Mike V
foto: Marie Bartošová

Ahoj Miku, je tohle poprvé co jsi v české republice ?
Ne ne, byl jsem tady už asi před deseti lety v roce 1997 na Mystic sk8 cup contestu. Moc nepřikládám pozornost úspěchům na závodech, ale teď si vzpomínám, že jsem vyhrál buďto závod v minirampě nebo ve streetu. Ne, počkej, byl jsem první ve streetu a druhej v minirampě. A myslím, že to je taky naposledy co jsem takhle na nějakém závodu skončil, hehe…

Proč jsi se na nějaký Mystic zase nepřijel podívat? Nelíbilo se ti tady snad?
To ne, ale já už tolik nezávodím a mám spoustu práce s dalšími věcmi, takže jsem v Čechách od té doby vlastně nebyl. Až teď.

Znáš v Praze nějaké spoty, nebo viděl jsi nějaké záběry z Prahy ve světových videích ?
Ne, neznám tady vůbec nic, hehe.

Neznáš ani Stalina?
Já nečtu skejtový časáky a ani nekoukám na skejtový videa, takže jestli jsem na tom spotě nebyl před deseti lety, tak ho neznám. Třeba jsem tam byl a znám to, akorát si to nepamatuju…

Ok, spoty necháme být. Proč se tvoje kapela jmenuje Revolution mother?
„Because it sounds really fucking cool!“ (originál vydá za všechno) Není za tím žádný hlubší příběh, je to prostě náš název. (smích)

Jsi se svojí kapelou na nějaké tour, nebo co vás sem přivedlo ?
Jo, jsem na tour se svojí kapelou skoro bez přestávky už od začátku června. Odstartovali jsme naší vlastní tour 4. června, pak jsme od 29. června do 25. srpna jezdili s Warped tour po Spojených státech, pak jsme měli skoro měsíc pauzu a následně letěli do Irska, kde jsme odstartovali naší tour s Funeral for a Friend. Takže už jsme chvilku na cestě, hehe…

Vzpomeneš si na nejlepší koncert na kterém jsi kdy hrál ?
Je opravdu těžky, říct věc podobnou téhle, protože mi prostě přicházíme a jdeme. Můj postoj k muzice, a vlastně i ke skejtování, je takový, že musíš prožít každý okamžik naplno a dát pokaždé všechno, co máš, do všeho, co děláš. Můj přístup k těmhle věcem není takový, že bych bádal po tom kolik přišlo lidí, kolik lístků se prodalo, kolik CD si lidi koupili. Je to prostě o tom, že tohle je ten moment, tohle je ta show, takže když se mě ptáš na tuhle otázku, tak ti řeknu, že nejlepší koncert na kterém teď budeme hrát, je ten následující, protože je to můj nejbližší koncert a já do toho dám všechno.

foto: Marie Bartošová

Přivezl jsi si sebou skateboard do Čech?
Jo jo, přivezl, ale jsem si téměř jistý, že nebudu mít čas si nikde zaskejtovat. Přijeli jsme sem asi ve dvě hodiny odpoledne, za chvíli máme koncert a asi ve čtyři hodiny ráno zase odjíždíme. Takže dneska je na programu muzika, ale jinak jsem měl na téhle tour hodně času, abych si mohl zaskejtovat v různých městech po Evropě. Dělal jsem demo v Munsteru v Německu, v Amsterdamu v Holandsku, demo v Miláně v Itálii a v sobotu budu dělat demo v Paříži. Takže muzika je pro mě na téhle tour nejdůležitější, ale když mám čas, rád si zaskejtuju v kterémkoliv městě ve kterém se zrovna nacházím. Kdyby to bylo na mě, udělal bych koncert a demo v každém městě do kterého bych přijel, ale bohužel to takhle nefunguje.

To je docela škoda, že to zrovna v Praze nevyšlo. Co považuješ za hlavní rozdíl mezi skateboardingem v dnešních dnech a v dnech, kdy jsi ty sám začínal skejtovat ?
No, o tomhle už jsem mluvil hodně, takže mám v mozku zafixované odpovědi, které dávám při rozhovorech na takovéhle otázky vždycky, ale budu se snažit něco vymyslet. Já vlastně ani necítím, že by tady byl nějaký rozdíl, protože moje skejtování je to, na co jsem zaměřený a můj přístup ke skateboardingu je stejný ode dne, co jsem začal, až do dneška. Pro mě ve skateboardingu tedy není žádná změna. Jasně, můžu se podívat do nějakého časopisu a říct si: „Jo tohle je jiný, mladší kluci to zabíjej víc, móda se změnila, skateparky se změnily.“ Ale myslím, že těžiště celé téhle otázky a odpovědi je v tom, že miluju skejtování, přináší mi to největší zábavu co mi to kdy přinášelo a prostě rád skejtuju. To je myslím hlavní poselství, co bych mohl lidem předat dál. Prostě myslím, že pro mě tu žádný rozdíl není.

