KZN tour 2009 - report

V polovině cesty mezi Košicemi a Spišskou je maličká dědina s názvem Jaklovce. Na konci vesnice je mlékárna, která je pořádně cítit. Pod mlékárnou je krásné jezero, kam lijí zkažené produkty a to je cítit ještě víc. Nad jezerem vyčnívá obrovský beton. Lokálové se ještě minulý rok hecli, když jim starosta ošéfoval dvě míchačky betonu, ze kterého udělali povrch. Betonu to bylo hodně a lidí málo, což je i vidět. Beton se drolí a práší tak, že za pět minut máte grip jak od pikenka. Překážky začaly růst tento rok. Když jsem tam byl poprvé, byl postavený bank, rovná tyčka a dva schůdky na grindování. Postupem času tam přibyl radius a funbox. Velký respekt domácím, že vědí, jak si postavit park, a stěhuju se do Jakloviec. Dali jsme si menší jam, diktátoři natočili diktáty v největším stylu. Slunce peklo jak v tom největším létě, jaké si dokážete představit. Lokál mi dal prostředky na výrobu intergalaktické paličky, každý si dal, všichni se totálně zmimonili a to přerušilo jakýkoliv skateboarding aspoň na dvě hodiny. Z Košic potom přiletěli Rišo Turý, Roman Kentoš, Maroš „Nanuk“ Viest, host Ferdo Daboczi a šofér BIGG BOSS M.R. Nová síla do ježdění vrátila úplné šílenosti. Natočilo se i to, co je silikon – vychytávka, kterou k nám donesl kámošův bratranec z Brna. Koupíte si tubu průhledného silikonu, vymáčknete jí a ztvrdnutá hmota čistí grip jak nic jiného na světě. Gelnica je nedaleké město, které nabízí pár dobrých spotů. Na zídce ze čtrnácti vrátil Fero 50 – 50 a vydali jsme se do Prešova, odkud pochází Matka Ježíšova.

Náměstí ve Velkém Šariši, kde vyrábí pivo Šariš, je úplně nové a skateboardingem téměř neposkvrněné. Na náměstí nainstalovali krásnou kameru městské policie a ještě hezčí nálepku No Skateboarding, což považoval BIG BOSS za příliš velkou překážku na skate and create. Takže soda, vždyť jsme vzorní občané tohoto státu. Prešov nám nabídl pár street spotů. Byla už pokročilá podvečerní hodina, nikdo se už na nic nehecoval, takže Košičané hybaj domů a my dál směr Snina. Tam jsme měli feláka největšího, spojence jménem Stewe King, který nás všech pět ubytoval ve svojí místnosti, o kterou se dělí se sestrou. Nakoupené zboží z Jakloviec jsme ubalili po cestě do klubu, který vypadal jak místo, kde byla většina skejtových afters u nás doma. Dali jsme pivko, Bukového rozbolela hlava a chtěl jít domů papat mňamky bonparíky, rozuměj tabletky. Při cestě dom jsme omrkli nový skatepark z dílny No Limit Constructions, který vypadá fantasticky. Nikde jsem neviděl žádnou vizualizaci a z výsledku jsem byl překvapený úplně nejvíc. Doufám, že všichni tento park společně navštívíme příští rok na jednom z kol skejtového poháru. Do parku za námi přišel místní kapitán Durman s pivama a šli jsme spát.

Po spánku na zemi jsem si dal sprchu, Števova máma nám připravila nejlepší snídani na světě a hybaj skejtovat do parku. Po obědě přišla nezměněná košická sestava a z Prešova Pitkyn a KZN Žižo. Skateboarding a skateboarding a focení a točení. Domácí se hecovali, Košičané se naučili kopec nových triků. Nejzajímavější na tom všem ale byla místní partička mladých, kteří o nedělním obědu neváhali a vytáhli litr vodky ze Slovenska a půllitr ruské medicínky. Slečny nevypadaly právě nejhůř, ale když jsem viděl, jak nasávají pálenku, přešla mě chuť. V Prešově jsem nechápal, když se objednávali na stůl ne půldecáky, ale rovnou celý flašky a dál na východě se dějí ještě větší zvěrstva. Nic ve zlém, ale neumím si představit, že bych s kámošema pil v neděli k obědu pálenku. Po vrácení všeho se šlo na street. Hlavní sninské náměstí je plné spotů i kamer, takže jsme tam nenatočili nic. Vedle náměstí je vykládací rampa, kde jsme postavili jump a jezdilo se na hraně. Asi dvě hodiny nás nikdo nevyrušoval a asi dvacet lidí se bavilo. Příchod policie zmrazil jakoukoliv zábavu a bylo nám řečeno, že musíme platit pokutu za zabírání veřejného prostranství. Hodně moudře.

Nakonec jsme se však dohodli a šli jsme do vedlejšího Humenného. Náměstí s hrubším povrchem nabízí pár spotů, na kterých jste ale sledovaní kamerou. Blízké muzeum má jedenáct schodů s railem. Ferdo vyzval ollie přes rail, dal si pár pokusů a vypadalo to reálně. Matúš si šel pro výbavu, nainstaloval si všechny přístroje, Ferdo se rozeběhl na první pokus a dopadl přední nohou před skejt s výkřikem: „Au, au vyvrknutý kotník, au au!“ Pád nevypadal vůbec zle, o to hůř však vypadala Ferova noha, která byla zlomená těsně nad kotníkem. Všichni uhýbali pohledem a každému se zvedal kufr. Fero se držel hrdinsky, namočil si nohu do vody a zavolali jsme sanitku, která ho vzala do místní nemocnice. Rentgen konstatoval tři zlomené kosti a potrhaný všechno, co se potrhat dalo. Následoval převoz do Košic, kde ho v půl druhé operoval jeho strýc. Dnes má Fero z nohy venku všechny železa, ale na skejt se ještě nepostavil. Držíme mu palce, aby byl co nejdříve v takové formě, v jaké ho všichni známe. Nejhorší konec tour, jaký si dokážu představit. Košičané odjeli i s Ferom domu a my jsme navštívili místní pseudoskatepark postavený firmou Biatec. Slovenská skateboardová asociace by měla poslat dopis na každou radnici o tom, že tahle firma zabíjí skateboarding. Takový „skatepark“ vůbec není na rozvoj talentu, je to dětské hřiště s nesmyslnými překážkami, na kterých se nedá jezdit. Tak nějak vypadal výlet KZN teamu za hranice všedních dní. Tento rok jedeme na výlet do Bologně a snad se ještě někam dostaneme, protože jezdit každý den na stejném místě je dost na nic.

Text: Miloš Ogurčák
Foto: Matuš Rendek

Rubrika: Události