Metropolis v Doxu
Z šanghajského Expa se do České republiky, konkrétně do holešovického Doxu v Praze, přenesla výstava Metropolis, která byla součástí doprovodného programu v českém pavilonu. Mezi lidmi, kteří mají Metropoli na svědomi, je i Freemagazine grafik Tron. Vernisáž se konala ve čtvrtek 14.10. a my byli u toho.
Ve čtvrtek 14.10. se v galerii Dox v pražských Holešovicích konala vernisáž k výstavě Metropolis. Výstava urazila velký kus cesty, přesouvala se totiž z českého pavilonu na šanghajském Expu. Tam ji návštěvníci mohli shlédnout v rámci doprovodných programů v pavilonu České republiky Expo 2010. Metropolis představuje práce předních českých street art a grafitti umělců, kteří v ní zpracovali své městské vize. Dox speciálně pro Metropolis otevřel další prostory a rozšířil tak svou kapacitu zas o pár metrů čtverečních. V expozici betonovou džungli ztvárnili Cryptic 257, Masker, Pasta, Point, Skarf a Tron. Poslední jmenovaný, Tron, je nejen kolegou z FreeMagazine starajícím se o grafickou podobu tištěných stránek, ale i writerem a umělcem. Realizuje se i v dalších časopisech jako je například Upstream, stejně tak i v grafických projektech například pro Kino Aero (Festival filmů pro otrlého diváka) nebo pro hiphopový label Big Boss.
Na vernisáž se přišlo podívat mnohem více lidí, než se počítalo a konstrukce galerie se pod tíhou kroků davů návštěvníků otřásala v základech. Kvanta lidí nám přesto nezkazily celkový dojem z výstavy a Metropole jsme se nalokali, stejně tak jako na tácech podávaného vína, plnými doušky. Při vstupu do budovy, kde se expozice nachází, Vás jako první zaujme graffomat. Na první pohled se může zdát jako obyčejný potravinový automat, ovšem zde Vás místo baget čekají spreje, trysky a ochranné roušky. Dále po schodech nahoru a už stanete v samém jádru Metropole. Prostor otevírá Cryptic 257 instalací, která společně s graffomatem dává pocit, že se nacházíte ve vestibulu pražského metra.
Pár kroků dále na Vás zapůsobí Pointova instalace panelových domů, kterými prorůstají organické „mosty“ spojující socialistické sídliště v jedno těleso. Jakoby z jiného světa působí Pastova cukrárna ve stylu 60.let připomínající kulisy z Karlíka a továrny na čokoládu, ověnčená přemírou neonových nápisů, kde na Vás místo větrníků a dortíků čekají valuty. Za cukrárnou nalezneme Maskerův panelový dům o třech patrech, kde máte možnost nahlédnout do temných myslích jeho obyvatel. Šuměním a ruchem dokresluje atmosféru rychlého městského života uprostřed betonových krabic Skarfova časosběrná videomontáž. Tronova vize budoucnosti, která jakoby vystřižena ze sci-fi snímku, vytváří majestátní nápis dle pseudonymu svého autora, kde problikává nápis Invisible Future Forever. Musím podotknout, že se výstava vyloženě trefila do prostoru Doxu a
zapadne tam. Industriální nádech druhé budovy a vize betonové džungle s pomyslným smogovým oparem vznášejícím se prostorem v
jednom si jdou opravdu ruku v ruce. Vřele doporučuji. Po expozici následovalo promítání
krátkého filmu dokumentujícího pobyt v Číně a
dále už jen individuální seance a diskuze do pozdních nočních hodin.
Závěrem ještě pár slov od Trona, který si udělal čas a odpověděl na pár otázek, které mi ležely na srdci. Já mu tímto děkuji.
Koncepce výstavy je vcelku jasná, co bys mi pověděl konkrétně o tvojí instalaci? Využil jsi video společně s neonovým nápisem Invisible Future Forever. Jak vidíš budoucnost v městském prostoru?
