Naše banda před hostelem. Zleva: Fořťas, Jéňa, Abe, Pepa, Slíva

Původní plán byl jet dvouma autama v šesti lidech. Naší partičku jsem měl tvořit já, Honza Bendl (Jéňa), Pavel Abrahám (Abe), Pavel Fořtik, Honza Rýva (Slíva), Pepa Kindl a Hynek Sojka. Všichni jsme to klucí z okolí Kladna. Posledního jmenovaného ale v den odjezdu potkal fakt pešek. Polední nohejbal = hnáta v ortéze na pár měsícu a tahání všelijakých tekutin z kolene. Hnus. Takže je 14. srpen 2009 asi půl 9 večer, Horní Bezděkov, parkoviště u plácku, 5 lidí, jedno auto (naštestí kombík). Cesty v pěti jednim autem jsme se nejdříve docela děsili. Nakonec to ale takový problém nebyl a dost se tím ušetřilo na béňu. Cesta ubíhala jak po másle. V Praze najíždíme na dálnici a asi po 7 hodinách o 560 km dále nás vítá Budapešť. Jelikož jsme hodlali pobývat v Budapešťi celý týden, tentokrát jsme pro nocování zvolili hostel, což se po kempech a širácích z minulích tour ukázalo jako dobrá volba. Sprchy, větrák, wi-fi free, teráska a vaření přímo u pana domácího v jeho kuchyni. Nejlepší na tom bylo, že celá jejich rodina mluvila jen vietnamsky, maďarsky a pár slov anglicky. Nakonec jsme se ale skoro vždycky na všem domluvili. Hostel se nacházel 5 minut jízdy od tramvaje, která nás zavezla za 15 minut do centra. K našemu úžasu se ale ukázalo, že pokud nechcete jet někam na druhý konec města bude vám stačit k dopravě prostě váš skejt. 99% silnic a chodníků v celém městě je totiž z hladkýho asfaltu. Něco takovýho si asi málokdo z naší kostkovo, zámkovo, šterkové země dovede představit. Ježdění po městě jsme si fakt užívali. Asi nejlepší byla noční, trochu zchmelená  jízda do centra.

Slíva ve frontside ollie

No tak se mrknem den za dnem jak to teda celý probíhalo. Po příjezdu v sobotu v ranních hodinách následoval nezbytný spánek, netušim do kolika. Každopádně Abe vstal, jako skoro vždycky, první a zatím co my jsme ještě chrněli, už zaškrtával v mapě spotíky, který si vyhlídnul na netu. Abych Abea (čti Ejba) trochu víc představil, je to náš hlavní kameraman a rejža. Má na svědomí už dvě plnohodnotný skate videa a k tomu plno kratších kousků, který jsou všechny velmi povedený. Zato respekt!! No a když už se z pelechů vyhrabali i ostatní pomalu ale jistě se vyrazilo za prvními olliečky. Vydali jsme se tedy k nejbližšímu křížku v mapě. Už ani nevím, co to mělo být za spotik, každopádně cestou nám jich přišlo do cesty i několik nečekaných. První rozježdění proběhlo na betonovym šikmym banku, který měl dole ještě schůdek. Všichni jsme si na něm trošku zablbli, první záběry, fotka a šlo se dál. Další místečko bylo jak dělaný na sérky. Dvě dlouhý a pomerně vysoký zídky s železnou hranou, který nejlíp jely a nejlíp držely. Samozřejmě rozjezd nehladší asfalt. Na tomhle spotiku mě příjemně překvapilo, že jsme vůbec nevadili lidem z krámu, do kterého byl vstup mezi oběma zídkama, ani potom co jsme jim poslali párkrát skejta do výlohy. Fořtik si na tomhle místě vystřih pěknou sérku na kameru. Když jsem ale měl to samý v úmyslu i já, rozhodli se místní taxikáři, že si z chodníku před zídkama udělaj parkoviště. Takže utrum, jde se dál. Cestou k dalšímu křížku nám přišla do cesty taková nefregventovaná boční ulice. Na její levý straně byla jakási administrativní budova s chodníkem, kterej byl ale vyvýšenej nad ulici. A to ne málo,ale poctivě přes metr, nahoře jako bonus obrubník a dole záhon, takže jste to museli poslat i do dálky. Vůbec to nebylo lehký jak to na první pohled vypadalo a to i díky povrchu, který tentokrát tvořily kostky. Slíva si tady vystřih ollie a nakonec i krví propocenej FS 180, kterej bohužel je jen na fotce. Pepa to švich olíčkem a nejvíc to tu opět zabil Fořťas, kterej tu dal sérku zakončenou hovaďáckym switch ollie dolu. Náše ubytko a dosavadní spotiky se všechna nacházeli na pravém břehu Dunaje zvané Pésc. Je na čase mrnout se na levou stranu, alias Buda. Pro přejezd volíme krásnej ocelovej most, který je mírně do oblouku, takže od půlky svištíme příjemnym downhillem, kterym rozhučíme most tak, že už to vypadá na katastrofu. Naštesí pro nás i pro uskakující lidi most vydržel a my se mohli dál kochat krásným výhledem na řeku a okolní město. Další místečko, kam nás vítr zavanul byl stinnej parčík, kde byly malý schůdky se zídkama na obě strany. S Fořtikem sme si tu dali double 5-0 grindik a to bylo vše. Vtipný tady bylo že asi 3 metry před zídkama stála kára tak za půl mega,takže ostatní nás museli chytat, abysme to tam nenapálili. Další křížek na mapě bylo malý náměstíčko s dlouhejma zídkama a šutrákem uprostřed, na kterym se dalo s troškou fantazie pěkně vyřádit. Nejvíc to tu sedlo Slívovi. Dával sérky, tríčky..Všechno řádně zdokumentovaný. Už sme toho všichni měli fakt plný brejle, ale přece nám to nedalo a cestou k domovu jsme se zastavil na jednom povedenym plácku u nějaký banky. Nízká zídka asi z 12-ti schodů kterou záhy poslal Fořtik noseslidem a pak eště jedna fakt mega, kde jste svoje dílo vracely tak ze dvou metrů. Na to už ale fakt nebyla mana. Byla tu eště jedna moc pěkná skočka přes zídku a díru z dlaždic a grindovačka do zatáčky. Bohužel už nebylo moc baterky v kameře. Přestu tu pár dobrejch kousků padlo. No a pak už jen pro pivka, na hostel, rozdat poker, vypít pivka a spát.

