli já, Scott a Sergej Vutuc ostříhat a Scott se také nechal oholit břitvou.

Byl jsi někdy v Čechách?
Byl jsem jenom v Praze, nějakých šest let zpátky, ale pořád si říkáme, že už to bylo příliš dlouho a že bychom měli zase přijet.

Znáš někoho odsud?
Znám Petra Nietsche, který přijel do Ljublaně s partou skejtrů na premiéru videa „Listen to Srecna maldina“ v roce 2005. Ale byl jsem příliš zaměstnán vším kolem videa a neměl jsem moc času na další věci. Regulérně jsme se potkali v Basileji, kde mě představil dalším skejtrům od vás, ale jména si napamatuju. Sorry kluci.

Nedávno jsme dodělali video Possessed to Chill, které se mimo jiné točilo i ve Splitu, odkud máš na webu i pár fotek, přímo ze spotů z Possessed to Chill. Co říkáš videu?
Vypadá velmi dobře, opravdu kvalitní práce. Je vždy fajn vidět, co lidi dělají na spotech, co znáš už léta. Moje žena je ze Splitu, tak můžu říct, že Split je mým druhým domovem, a jsem překvapený, co se děje na tamních spotech. Nedávno jsem viděl fotku Chris Pfannera, jak dělal hustý backside přes double set v Koteks. Vzal jsem tam spoustu lidí a všichni řekli, že se tam nejde pořádně rozjet. Vlastník Warehouse Distribution v Chorvatsku dal do placu i nějaké peníze pro toho, kdo tam cokoliv ustojí. Chrisi, brnkni mu.

A nyní něco techničtějšího. Jaký používáš hardware?
Hardware sestává z Hasselbladu 501cm se třemi objektivy (35. 60, 100), Metz, Canon, Nikon Falshlights, Canon 5D s pár objektivy a Leica M6. A zajímá-li tě, co obvykle používám, tak mou odpovědí je, že za poslední dva roky jsem vyfotil tak dvě tři fotky s použitím blesku. Trochu jsem už unavený z blesků a myslím, že jejich naaranžování a použití jakoby něco samotné fotce ubralo. S postupem času se snažím vše zachytit nejjednodušeji, jak to jde. 35mm objektiv na Leice nebo 100 na Hasselbladu. Černobílý nebo barevný negativ a jdu na to.

Jaké máš plány na zimu?
Mluvil jsem s Danijele Todorovičem o cestě na Thessaloniki, ale stále vše visí na mé účasti v dokumentárním filmu o slovinském muzikantovi/satirovi/spisovateli jménem Frane Milčinski-Ježek, který zemřel v roce 1998. On byl napřed před svou dobou a jeho texty dávají smysl spoustě věcí. Režisérka dokumentu se rozhodla udělat vše z archivních materiálů, jak jinak, a oslovila různé muzikanty jako Roberta Fishera z Willard Grand Conspiracy, Huga Racea (ex Bad Seeds), Cesara Basilla, Johna Bonnara z Dead Can Dance, Chris Eckmana (ex Walkabouts), aby předělali jeho písně. A já jsem byl osloven, abych nafotil, co se děje v průběhu natáčení a abych nafotil portréty všech účastníků. Na konci z toho bude výstava, která bude předcházet promítání filmu. Máme nyní nějakých šest muzikantů, se kterými se filmuje, a než bude film hotov v makedonské koprodukci, pojedu v lednu na dva týdny do Skopje. Také pracuji na své knize o skate fotografiích, ale je trochu těžké na to sehnat peníze. Začnu zatím skenovat fotky, dávat je dohromady, připravovat maketu a držet si palce. Pak mám 11. ledna 2010 výstavu s názvem „We are dogs!“, která je o psích soubojích.

Nabitý program a díky za čas, který jsi strávil rozhovorem pro Skaterock.cz. Jestli tě napadá pár slov na závěr, sem s nimi.
Za prvé bych ti chtěl poděkovat za trpělivost při čekání na moje odpovědi. A za druhé bych chtěl poděkovat všem, kteří mne kdy nechali, abych je fotil. Ať už portrét nebo nějakou akční fotku. Cením si toho.