Mojí instalaci tvoří čtyři písmena, které jsou zároveň budovami futuristického města. Přes celý objekt svítí nápis INVISIBLE FUTURE FOREVER vysázený z 1500 modrých diod. Celkově jde o utopistickou vizi budoucí architektury nastolující otázku, kam spěje vývoj metropolí, jak dlouho se mohou rozpínat a pohlcovat další masy lidí. V těchto gigantických mraveništích má každý jedinec svoji úlohu, svůj rituál, něco co se s pravidelností opakuje - k tomu odkazují videa na obrazovkách vznášejících se nad městem.
Jak dlouho jste na výstavě pracovali? Jaké byly první pocity z konečného výsledku a s jakou odezvou se výstava setkala přímo v Šanghaji? Jsi spokojný s prostory, ve kterých v DOXU vystavujete?
Na koncepci jsme pracovali téměř rok. Šlo to od prvních modelů z papíru a polystyrénu přes 3D vizualizaci a přesné nákresy až po výrobu kostry objektu, povrchovou úpravu, elektroinstalace a podobně. Do toho všeho jsem dělal kompletní grafickou podobu projektu a připravoval katalog k výstavě. Když jsme nainstalovali výstavu v Šanghaji, což bylo dobrodružství samo o sobě, tak jsme se díky dalším aktivitám a následnému odletu neměli šanci zdržovat v naší exhibici, takže přímou odezvu jsme nezažili. Zahájení výstavy proběhlo za hojné účasti novinářů a dalších lidí a následná tiskovka byla dlouhá a plná dotazů. Hodně našich věcí se nám vrátilo do Čech lehce poškozených a zlomených, takže bylo vidět, že o ně byl zájem. Čínské obecenstvo, kromě toho, že se u všeho maniakálně fotí v různých pózách, si musí vše ohmatat nebo si dloubnout. Celkově jsou to docela hračičky a všechno co svítí, bliká a nějak se hýbe upoutává jejich pozornost. Na Expu, v tom obrovském kolotoči vjemů, kde byla naše výstava spíše kapkou v moři, je těžké hodnotit její dopad. Jsem rád, že můžeme instalaci prezentovat i českému publiku. Výstavní prostory v DOXU jsou na to jak dělané a na trošku drsnějším pozadí výstavních prostor, které jsou tak trochu staveništěm, se objekty odrážejí ve zcela jiném světle.
Co říkáš na včerejší vernisáž?
S vernisáží jsem velmi spokojen a děkuji všem za účast.
Teď k tvému pseudonymu. Tron, filmu z roku 1982 s Jeffem Bridgesem v hlavní roli, spojitosti jsou znát. Co tě na filmu zaujalo nejvíce a jak ho vnímáš?
Tron je pro mě celkem zásadní dílo, hlavně co se týká nezaměnitelné výtvarné stránky. Příběh je celkem banální a přímočarý. Hlavní hrdina se dostane mezi nuly a jedničky přímo do systému počítače a bojuje tam se zákeřnými programy. Na svou dobu, kdy byly počítače a filmové efekty teprve na vzestupu, se může dílko pochlubit zcela neotřelým a novátorským přístupem k animaci, kostýmům a vůbec celému stylu natáčení a postprodukce. Tento rok před vánocemi by mělo přijít do kin pokračování - Tron Legacy - tak doufám, že z toho tvůrci vytěžili maximum a nesledovali pouze záměr udělat z toho co největší masovku. Jistou zárukou je, že o soundtrack se postarali Daft Punk, kteří by snad do nějakého průměrného projektu nešli.
Když by jsi nebyl Tron, nedbejme na poetiku pseudonymu, kterou postavu by sis vybral? Mám na mysli, jestli bys byl raději Blade Runner nebo Stalker. Záměrně dávám tento příklad, protože zájem o futurismus a sci-fi z tebe přímo vyzařuje.
Sci-fi a filmy obecně mě hodně baví a jsou pro mě inspirací. Tím, že si vypůjčím nebo vymyslím nějaký pseudonym, se nesnažím přiblížit jeho původnímu významu, ale naopak jméno naplnit novým obsahem a postavit za ním novou identitu.
Psáno pro Carolinu, studentský zpravodajský týdeník FSV UK
Autor: Miloš Hroch
Rubrika: Události
