"When gifts are given to me through my camera, I accept them graciously." - Minor White
Foto: Adam Lukas

Všechny cesty vedou do Říma, ale né všechny cesty vedou v mládí ke skateboardingu. Jak se stalo, že Kubo Krížo začal jezdit na skejtu?
Prakticky jsem se ke skateboardingu dostal přes jednoho spolužáka Petera Hoštáka, co skejtoval. Já většinou chodil u nás na sídláku hrát basket nebo se různě poflakoval. Kámoš z hřiště měl skejt, ale nějak ho to nechytlo a chtěl se ho zbavit. Tak mi ho dal za stovku. To mi bylo kolem sedmnácti. Učil jsem se na tom nějaké olliečka a po chvíli ho zlomil. Takové to, jak ještě neumíš ani olliečko a děláš spíš manuál. Pak jsem si sehnal lepší skejt a začal jsem jezdit víc a víc, až jsem zjistil, že nejde přestat. Klasický příběh.

Čtenáři a skejtový publikum tě mají spojenýho s dvojkou Maťo Pavlačič a Marek Zápražný. Kde jste se poznali?
Styděl jsem se chodit do skateparku, byl tam patnáctiletej Maťo a dělal takové věci, že jsem ani nevěděl, že můžou existovat. Nollie backside heelflip 270 transfer a různé další technické triky. Pak přišel Marek se zlomenou rukou a na rozježdění si dal nollie kickflip noseslide na první a odešel někam točit. Kámoš s nimi točil, jednou mě vzal s sebou a já fotil. A tak jsme se poznali, jinak jsme se znali jen od vidění. 

A to se postupně dostáváme k samotnýmu jádru věci. Kdy jsi na svět začal mžourat skrze objektiv foťáku?
Po střední elektrotechnické  jsem nastoupil na výšku se stejným zaměřením. První semestr jsem dal, ale postupně jsem zjistil, že to pro mě nemá smysl. Začal jsem makat. To mi bylo kolem dvaceti. Jednou jsme jsme jeli na prázdniny k babce na Oravu. Orava to je něco jako v Český republice Morava, i to stejně zní, hehe. Nudil jsem se tam, nebylo co by a táta mě pořád fakoval, ať něco dělám. Vykopal mě ven, vzal jsem do ruky foťák a já cvaknul pár snímků. Dotáhl jsem to domů a tátovi se to docela líbilo. Já před tím maloval, táta taky. Vždycky tam teda byl někdo, kdo by mi práci zkritizoval. Ale za fotky mě pochválil. Vrátili jsme se do Bratislavy a napadlo mě vzít s sebou na skejt foťák. Já dělal na Slavině ollie ze čtvrtýho a kámoš Braňo Hoz kino a hardflip ze třetího. Vzešly z toho dobrý fotky. Kámošům se to líbilo, posílali si to mezi sebou. A já proto začal fotit, hlavně pro ten pocit, že se to ostatním líbilo. Tohle jsem fotil na klasický rodinný digitál, Kodak shit. Na narozky mi taťko koupil jiný digitál, Fuji. Bez táty bych neměl nic.

To znamená, že nefotíš ani pět let?
Teď mi je čtyřiadvacet. Fotím zhruba čtyři roky. Před tím jsem měl foťák v ruce asi v šesti letech, když jsem fotil mamku a taťku na dovolené v Chorvatsku. Kompozici jsem moc nevychytal, odřezal jsem jim hlavy, haha.

Od rodinnýho digitálu ses dost posunul. Jakou používáš techniku teď?
Mám Canon 40d na sekvence a Canond 5d Mark II na fotky. Objektivy Canon 50mm /1,4, Canon 70-200/2,8 L, Canon fisheye 15mm/2,8 a Canon TSE 90mm/2,8. Ještě používám extender 24mm na makro a občas polarizační filtr.

Docela jsi tento rok cestoval. Kde se ti líbilo nejvíc?
V Košicích s Markem a Makakem, hehe. S kamarádama doma, to bylo nejlepší. Pak samozřejmě Španělsko s Maxem, mně se líbí prostě všude, vždy je to někde zajímavý aspoň něčím.