Co si tedy užíváš víc – natáčení, dema, nebo prostě jen session někde na zahradě v poolu se všema kámošema ?
Wow. To je dobrý. Víš, většina lidí se ptá: „Co si užíváš víc – natáčení nebo dema?“ Nikdy se nezmiňují o nějaké session s kámošema tak, jako ty. Ale odpověď je taková, že si užívám všechny tři aspekty, na které jsi se ptal. Ale opravdu miluju skejtovat na demech, protože tam se cítím, že ze sebe opravdu vydávám to nejlepší. Ale jinak si myslím, že to nejlepší skejtování, co jsem kdy kde předvedl, nikdo z vás neviděl, protože to je vždycky při session s kámošema. (smích) Ale myslím, že můj největší přínos skateboardingu, byl skrze závody ve kterých jsem skejtoval, a skrze dema, na kterých jsem se snažil předvěst všem fanouškům to nejlepší, co umím. Dal jsem do toho všechno, a myslím, že to a támhleto publikum to vždycky pozná. Mimo to se ale těším na příští rok, kdy by měl vyjít můj nový profil v Element videu, který zase tak trochu vystupuje z řady všech mých dosavadních profilů.

foto: Marie Bartošová

Jak vycházíš s nynějším Element teamem a koho z nich máš nejradši ?
Takže, miluju svůj team, hehe. Myslím, že je to super skupina lidí. Všichni jsou rozdílní, nejsou tam dva lidi, kteří by skejtovali stejným stylem, nebo alespoň podobně. To se mi na Element teamu líbí asi nejvíc. A koho mám nejradši ? No…

Co třeba Nyjah ?
Jo, Nyjah je skvělej, ale pro mě je dost těžký abych měl obdivovat dítě, rozumíš mi. Je pro mě těžký mít respekt ze všech skejťáků, kteří jsou mladší než já. Určitě oceňuju skejtování každého z teamu, samozřejmě i Nyjaha, ale inspirace a moje motivace ke skateboardingu pochází od týpků, kteří jsou starší než já – Tony Alva, Tony Hawk, Lance Mountain, Natas Kaupas, Steve Caballero, Mark Gonzales. Tohle jsou ti skejťáci, kteří ze mě udělali na skejtu to, co jsem. Ale v Element teamu jsou moji oblíbení jezdci nejspíš Brent Atchley, mám hodně rád Chada Musku, vlastně vždycky jsem měl rád Chada Musku, a hodně mám rád ještě Tonyho Tavea. Když mluvím o klucích z Elementu, tak hlavní faktor, podle kterého k nim chovám nějaké sympatie je „Energy-level“, tedy stupeň toho, jakou z nich cítím energii. I když jsme s Tonym ve skejtování a v tricích úplně někde jinde, tak pokaždé, když s ním skejtuju, z něj cítím energii a jsem opravdu našláplej na skejtování. Mám rád celý team jako celek, ale tihle tři jsou moji favourite.

Co si myslíš o bonelessech a no-complies v dnešních dnech ? Myslíš, že si na těhle tricích může někdo vybudovat kariéru stejně tak, jako tomu bylo v době, když jsi začínal ?
Hehe, něco ti řeknu. Kdybych začal skejtovat dneska a dělal triky, co dělám a skejtoval tím stylem, co skejtuju, tak bych neměl šanci sehnat sponzora. Každej by si ze mě dělal tak maximálně srandu, hehe. Ale teď jsem Pro, takže je to tak, jak to je. Naštěstí. Ale myslím si, že se pořád snažím hnát svůj skateboarding dopředu, i když dělám spoustu z těhle triků a dělám je dokola a vím o tom. Hrozně rád vzpomínám na polovinu devadesátých let, kdy většina těhle triků už byla mrtvá, nikdo už si na ně ani nevzpomněl a já jsem je začal zase dělat, takže jsem vlastně pomohl tomu, aby se vrátily na scénu. A teď, když se podíváš komukoliv na profil, každý z nich tam bude mít alespoň jeden nebo dva z těhle triků. Myslím, že tyhle triky pomáhají lidem držet svůj skateboarding trošku pootevřenější novým směrům, užiješ si s nima spoustu zábavy. Tak jako já, když jsem v těch devadesátých letech přestal se snažením, abych držel se všemi krok a začal dělat to, co jsem doopravdy chtěl. Prostě dělej to co chceš, buď svůj! Já jsem si svojí kariéru Pro jezdce udržel za prvé tím, že jsem se vydal na cestu a pořád se zlepšoval, a za druhé, že jsem zůstal věrný sám sobě. Nemyslím, že by mi tyhle triky zařídili v dnešních dnech sponzora, ale minimálně by mi zařídili moje místo ve skateboardingu jako takovém. Mám rád, že si mě Element vybral do teamu a že chápou můj skateboarding a to, jaký jsem, a že mě nenutí do věcí, co dělá třeba Nyjah. Když se na to podívám otevřeně, tak já bych na to prostě fyzicky ani neměl. A já ani nechci, protože to bych nebyl já, to není směr, kterým bych chtěl vést svoje ježdění. Prostě si myslím, že je tady spousta místa pro no-complies a bonelessy a pro všechny triky, které chtějí lidé na skejtu dělat a to je myslím to, o čem skateboarding doopravdy je. Buď svůj a dělej to, co chceš.