Fořťas: frontside halfcab flip

Den druhý: Stejně jako vlastně celý náš pobyt bylo opět okolo 30-ti stupňů a obloha bez mráčku. Po včerejší skejtovačce volíme odpočinek. Takže sedáme na tramvaj a frčíme do lázní, kde pobýváme až do pozdního odpoledne. Nejstudenější bazén měl 25 stupňů a nejteplejší 37, takže super zevling. Večer po pár pivkách si řikáme, že by byla dobrý trochu pohybu a tak berem skejty razíme do města na již zmiňovanou noční projížďku. Nejdřív to ale stavíme u nový kancelářský budovi kousek za hostelem, kde je maj asi 20 šikmejch laviček a vše je osvětlený. Grindovat nejde, ale pivní fantazie nezná mezí, a tak tu kupodivu vzniká i několik použitelnech záběrů. Dopíjíme pivka a pak už jen vim jak jedem, jedem, jedem…
    Třetí den je opět ve znamení skateboardingu. První zastávka je velkej park s přírodníma rádiuskama a schodama. Pepa záhy láme kingpin a já prdnu desku. Víměna šroubu trvá aspoň poctivou půl hodinku, deska naštěstí drží, a tak mam čas něco tu vyplodit a to se nakonec i povede. Jdem dál. Dostáváme se do části parku, kde je všude plno roztodivnejch staveb a Abe říká že to sou Bradavice, pak na nás shlíží z trůnu sám pán Nasghoulů v nadživotní velikosti a je to jasný. Najednou se ocitáme na Náměstí hrdinů, což je fakt povedenej a velkej pomník. Je tu tak 40 stupňů a skoro žádnej stín. Řikam ale že se tu zastavíme a skočíme to. Je to asi největší skos ze všech co jsme tu dávali. Já jako největší kybic to dávam až poslední, ale přece! Dám tu ollie, Slíva stylovej double grab a Fořtik opět jen tak lážo plážo tam foukne Bs 180 jak víno. Hned kopusek odtud je památník revoluce, kde jsou překrásný a dlouhý zídky z černýho mramoru. Padá tu spousta sérek a pan kameraman je v jednom ohni.  Došla baterka, tak stavíme v místnim skateshopu, kde nám jí milý personál nechá nabít. My se nabíjíme taky, pak vyrážíme, jak říká prodavač ze shopu, na místní Main spot. Mramor, banky, zídky, skočky, pecka! Už toho máme docela dost, ale tohle se prostě musí. Konečně sem si moch dát grinda nebo slida a vracet na druhou stranu do banku. To se mi vždycky hrozně líbilo, a tak sem si to řádně užil. V době naší návštěvi je v Budapešti velkej hudební festival a tak v ulicích neustále kálí mraky lidí, my se přidáváme.

