Historie: rozhovor s Jirkou Šimkem & galerie

Saky a Jirka Šimek v akci U sudu.

Nyní se ještě vraťme do minulosti prostřednictvím rozhovoru s Jirkou Šimkem. Takže Jiří, jak ty ses k tomu prknu vlastně dostal?
Jako prcek jsem jezdil do Itálie, kde jsem poznal svého nejlepšího kámoše Enzina. Byla to super doba! Vzpomínám na svého první skejta, který byl celý z plastu a neměl ani grip, jen dvě pacičky na houkání, fakt sranda. Myslím, že to, co jsem předváděl, by se nedalo ani nazvat skateboardingem, ale už jsem se vozil a sjížděl časáky. Tenkrát jsem dostal air walky a byl největší king. Bylo mě tak 11 let. Takže se dá říct, že jsem začal právě tak.

Pamatuješ si nějak, co to bylo za roky, kdy fungoval Assassin a Luxor? Mě už paměť tolik neslouží.
Do Assassinu mě tenkrát přivedl můj kámoš Niki. To mohl být rok 1994. No, a Luxor jsme stavěli někdy kolem roku 1996 a vím, že byla zima. Taky mi paměť už neslouží!

Co pro tebe znamenal Assassin a Luxor?
Assassin pro mě znamenal takový druhý domov. V té době jsem se seznámil s Hudym, se kterým jsem hodně jezdil. No, a později jsem se seznámil ze Sakym, který už v té době jezdil úplně nejlíp! Tenkrát Assassin sponzoroval Pepu Tupýho. Do té doby jsem jezdil na Stalinu, na Podhájích nebo na Ládví a jenom street. Takže mě Assassin ovlivnil v mém dalším skejtování. Začalo mě strašně bavit jezdit v minirampě, bavilo mě, že mám takovou základnu, kde si můžu všechno zkoušet a furt se něco nového učit. Za to musím poděkovat Tomášovi Schaferovi a Sakymu, který mě hodně naučili. Teprve tam jsem pochopil tu pohodu a krásu skateboardingu. Šlo nám vždy o to, dobře si zajezdit! Když pršelo nebo byla zima, šli jsme jezdit do minimini, která byla v obchodě. Byl to ráj! V létě trampolína a ježdění na nábřeží. V Luxoru to už bylo trochu jiný. Byla to práce. Chodil jsem do školy a musel jsem se učit. Do toho jsem každý den chodil pomáhat do Luxoru. Ale byla to taky sranda! V té době jsme prostě měli na Václaváku krásné rampičky. Docela rychle jsme to postavili, aby se dalo co nejdříve jezdit. Měli jsme tam fotbálek a samo bárek. Chodilo tam hodně lidí a jezdilo se. Luxor mě naučil jednomu, a to vážit si věcí. Chceš jezdit, tak si něco postav a starej se o to! Nejdřív práce a pak zábava.

Pamatuješ, proč konkrétně skončil Luxor či Assassin?
Já přesně ani nevím. Assassin snad kvůli majiteli, kterému to asi přestalo vydělávat peníze. U Luxoru to bylo takový zamotanější. Ale nakonec tam vzniknul nějaký klub, kde jsi klidně sehnal něco do nosu. No hnus. To nemá smysl víc řešit.

Můžeš popsat cesty všech těch miniramp po jejich aktivní službě?
Ta největší se asi rozložila a možná už ani není. Předtím ještě sloužila na závodech v Roxy. Ta malá minimini z Assassinu byla nějaký čas v Luxoru a pak u Hofíka na zahradě (viz. foto). Ale teď už taky není. To víš, už dosloužila. No, a největší, co stála v Assassinu, šla do Litoměřic. Ta střední, co byla v Luxoru, byla nejdříve v Břežanech a pak cestovala do Děčína. Nejprve do pivovaru, kde pro ní kluci našli místo a pak do kina Labe. Tam to ale končí takže Saki řeší, co bude dále. Kdyby někdo o něčem věděl, klidně mi napište na e-mail. simek.arena@email.cz. Díky.