Proč jsi prchnul ze Slovenska a usadil se tady? A jaký byly začátky?
Makal jsem v Blavě a občas jezdil do Prahy za Maťem a Makakem. Víc se mi líbilo, jak tu skateboarding funguje, žije to tu víc. Štvanice funguje každý den, ať je venku jakékoliv počasí. Jeden den jsem dal v práci zničehonic výpověď, sbalil se a odjel do Prahy. Měl jsem tu bydlet s kámošema, ti se na to vykašlali a já zůstal sám. Pobýval jsem u různých kámošů, byl jsem třeba dva týdny u Maťa, měsíc u  Nikolase, u Štěpána a dva týdny u Adama. Dál mě poskytl azyl Makrela, Kuba Páv, Jirka Hronek a další. Poznal jsem se s nejlepšími feláky. Takže jaké byly začátky? Začátky byly „super“! Teď bydlím s Adamem, jeho slečnou, Sádrou a Márou. Pobýváme „daleko od Stalina“, haha.

Jak to na Slovensku vypadá se skejtovou scénou celkově?
Skejťáci jezdí stále líp a líp, hlavně ti mladí. Konkrétně v Bratislavě funguje jenom ten skatepark v hangáru s nejlepším povrchem. Jedna část je pro skateboarding a druhá pro hokejisty. Překážky jsou tam na rozdíl od povrchu docela slabý, už ani mini tam není. Když do minirampy, tak jedině do Obludy, to je takovej punkovej podnik a na zahradě je ta rampa.

A když to porovnáš s českou scénou?
No, v Český republice je to o hodně víc rozjetý. Na Slovensku není kde pořádně skejtovat. Zrušili nám Istropolis, ten mramorový spot s manuálovým soklem, lavičkama a pěti schody. Najali si security a v momentě, kdy položíš skejt na zem, okamžitě vyjdou a už jdeš. Třeba v Blavě není už žádný hlavní spot, kde se dá jezdit, kde tě nikdo nevyhodí a můžeš do pohody skejtovat. S Čechama se to fakt nedá porovnávat, jenom v Praze jezdí skoro tolik lidí, co na celém Slovensku. Máte tu dost skateparků a víc možností, kde skejtovat. Prostě to máte víc rozvinuté a s tím souvisí i organizace závodů i trh, na Slovensku je toho málo. 

Jak se ke skateboardingu staví slovenská veřejnost?
Je tam hodně negativních lidi, ani se tě neptají a rovnou volají policajty. Nevidí v tom nic jiného, než vandalství a že všechno ničíme. Nemůžu to generalizovat a říkat, že to tak je u všech, najdou se výjimky, ale většina to moc ráda nemá. 

Zpátky k vizuálnímu umění. Napadlo tě někdy studovat fotografii?
Chtěl jsem to zkusit v České republice. Naši ale tou dobou stavěli barák a nemohli mě založit. Neměl jsem peníze ani na školu, ani na koleje. Radši jsem na sobě začal makat sám. O dějiny fotky nijak nestojím. Pročítal jsem si, jak to vznikalo. Daguerrotypie a takový. 

Říkáš, že tě historie fotky nějak nebere. Máš ale nějakou inspiraci?
Dneska to není o člověku, ale o fotce. Jde o to, kdo udělá jakou fotku. Mně se líbí ty úplně jednoduché po trikové stránce, ale kompozičně a napadově nejlepší. Skejťáci to moc neocení, ti chtějí vidět switch heelflip z double setu. Banginy! Tyhle věci se zas nedají fotit umělecky, musí to bejt dobře technicky zvládnuté. Musí to vypadat největší! Ha ha.

A co tě baví víc? Banginy nebo když si tu fotku můžeš nějak kompozičně nastavit a nejde jenom o tu „řemeslnou“ stránku?
Když fotím bangin´, těším se hlavně na ten trik. Padne-li něco fakt velkýho, tak z toho mám největší radost. Ale před nějakou dobou jsme byli s Drewkem fotit v Čunově, byla tam vypuštěná nádrž, takov é skály a ty fotky se mi líbí hlavně tím, že jsou jiný. Nešlo o triky, šlo o prostředí. Jediné, co nemám rád a vlastně se ani nedá fotit, jsou manuálky. Na videu to vypadá líp než na sekačce.

