Matt Hensley Interview - část 2.

Tree ride

V pohodě, díky. Než se v tomhle interview rozloučíme s tématem skateboardingu, myslíš, že bys mohl vyzdvihnout nějaké nejdůležitější momenty ze své skejtové kariéry?
Moje nejoblíbenější vzpomínka na moji skejtovou kariéru je ta na rok 1990 (nebo 1991), kdy se jel velký závod v Munsteru v Německu. Bylo to během mojí jízdy, protože jsem tam měl spoustu známých, kteří mě podporovali. Vždycky, když jsem vrátil trik, tak lidi šíleli, skákali kolem a řvali a mě to nakopávalo víc a víc. Nakonec jsem skončil asi třetí, ale to mi vůbec nevadí, protože je to moje nejlepší skejtová vzpomínka a atmosféra v Munsteru byla v tu dobu prostě nepřekonatelná. Nikdy na to nezapomenu. Další zajímavá vzpomínka je taky na můj první Pro contest. Byl jsem na něm tak vyklepanej, že mám skejtovat po boku všech lidí, ke kterým jsem tu dobu vzhlížel, že jsem prostě nemohl pořádně skejtovat. Dal jsem si cigáro, během tréninku jsem si radši jen tak skejtoval na chodníku a když pak vyvolali moje jméno, byl jsem tak nervózní, že jsem to celý posral, hehe. Hodně jsem taky přemýšlel o té věci týkající se mého odstěhování do Chicaga a jestli to pro mě bylo dobře nebo špatně. Nakonec ale myslím, že jsem udělal správnou věc. Člověk se celý život učí a třeba bych dneska udělal něco jinak, ale tak co, žijeme jen jednou, ne?

Přesně tak. My ale víme, že nežiješ jen skateboardingem a nedávno sis v San Diegu otevřel svojí vlastní irskou hospůdku s názvem Hensley´s Flying Elephant Pub & Grill. Jaký je tvůj vztah k Irsku a jejím tradicím, že jsi ho dal do názvu svojí hospůdky?
Nevím, jestli to víte, ale v jednu dobu jsem asi na rok opustil kapelu Flogging Molly, protože jsme byli skoro pořád na tour a já měl na srdci těžké břemeno, že nejsem doma se svou ženou a dítětem a nevidím ho vyrůstat a dělat první krůčky. Nakonec jsem tedy z kapely odešel, abych jim byl na blízku. Nejsem ale ten typ člověka, co by jen seděl doma a nic nedělal, tudíž jsem potřeboval nějakou jinou seberealizaci. Proto jsem si otevřel vlastní hospůdku, která není ani tak irská, jako spíš skejtovo-hudební. Nabízíme sice irská piva a jídla, ale spíše se jedná o hudební podnik, kde často vyhrávají kapely nejrůznějších stylů a žánrů. V Evropě jsou takové rodinné podniky normální, ale v Americe je vidíte opravdu jen zřídka. Proto jsem chtěl, abyste do mého podniku mohli vzít celou rodinu, dát si nějakou tu pintu, večeři, poslechnout si muziku. To byl taky důvod, proč jsem svoji hospůdku vlastně otevřel - mít takový svůj malý rodinný podnik.

Mega fs ollie ve fullpipu

Jsou skejťáci nejčastějšími návštěvníky tvoji hospůdky?
Sem tam se u mě zastaví Kris Markovich, Tony Hawk, a další. Hospůdka je v Carlsbadu, kde je taky hodně skejtových spotů, tudíž je tady i velká skejtová komunita, která moji hospůdku řádně a často využívá. Máme v ní pár biliardových stolů, jukebox, máme parádní pivo… Co víc si přát?

Zní to jako splněný sen. Matte, my ale víme, že máš doma manželku a dvě děti…
Počkej, já mám jen jedno dítě, hehe. Syna Olivera.

Aha, tak to sorry, hehe.
V pohodě.

Tak máš tedy doma manželku a syna, a přitom máš pořád dost práce se svou značkou Innes, se svou irskou hospůdkou a taky se svojí kapelou Flogging Molly, se kterou jezdíš na tour po světě a nahráváš Cdčka rychlostí blesku. Jak tohle všechno stíháš?
Mám kolem sebe naštěstí spoustu lidí, kteří mi kryjou záda a starají se o mojí hospůdku a značku Innes. Bez nich by to bylo asi hodně těžké. Moje manželka je také výbornou matkou našemu dítěti a já jsem jí za to hrozně vděčný. Je pravda, že jsem na chvíli odešel z kapely, abych s nimi mohl být, ale později jsem se do ní zase vrátil. Když jsem byl malý, můj táta nebýval moc často doma a já jsem si řekl, že až jednou budu mít dítě, budu s ním víc, než byl on se mnou. Pak se mi ale narodil syn a já byl pořád někde na tour a se synem a manželkou jsem se vídal opravdu jen občas. Když jsem tedy odešel z kapely, podíval jsem se na svého syna a jako bych po nějaké době viděl na jeho tváři výraz jako: „Je fajn, že jsi kvůli nám odešel z kapely, ale já jsem se tě o to nikdy neprosil. Jsem na tebe hrdý na takového, jaký jsi. Dělej dál, co tě opravdu baví, chlape!“ Něco podobného mi řekl i později a já jsem hrozně rád, že to takhle bere. Je mu 11 a už poslouchá metal, miluje Iron Maiden, AC/DC, hraje na bubny, skejtuje. Myslím, že i on sám, až bude mít jednou dítě, na tom bude hodně podobně jako já dneska.

