Assasssin a Luxor

Jirka Šimek
foto: Kac

Celý článek vznikl díky Jirkovi Šimkovi, kterého jistě znáte coby rozhodčího ze závodů či jej znáte z miniramp a bowlů. Jirka jezdí již nějaký ten pátek a rozhovor s ním najdete níže. Mr. Šimek se ozval po článku o konci minirampy v Děčíně, kde jsem již historii Assassinu a Luxoru nakousl a z jeho soukromého archivu pochází převážná většina fotografií v tomto článku. Bylo třeba je akorát převést do digitální podoby, neb v dobách jejich pořízení se o nějakém digitálu nikomu ani nesnilo. Přenesme se tedy do začátku let devadesátých, kdy to všechno bylo tak trochu jinak.
V té době jste vskutku mohli jít po ulici, a když jste potkali typa ve skejtových botách, byla velká pravděpodobnost, že jste jej znali. Ono se není čemu divit, první a jediný skateshop, Rock’n’Roll, byl ve sklepě na Vinohradech a desky i boty se takřka dědily. Když někdo pořídil novou desku, což byl velký svátek, tak za velké peníze a stará deska putovala k dalšímu majiteli. Pamatuju si jednu desku, tuším že to byla Peralta, která putovala přes rok mezi lidmi a nakonec skončila zcela ojetá na zdi u jednoho kámoše. Desky se také vylepšovaly různými dvousložkovými epoxidy. Osobně jsem kobercovou lepenkou tvoříval na sjetém tailu takovou minipřehradu a do ní nalil epoxid. Když někudy omylem nevytekl, tak na tailu vznikla nová hrana, která se pak zbrousila do podoby původního skateboardu.
Podobně se tunili i boty. Poměrně často se jezdilo v jiných než skejtových botách a jak ty, tak i ty origoš, se časem „vylepšovali“ kobercovkou. Vylepšenou metodou byla tzv. Shooga, což byla hustá pasta a ta po nanesení na hranu boty vytvořila na boku nový povrch. Děravé podrážky se řešily různými vložkami a pamatuju dobu, kdy jsem si skate boty nosil v zimě v báglu. Přeci jen, mokro se těmi dírami dostalo dovnitř velmi rychle.
Taková byla doba, a jistě měla svá pozitiva i negativa. Pozitivní byla soudržnost. V té době byl na vzestupu stavitelský duch a každá lokální partička neustále stavěla a vylepšovala svůj skatepark. Nebo přesouvala. Kupříkladu v Praze, na jihozápadním městě jsme ten náš skatepark stěhovali, tuším, třikrát nebo čtyřikrát až nakonec zanikl docela a město postavilo beton park na Lužinách. V dnešní době spíš každý čeká, co mu spadne do klína. Jistým negativem byly různé bojůvky mezi různými etnikami, orgány a skupinami. V jednom dni se nám dokonce poštěstilo utíkat před policisty na Národní Scéně a po přesunu jsme si to zopakovali s Romy na Lužinách. Mnozí z tehdejších riders jistě vzpomínají na útěky před skinheady ze Stalina. Osobně si ale pamatuju legendární bitvu, kdy několik desítek skinheadů udělalo zátah na Štvanici. Něco málo skaters se vydalo přes tehdejší ploty a zahrady na konec ostrova, ale ouvej, dál už byla jen voda. Nezbylo nic jiného, než se vydat s řevem proti náckům a ti byli tenkrát hnáni až na Florenc.

Assassin - Petrské náměstí

Jrika Šimek a backside 5 - 0 v Assasssin mini.

Nyní se na stejném místě nachází restaurace Červená Tabulka.

Jistě má každý další a další vzpomínky, ale vraťme se k úvodu článku. Když bylo hnusně, Štvanice bez střechy a nebylo kde jezdit, mohl člověk zamířit v Praze na tři místa. Do skateparku V Cípu, který už neexistuje, nebo do Assassinu či Luxoru. Assassin byl skateshop hned vedle Bunkru na Petrském náměstí. Nyní tam není ani Bunkr ani Assassin. Místo Assassinu najdete kvalitní restauraci Červenou tabulku. Před Assassinem byl menší dvorek, na kterém byla snad první minirampa v Praze. Měla nad sebou střechu a pro jistotu byla přetažena ještě igelitem. Kolikrát se mi stalo, že jsem přišel jako první, takže jsem musel pěkně rampu odstrojit a večer jí zase přetáhnout. Krom ní byla v Assassinu ještě mikro rampa, a když bylo léto, tak se k těmto atrakcím přidala i trampolína. Na cvičení airů ideální. Troufnul bych si říct, že tehdy těmito radiusy prošli snad všichni.

Luxor - Václavské Náměstí

Luxor. Vlevo mini, v pravém úhlu střední mini a mezi nimi mikro. V mikro vidíte Andreu, možná druhá dáma co kdy v ČR vůbec jezdila na skejtu.

Současnot Luxoru, knihkupectví.

Další místem byl Luxor. Nyní na tomto legendárním místě najdete knihkupectví, a když sestoupíte do podzemí a budete obklopeni regály knih, vězte, že se zde kdysi nacházely tři minirampy vedle sebe. Býval zde klub jak víno. Kalby, závody a hlavně pohodový poježdění. Jedna norm minirampa, k ní v pravém úhlu střední mini, která by se dala popsat slovy jako hravá. Místo v jejich rozevřené náruči pak vyplňovala mikro rampa. Létat se dalo do miniramp přes hip, nebo z mikro do mini za ní. Prostě dokonalý ráj. Bohužel na tak lukrativním místě nemohl tento ráj vydržet věčně, stejně jako na Petrském náměstí, a vše se nakonec přetvořilo do současného stavu. Na závěr je třeba zmínit ještě jedno jméno, a to je Petr "Saky" Sakař, který má ony popisované minirampy na svědomí a patří mu velký dík.

Pokračujte na stranu dvě, kde najdete rozhovor s Jirkou Šimkem a fotogalerii.

Autor: Lang

Rubrika: Události