Co nějaká tvoje veselá historka z té doby?
Jednu ti povím. Já na ní nezapomenu snad do smrti. V té době jsem se taky hodně kamarádil (a pořád se kamarádím) s Hofíkem. To jsme se jednou rozhodli, že pojedeme na závody do Zlína ve složení Saky, Hofik a já. Samozřejmě jsme neřešili, kde budeme spát nebo co budeme jíst a podobné věci, a někdy v pátek jsme vyrazili směr Zlín. Cesta probíhala v klidu až do 35 km, kde jsme se dostali do šílené zácpy a protože jsme byli natěšený, koupili jsme si nějaký ty pivka na cestu. Celou cestu jsem se Sakym chlastal piva. Chudák Hofík balil jednoho za druhým. No, do Zlína jsem přijel už řádně nalitý. Nastala otázka, kde budeme bydlet. Dostali jsme nápad jít se podívat do místního klubu jménem Golem. Tady jsme pokračovali v pití a hraní fotbálku. Bavili jsme se s místníma, že jsme z Prahy a oni nám to nevěřili. Ukazovali jsme jim občanky a pořád si z nás dělal někdo prdel. Vzpomínám si, jako by to bylo včera. Koukám do davu lidí v klubu a tu najednou vychází taková zvláštní postava, celá v černém, s úplně vyholenou hlavou a chytá mě za ruku a povídá: „Vy dnes spíte u mě“. Byl to šok. Už jsem si myslel, že budu spát v autě. No tak jsme jeli. Úlet, jeli jsme asi hodinu za Zlín na nějaký barák s holohlavou a jejíma kámoškama. Spali jsme v nějakém pokoji a já spal vedle té holohlavé. Já jsem se jí strašně bál. Ráno jsem se probral a nic jsem nechápal. Byl to hrozný pohled a to nejhorší nás čekalo! Bylo nám fakt zle a najednou nějaká asi jejich máma vleze do pokoje a křičí: „Mařeno, udělala jsi těm Pražákům snídani?“. To bylo nejhorší. Vzali jsme nohy na ramena a utekli. Samo bez snídaně! Závody proběhli a nastal večer a ta samá otázka zněla, kde budeme spát. Protože jsme byli unavení, rozhodli jsme se jet do Prahy. Ale po cestě jsme si koupili pivka a narazili na ovocný sad. No Saky, že bude spát v autě a já že si postavím s Hofíkem stan. Dovedete si nás představit. Úplně nahulený stavět stan. Bez baterky! Všude tma! No tak že jdeme spát. Usínám a najednou slyším, jak něco škrábe na stan. Začal jsem se zase bát. Hofík, že nic neslyší a já: „Ty vole, tam někdo je!“ Takže zase usínám a najednou slyším, jak někdo otevírá zip. Hofík křičí. Já taky. A najednou slyším mňoukání. Normálně nám do stanu vlezla kočička. A já se málem zbláznil strachy. Byl to legrační víkend.

Jirka Šimek blunt to fakie v Luxoru

Pěkný zážitky, jen co je pravda. Vyjmenuj prosím pár jmen té doby, která ti uvízla v paměti.
Pepa Tupý, Dan Suhay, Láďa Čihák, Příba, Jirka Miška, Saki, Hudy,Hofík, David Klos, Zdeněk Mlíka, Masorád, DHC, Vilda Pasch, Farkin,Cína, Fanda Kadlčík, Jirka Lukeš, Panker. Jirka Kůča, Petr a Standa Šídlaci,Vilík, Pípa, Kozel. Pavel Tischer, Béďa, atd. V té době zase jezdil Petr Beran. Nesmím zapomenout na Jakuba „PEŇU“

Jo, na toho je třeba myslet. Co nějaký best trick v některé ze zmíněných miniramp?
Hodně dobře jezdil Saky a Tomáš. Nezapomenu na setkání s Jardou Kačerem, kdy dělal v mini ten nejlepší backside smith. Továrek, když přijel poprvé do Prahy, lítal jak raketa. Honza Janda a jeho lip triky a flip a mega frontside flip. Petr Beran dělal transfery a jezdil na switch. D. Klos to zabíjel úplně šíleně! Vilda Pasch a jeho backside a frontside transfery. Masorád big frontside airy, no a pak takový Fanda Kadlčík. Blunty, frontside smith revert apod. A Farkin byl král a jezdil nejlíp!

Co tvoje srovnání scény tehdy a teď?
Já tuto otázku nemám moc rád. Nechci soudit, jaký jsem byl a jaký jsou skejtři teď. Je jasný, že je to jiný. Všechno je jiný, ale to, proč jezdíme na skejtu, by mělo zůstat pořád stejné. Každý sám si musí uvědomit, proč jezdí a jaký život vedle toho vede. Dnes je to víc rozjetý, kluci a holky mají skateparky, mají kamery, aby se natočili a viděli se, mají digitální foťáky. Jsou časopisy a weby jako je ten váš. Mě osobně to strašně baví. Baví mě číst si o mých kamarádech, kteří vyhrávají závody v cizině a mají sponzory. Jsem na ně strašně hrdý! Jsem rád, že si lidi přečtou o Assassinu a Luxoru a dozví se něco o tom, co tu bylo. Baví mě lidi jako Míra Bartoš, který žije pro skejt. Jsem rád, že jsem se k tomu dostal. Časem si člověk uvědomí, že skejt mu dává mnohem víc než jen ježdění. Dá vám obrovskou svobodu, určitý pohled na svět a sebeúctu a to hlavní je, že vám dává radost a opravdový kamarády. Sk8 or Die!

Je před námi sezóna 2010, co máš v plánu?
Doufám, že i letos v zimě vyrazím někam za teplem, no uvidíme. Dále se chystám udělat ještě zimní závody v bowlu na Štvanici, tak doufám, že to vyjde. Aby byla nějaká sranda. Uvidíme, co přinese léto. Pak bych chtěl co nejvíc jezdit, takže doufám, že proběhne úprava štvanického skateparku. Letos asi vynechám rozhodcování a budu věnovat víkendy něčemu jinému. Mám nějaké projekty, tak se snad vydaří. Taky bych chtěl trochu závodit v bowlu, ale uvidím, mám už trému. Hlavně si přeju zdraví a pohodu v rodině.

Tak k tomu se přidávám a zdraví přeju kotel. Jiří, díky za rozhovor, a jestli máš pár last words pro naše čtenáře, napumpuj to do nich.
Vaše čtenáře zdravím a přeji jim vše dobré a ať jsou spokojení a daří se jim. A taky jim chci říct, že parta Skaterocku je strašně fajn a že jsem rád, že je tu máme, protože i já jsem čtenářem. Takže díky Skaterocku!!

Autor: Lang

Rubrika: Události