Příběh o Flogging Molly je docela dost známý. Můžeš tedy jen ve stručnosti říct, jak jsi se ty sám ke kapele dostal?
Šel jsem jednou v Los Angeles na koncert jedné kapely a po něm posedět na pár piv do jedné irské hospůdky. Tam jsem potkal Davea, který byl v kapele zpěvák a zrovna od nich někdo odešel, takže byl dost skleslý a nevěděl, jestli v hraní pokračovat nebo ne. Řekl jsem mu tedy, že hraju na akordeon a že bych si s nimi rád někdy zahrál. Dave mi dal kazetu a řekl, ať se naučím skladby a za deset dní se ukážu na zkoušce. Za deset dní jsem tam tedy stál a zkoušel písničky s kapelou. Šlo to docela dobře, až zkouška skončila a já pořád nevěděl, jak na tom tedy jsem. Jestli mě berou nebo ne. Potom ale přišel Dave a s ledovým klidem řekl: „You´re in (přek. Jsi v kapele).“ A tím to pro mě vlastně celý začalo. Ze začátku jsme hráli jen po LA a Kalifornii a asi až po čtyřech letech jsme se vydali poprvé do Evropy, kde na náš první koncert přišlo 10 lidí, což fakt není moc. Nestali jsme se tedy slavnými přes noc a nebylo to tak lehký.

Matt při rozhovoru s Langem

Kolik ti bylo když jsi vzal poprvé do ruky akordeon?
To si pamatuju moc dobře, bylo mi tou dobou totiž asi 25, což je sice pozdě, ale jakmile jsem si poprvé zahrál, okamžitě jsem si ten zvuk zamiloval a řekl si, že se na něj musím naučit hrát. Kdybych ho v té době nevzal do ruky, myslím, že bych tady teď neseděl a určitě bych se s tebou nebavil. Je to sranda, protože když jsem si poprvé přinesl akordeon domů, můj spolubydlící mě uviděl a začal se mi hrozně smát. Od té doby jsem sebou začal tenhle nástroj tahat úplně pořád – do hospod, na party, na rande, prostě všude. Ze začátku ze mě neměl nikdo radost, ale teď myslím, že už je to v pohodě a zní to i trošku jako hudba, hehe.

Máš také čas na to se podílet na písničkách Flogging Molly jako autor?
No, napsal jsem sice pár písniček, ale ty nehraje Flogging Molly. U FM si většinu písniček píše sám Dave, já jsem se podílel asi jen na třech a to jen hudebně, že jsem přišel s akordy nebo riffy, které by se daly zahrát.

Má v kapele Flogging Molly kromě tebe také někdo jiný nějakou spojitost se skejtem?
Nathan, který hraje na bassu, jezdí na skejtu. Dave má taky nějakej skejt ale nemyslím si, že na něm někdy pořádně jezdil. Většina našich prvních fanoušků byli skejťáci, kteří se přišli podívat na mě a na to, jak vlastně vůbec hraju. Po nějaké době ale začali zjišťovat, že to není jenom o mně a že je nás v kapele 7 a dohromady skvěle ladíme a naše hudba je taky parádní. Tudíž o nás začali říkat svým kamarádům a známým a naše fanouškovská základna se začala vcelku rychle rozrůstat.

Dneska jsi v Praze už potřetí za poslední tři roky. Když jsi tu byl před dvěma lety poprvé, hráli jste s kapelou v malém ale profláklem klubu 007.
Jo, to byla pecka. To byl kurva dobrej koncert.

To byl. Vaše představení bylo nezapomenutelným zážitkem pro spoustu lidí. Hlavně tedy okamžik, když jste vzali harmoniku a kytaru a hráli pro lidi na schodech před klubem. Lidi tancovali a opravdu se bavili. Český distributor Innes clothing – Final – organizuje dnešní pokoncertovou afterparty, kde jsi slíbil účast také jako DJ, hehe. Přejeme ať se vám koncert vydaří a ať máš na Prahu spoustu dobrých vzpomínek. Díky taky za rozhovor pro Skaterock.cz.
Taky díky. Mějte se fajn!

Rubrika: Rozhovory