Vypracoval sis specifickej rukopis. Jakej na tom má podíl postprodukce?
Teď je to hlavně o postprodukci. Fotku musíš nafotit kompozičně, ale hlavně technicky správně. Nejdůležitější je světlo! Musí bejt trošku pod mrakem, trochu svítit slunko a malý mráček. Ten ti udělá přírodní softbox. Zbytek už tuníš na počítači. Někdy to zabere tři minuty, někdy půl hodiny. Fotografům bych radil, ať fotí jenom do RAWu. Já upravuju nejdřív ten RAW, tam si můžeš nastavit všechno, expozici, white balance, vinetami, barvy nebo shadow/highlights, což je asi nejvíc důležitý. Na tohle je potřeba dávat bacha, protože když se to přežene, fotka vypadá divně. Tuhle chybu podle mýho názoru dělá dost lidí. Jestli chce někdo upravovat jenom samotnej JPEG, tak mu přeju hodně štěstí.

Co ty a analogová fotografie?
Dostal jsem od kámoša Zenit. První analog, se kterým jsem kdy fotil a vždycky se nějak odtrhl film, protože jsem chytrej. Dojebal jsem to. Pak Adam donesl domů tak 488 analogovejch foťáků vzal jsem si jeden, konkrétně Practica MTL 5. No, udělal jsem několik filmů a přežil to jeden. Nechal jsem to vyvolat Nikolasovi, že se o to postará, a posral to. Trvalo to asi půl roku a pak mi řekl, že ten film „asi nevyšel“, he he. Klasik. Stejně je to jedno, protože se mi tolik nelíbí fotky z Prakticy, ale třeba taková Leica, to je jiná! Ale ta stojí sto litrů. Nebo poodobně na tom je Hasselblad. Kvalita těch fotek se nedá s Practicou porovnávat. Osobně si ale myslím, že je úplně jedno, na co fotíš, hlavně, že tě to baví. Já fotím s tím, co mě baví víc, a hlavně jsem ztratil brýle a nemůžu s analogem fotit vůbec. Nemá to dioptrickou korekci jak 5déčko. Za tohle mě vášniví fanoušci analogu budou asi nenávidět.

Analogový fotky by mohly doprovázet, a už i doprovázejí, skejtový reportáže. Byť to je o trochu složitější proces.
Stojí to víc peněz, je to investice. Musíš kupovat filmy a vyvolávat to. Kolikrát to ani nepoznáš, jestli to je z digitálu nebo analogu. Třeba Adama Lukase víc oslovuje analog, já mám zas blíž digitálu. Jinak k těm reportážím, v Kingpinu jsem pár skejtových článků s fotkama z analogu viděl.

Jedna z Kubova analogovýho archívu

Analogová fotka je do jistý míry autentičtější, u reportáže do časáku bych se toho nebál. Skateboarding je s uměním spojenej, proto si myslím, že i ta „umělecká“ fotka, třeba i s jednodušším trikem, má svý místo. Oblíbený fotografie jiných autorů?
Snímky National Geographic, na ty nikdo nemá. Těžko říct, těch fotek je hodně. V rámci České republiky to bude Garret Hill a backside lipslide na žlutým v Bohnicích  a Arnoštův front kick někde v kanále, oboje od Davida Blažka. Jo a ještě se mi dost libí fotky od Thomase Sweertvaeghera, belgický fotograf, co fotí s Friesem a Axelem. Má dost zajímavý styl.

Jsou nějaký tvoje obrázky, který sis, ať pro svoji atmosféru nebo nějakej příběh s nimi spojenej, oblíbil?
Tak první je Markův frontside bluntslide pop out dole na Stalinovi. Tohohle efektu jsem dosáhl díky prudkýmu protisvětlu, otevřené cloně a polarizačnímu filtru. Ale nejvíc mě tam baví Mára, u něj všechny triky vypadají nejlíp, a to nejen na fotce a videu, ale hlavně naživo. Nikdy nechápu nic, hlavně halfcab na zemi a backside ollie v rádiusu!!!

Marek Zápražný a jeho switch backside heelflip ze Slavína. Na této fotce mě baví hlavně světlo, protože to už bylo focené, když slunce zapadalo a má to takovej zlatej nádech. Líbí se mi ještě bratislavskej hrad v pozadí. Slavín + hrad jsou pro mě dvě nejhezčí v místa v Blavě. Tahle fotka byla použitá jako reklama pro Nomad, když za to ještě Mára jezdil. Byla to má první fotka, co se použila jako reklama. Tuším někde pro Dogway.