Poslední kalbáááá!!!

Čtvrtý den je zas oddechový. Chcem jít opět do lázní, ale finance se tenčí, a tak volíme místní ZOO. Krokouši, vembloudi, sloňáci, no prostě znáte to. Příjemnej den.
Další den je naší první zastávkou bank, kterej sem si vyhlíd už předešlý dny ke skopnutí. Má tak 2 metry, nechutnej sklon a dole metr schod na chodník. Stojim na hoře, chce se mi zvracet, ale spouštim se dolů…Bum! Krysa a odražená pata mě bolí ještě týden potom. Tim pro mě skončilo ježdení na tomhle tripu. Hned za rohem  jsou troje větší schody za sebou, okolo zdi a tak…Slíva tu dáva drop ze zdi a v pěkný rychlosti hned skáče schody. Chtěl to dát ještě z backsidem, ale to mu hatí security, kteří se řítí na místo na bicyklech. Za chvilku odjížděj a tak se po chvilce pokračuje. Přijížděj znova a už jsou fakt nasraný. Anglicky uměj jen go a police. Tak radši jdem pryč. V ten den začínal závod Red bull air race. Takže se přesouváme k Dunaji a koukáme na ty blázny v oblacích. Když nás to omrzí vyrážíme za ježděnim. Úplně náhodou nacházíme naprosto perfektní spotik, kterej vás vyzívá ke skočení čtyř čtyrkovejch schodů za sebou, plus nějakej ten grind na bočních zídkách. Tady sme dost dlouho, protože Fořt a Slíva tu maj nekonečnou zásobu sérek od shora až dolu. Tady padali fakt pekla. Pepa tu šoupnul eště boardslide na větší ze zídek z nelehkym výtrhem a bylo dokonáno. Tady sme měli docela i publikum, takže si to všichni maximálně užili.  Cestou domu si Fořtik skočí jen tak metrový ollie ze schodů přes zábradlí, a pak eště proběhne výuka Natal spinu, kterej sme nikdo dřív nedělali. Všichni jsou úspěšní, což se nedá tvrdit o večerním pokeru.
    A máme tu poslední den. Se vstávánim nijak nespěcháme. Venku to peče a smaží jako vždy. Jdem  ke schodům co chtěl dát Slíva BS 180, ale areál je zamčenej. Padnou nějaký návrhy že tam přelezem, pak si vzpomenem na go,go police a necháváme to plavat. Do cesty nám padnout krásný dlouhý zídky u nějakýho hotelu. Fořtik tu dělá dlooouhý whellie flip out a křup, je po desce. Jede si na hostel pro novou a my se zatím přesunujem na Main spot. Klucí skejtujou, já chladim nohu v kašně a popíjim. Objevuje se Fořt s novou lasnou a jde do tuhýho. Začíná tam posílat všelijaký flipy v perfekt stylu až místní docela koukaj. Nejsme ale na Stalinu a místní skaters tleskaj a povykujou. Se spoustu z nich se dáváme do řeči a navazujem kontakty. Ostatní z bandy nezůstávaj pozadu a skejtovačka je to opravdu povedená. Spousta fotek a záběrů. V ten den byl jakejsi maďarskej svátek, takže najednou přes plac prochází nekonečnej průvod jeptišek, lidí v krojích a tak. Večer mega ohňostroj. Sme na place asi do 2 ráno a furt se něco děje. To už sme ale ke skejtu pod nohama přidali beer do ruky.    Tím náš trípek končí. Další den dlouho spíme, pak dlouho uklízíme a vyrážíme směr Čechy.
    Celý týden jsme si užili všichni fakt naplno a přivezli si domu spustu zážitků fotek a záběrů. Budapešť je překrásný město a jeho návštěvu každýmu doporučuju ať se skejtem nebo bez. Všude příjemný a kamarádský lidi, dobrý jídlo, levný pití, nejlepší chodníky a spousta mramoru…Myslím že videjko mluví za vše.

TEXT : Jéňa
FOTO:Jeňa, Abe, Pepa
VIDEO:Abe

Video: Budapešť Trip 2009

Rubrika: Soutěž