Prachatický pravěk

Míra Bartoš, mladej kluk. . .

V první řadě se představ sám? Kolik ti je? Odkud seš? Popř. jak dlouho jsi v Prachaticích?
No myslím, že by mne současní skaters při letmým setkání asi za skatera nepovažovali. To i přesto že sk8 je mou láskou tučnou většinu mého bytí, i když již řadu let bez aktivního ježdění. Dík sedavýmu zaměstnání a nějakejm těm nemocem jsem tlustej jako prase. Hehe. Je mi teprve 43 a v druhým nejmenším okresním městě v CZ Prachaticích, bydlim téměř celou tu dobu. Pominuli 3 roky života ve vesnici Bušanovice odkud je má maminka.
Jak jsi se dostal ke skateboardingu a kdy?
Po desátém roce života, tedy asi v roce 1973 jsem v komunistickým týdeníku co tenkrát dávali propagandisticky před každým filmem, shlédl reportáž o nové zvrhlé zábavě surfařů zaplavující prohnilý západ. Znělo to asi „Tento módní výstřelek jezdit na prkně s kolečky po silnicích si vyžádal již mnoho lidských obětí a úrazů. Mnohé úřady na západě přistupují k uzákonění zákazů této zábavy.“ Chtěli tím ukázat jak je ten západ špatnej a co všechno špatný se tam děje a čeho jsme mi v našem krásném z řízení ušetřeni. Záměr se minul účinkem a my jsme okamžitě věděli že to prkno musíme mít a prostě tu nádhernou věc taky zkusit.

První zmínky o Prachaticích s fotkou mladého Míry.

Jak jste toho docílili?
První pokusy u nás byli asi všude stejný. Kolečkové brusle z NDR se rozebrali a přišroubovali na více či méně opracovaný kusy prken. Bez gripu jsme si pak našli nejprudší kopec a ten jsme padajíc do štěrku v bolestech pokořovali. Bylo to zoufalý, ale pár bláznů z nás vydrželo a šli jsme dál za svým cílem.
 Pak přišli skateboardy české výroby Esarol a polský Flamenga. Při sjezdu z hory Libín, se některým jejich plastová kola na Esarolech doslova roztekly. Kámoši co studovali v Praze pak začali tahat US časáky, kde jsme viděli převážně laminátový prkna a první fotky z bazénů, který imitovali vlnu a náš fanatizmus se dále umocňoval. Zkoušeli jsme odlévat treky (nevydrželo), soustružili jsme duralová jádra na který se navlékala guma z puků, či gumových palic (bylo to těžký , nejelo to a přilepený gumy se svlékali). Jednou jsme si udělali s bratrem desku ve tvaru „parkáč“ dokonce z lehkého duralu a polepili jsme jej gumou z pingpongových pálek. Nepružný dural se záhy zohybal a mi měli další penězma a úsilím zaplacenou zkušenost. Nakonec jsme se naučili z překližky a laminátu dělat docela dobrý desky, kde jsme místo gripu a vodostálého šmirglu kterej nefungoval, dělali povrch z epoxidu posypaného jemným křemičitým pískem. Další recept byl posypat epoxid cukrem, kterej se pak smyl a povrch zůstal hrubý. Jedno jsme však z jistili. Kola ani treky si vyrobit aspoň v průměrný kvalitě nedokážem a jediný řešení bylo sehnat od vexláků valuty a pak najít kontakt na hodného tyráka, kterej nám kola či treky přivezl z prohnilého západu. Pro příklad v době kdy jsem bral průměrný cz plat 1200,- Kč , jsem sehnal západní marku za 25,- a kola Kryptonics přivezené mi po třičtvrtě roce čekání z Mnichova, stáli 120,- marek. Ti kdož si dnes stěžují na ceny a umí počítat, zjistí že mně pouze kola bez ložisek přišli přesně na dvaapůl celého měsíčního platu. To samo už něco říká čím pro nás byl skateboarding a co vše jsme byli ochotni obětovat a jak jsme tím žili.

Mark Gonzáles v 87 roce.

Kdy vznikla první myšlenka Summer Campu v Prachaticích?
První myšlenka vznikla u Martina Kopeckého. On byl mozkem celého zrodu organizovaného skateboardingu u nás. Tehdy bez hlavičky nešlo dělat nic, protože byl socialismus a jediná možnost bylo SSM. Martin se tam prosazováním skteboardingu dostal tak daleko, že mu na ÚVSSM přidělili kancelář a měl na starost odvětví netradičních sportů. Podařilo se mu tu bandu převážně prozápadních živlů zastřešit a vlastně tak paradoxně celej vývoj skateboardingu u nás chránit. Jak se říká, pod svícnem největší tma a především dík jemu jsme byli ve skateboardingu bezkonkurenčně nejvyspělejší v celém východním bloku. Dík té SSM hlavičce se mu záhy podařilo dostávat se na západ na spousty závodů, kam mohl brát tehdy ty nejlepší z nás v rámci reprezentace. 
Psal se tuším rok 1984-5, kdy se mu ta myšlenka v hlavě zrodila. Martin byl muž činu a první, tehdy pouze český summer camp se uskutečnil v roce 1986. Byl to neskutečnej mejdan, plnej slunce, kamarádství, srandy, sexu, muziky a chlastu. Jen drogy tenkrát chyběly, protože naštěstí pro mnohé z nás dík železný komančský oponě téměř nebyly. Dělali jsme něco jinýho a opravdu jsme si připadali jako pionýři skateboardingu. Troufám si říct, že společnost skaterů (bylo mezi námi tehdy mnohonásobně víc holek než dnes), byla sebranka víceméně výstředních punkáčů, všech intelektuálních skupin. Všichni jsme se znali a celá atmosféra byla nesrovnatelně lepší než při dnešní masovosti. Jinost tehdejší sk8 populace potvrzuje i to, že z tehdejší party se stihlo obrovský procento z nás stát do revoluce emigrantama.
Nicméně první Summercamp byl pro nás tak super (nevim jak pro naše játra), že bylo hned jasný, že vzniká nová tradice.

Autor: Lang

Rubrika: Rozhovory