Mike V a Pinin
foto: Miki Mára

Je ve skateboardingu něco, co tě dohání k šilenství, nebo tě opravdu rozčiluje?
No, ani ne. Já se snažím si hledět svého skejtování a nepřikládat moc velký důraz na to, co se děje kolem mě. I když skrze všechny ty roky jsem se určitě setkal s věcmi, které mě naštvaly nebo nějak rozhodili, ale přenesl jsem se přes to a teď skateboarding miluju a zaměřuji se na svoje nohy a na to, co já dělám. Ne na to, co dělá někdo jiný.

Máš ještě pořád image toho „zlého muže“, nebo myslíš, že jsi se v poslední době hodně uklidnil ?
No, moc jsem se nezměnil, ale dlouho už mě nikdo nenaštval tak, abych mu dal pěstí do obličeje. Což je dobrý (smích) ! Asi jsem se trochu sklidnil, ale pořád jsem ten stejný Mike Vallely. Jsem emotivní, citlivý, hodně mi záleží na různých věcech a někdy, když se o něco hodně staráš, tak z tebe ty emoce prostě vyprsknou. Někdo k tobě přijde, směje se ti do obličeje, říká o tobě lži, nechová k tobě respekt a tak se s ním vypořádáš jediným možným způsobem. Tohle se pro mě nikdy nezmění, to jsem prostě já. Nikdy jsem sám sebe nepovažoval za nějakého násilníka, ale jsem bojovník od té doby co jsem se narodil a budu bojovník až do té chvíle, kdy zemřu. Až mi nebudou sloužit moje pěstě, tak se budu snažit bojovat jinými způsoby, ale budu bojovat.

Je pravda, že jsi zažil na skejtu zemětřesení, zatímco jsi skejtoval ve vertikální rampě ? Něco jsem o tom slyšel, ale nechce se mi věřit, že by to byla pravda…
(smích) Hehe, tak to je pravda. Skejtoval jsem na závodech v del Mar, ale teď už si přesně nevzpomenu, co to bylo za rok. Nejspíš někdy na začátku devadesátých let, myslím, že jsem ještě jezdil za World Industries. Byl tam street contest a vert contest a já jsem zrovna jezdil ve vertu. Začal jsem svojí jízdu a zničehonic jsem se najednou odlepil od strany vertky. Byl jsem v půlce rampy a najednou jsem se odlepil, hehe. Když jsem dopadl, tak jsem cítil, jak se celá země třese a a všichni začali křičet něco jako: „Wow, to je zemětřesení nebo co. Schovej se kdo můžeš..“ A pak Chriss Miller, který už v té době neskejtoval a byl jeden z rozhodčích, přišel s verdiktem, že si musím zajet ještě jednu jízdu z důvodu zemětřesení, což už se asi nikdy nikomu v žádném jiném závodě nestalo, hehe.

Hehe, to jsi musel dostat nějké extra body…
Jo, jsem si jistý, že jsem dostal extra body. (smích)

Ok, poslední otázka. Kdybys mohl dát pěstí komukoliv na světě. Kdo by to byl?
Upřímně, na světě je spousta lidí, kteří by si to zasloužili, ale já nechci být ten chlapík, který jim dá, co si zaslouží. Nakonec je to jen ten bludný kruh, a asi si teď budu trošku odporovat s tím, co jsem řekl před chvíli, ale jsou věci, které jsou na povrchu, pak jsou věci pod povrchem a pak jsou věci, které máš hluboko v sobě. A když se mě zeptáš, koho bych chtěl udeřit, tak ti řeknu, že nikoho. Ani jedna rvačka, které jsem se kdy účastnil, nebyla dopředu plánovaná. Všechno se vždycky semlelo zničehonic, bylo to spontánní. A já nechci už dál nikomu ubližovat…

Mike V model
foto: Miki Mára

Autor: Pinin

Rubrika: Rozhovory