Na další je Nikolas Tušl. Tuhle fotku jsem cvaknul v Blavě na náměstí SNP. Jediné, co to tam kurví, je ten zasranej kamion. Líbí se mi hlavně ta Nikolasova spontánní póza. Je to taková svoboda, co ti skateboarding může dát.

Vzpomínky! Tohle je foceno před mým bývalým domovem. Na tomhle hřišti jsem si hrával stejně jako tenhle kluk. Dokonce jsem měl stejný vlasy, když jsem je ještě měl.

Štěpán Bícha on the Road. Fotka z minulého léta, neměl jsem kde bydlet a Štěpán mě vzal k sobě. Tady jsme zmeškali bus z Říčan a šli jsme pár kiláků pěšky na Kosoř. Fotka je rozostřená, připomíná mi můj skvělej zrak.

Vždy jsem chtěl mít fotku z Václaváku, jenomže je to tak okoukanej flek, že to nemělo smysl. Jednou jsem šel pěšky ze Žižkova, byl to úplně hnusnej den. Na Václaváku začalo nejvíc hustě sněžit, padaly obrovský vločky a já jsem jenom využil příležitosti. Sen se mi splnil.

Nakousl jsi českou skejtovou fotku. Kteří fotografové se ti líbí u nás?
Upřímě, nějak extra mě nebaví ani jeden, ale… Nejvíc byly fotky Davida Chvátala, ale už nefotí. Pak, jak jsem říkal, určitě David Blažek. Dobrej je Dan Vojtěch a ještě Kiva.

Náš kámoš Black Bee rozjel skejtovej e-zin, někomu se líbí, někomu vůbec. Jakej na to máš názor ty?
Za prvé nesnáším kritizovat vůbec nikoho, radši většinou držím hubu, hehe. Za druhé většina lidí v Čechách robí úplné, ale úplné hovno, jen checkuje net a komentuje-kritizuje-hejtuje. Přitom sami nikdy nic neudělali. U mě vyhrává ten, co dělá aspoň něco. Radši něco na hovno, jak vůbec nic. V případě BlackBeeho je aspoň vidět, že to typoš dělá od srdce a to je nejvíc důležité! Popravdě jde hlavně o skejtový časák, takže netřeba z toho dělat žádnou vědu. Nejde o život. Myslím, že z toho nemá ani korunu. Když už ale chce dělat časák, tak bych doporučil, ať si prohlídne většinu internetových magazínů a aspoň od nich odkouká typografii a rozmístění fotek, styl a velikost fontu. Já nikdy nesázel stránky do časáku, takže to též neovládám. Přijde mi ale, že používá moc velkej font, v tomto by mu nejlíp poradil nějaký editor. Co se fotek týče, určitě bych mu poradil, aby co nejméně fotil s bleskem a pokud používá nějaký interní blesk, tak na ten, ať se vysere úplně. Nevyzerá to good. Ať si dává bacha na shadow/highlights, protože, když se to přežene, tak fotka vypadá moc uměle. To samé s barvami. Myslím, že to není žádná tragédie, ale pokud se chce zlepšovat, cestu si najde tudy. BlackBeeho mám rád, je to nejvíc pohodovej týpek, ať si z kritiky nic nedělá. A naopak by ho to mělo nahecovat! Doufám, že v tom bude pokračovat. Já si pamatuju, když mi poprvé volal Rendek, do telefonu mi dal tak cholerickou kritiku, že jsem myslel, že se rozpláču, hehe.

Jak říkáš, typografie je i u e-zinu důležitá. A na každý stránce různě velký fonty nejsou úplně standardní praxe. Konstruktivní kritika není o hejtu, ale o tom, že by to člověka mělo posunout, pravdu máš. Zpátky ke Kubovi Krížovi, fotíš i věci mimo skateboarding?
Mám rád přírodu. To miluju. Nedávno jsme byli na Karlštejně, nejlepší! Úplné uvolnění, naprostá svoboda. Kdyby mi někdo platil za tohle, tak skejt asi jebu. Je super fotit a zároveň na tom místě být. Příroda kolem tebe. 

Máš nějaký místo?
Vždycky mě to baví tam, kde jsem nebyl.

Uživíš se focením?
Přežiju.

Přemejšlel jsi, co bys chtěl dělat do budoucna?
Já nevim. Chtěl bych dělat skejt. Jsem stále s kámošema. Žiju tím. Skejt jedině!!!

Autor: Miloš Hroch

Rubrika: Rozhovory