Kořeny skateboardingu sahají zhruba do padesátejch let minulýho století, když surfaře v Kalifornii přestalo bavit plácat se jen tak mimo sezónu na plážích a přemejšleli, jak se začít plácat po chodnících. Není to zas tak dlouhá doba. I skejtová žurnalistika je poměrně mladá. Skateboarding se do povědomí širší veřejnosti dostává v šedesátejch, přičemž největší rozmach zažívá až v letech sedmdesátejch, kdy třeba Adam Gelfand vymejšlí základní trik ollie. Nebo kdy se Fausto Vitello, Eric Swenson, Richard Novak a Jay Shuirman snaží vymyslet novou technologii trucků s lepším zatáčením a tím tak konkurovat Tracker Trucks, což ve finále vede k založení legendární a kultovní firmy Independent trucks.

Zleva Eric Swenson, Craig Stecyk a Fausto Vitello v první továrně Independent v loděnicích San Franciska

První skejtovej plátek vyšel v roce 1964 a jmenoval se The Skateboarder. Jeho šéfredaktor John Severson v úvodníku prvního čísla napsal: „Dnešní skateboardisté jsou zakladatelé tohoto sportu, my jsme ti první. Skateboarding nemá zatím žádnou historii. My ji teď společně píšeme.“ Majoritní postavení na trhu si The Skateboarder držel ještě v roce 1978. Stejně jako skateboarding sám o sobě neměl žádnou historii, i skejtová žurnalistika se neměla od koho učit. „Publicistickej styl“ vytvářeli právě průkopnici tohohle odvětví a následovníci je měli kopírovat. The Skateboarder ale nebyl připravenenej na to, co se ve skateboardingu chystá. Jak v knížce Built to Grind poskládaný z pamětí a archivů Independent truck company popisuje Richard Novak, The Skateboarder nechtěl na svejch stránkách po nějaký době zveřejňovat fotky Tonyho Alvy a Stevea Olsona, protože byli prostě „moc velký punkáči.“ Richard Novak dodává: „Museli se cejtit pěkně blbě, když Alva a Olson krátce nato vyhráli tu jejich zasranou skejtovou anketu.“ Chvíli po tom změnili název ze Skateboarderu na Action Now a ne dlouho pak titul zanikl úplně.

Steve Olson frontside carve v rychlosti, rok 1978: "Old school? New school? Fuck school."

Jak jsem už naznačil, skejtovej byznys a veřejnost obecně nebyla připravená na to, co se připravovalo. V roce 1981 uvidělo světlo světa z pultů novinovejch stánků první číslo Thrasher magazínu, který v domovským San Francisku připravili lidi z Indy Trucks, Richard Novak a Eric Swenson v čele s Faustem Vittelem, kterej předčasně zemřel v roce 2006 na infarkt při jízdě na kole. Fausto Vittelo se zasloužil o rozvoj skateboardingu jako nikdo jinej, na svědomí má revoluční trucky Indy i časopis Thrasher. Tohle potvrzuje i jeho kolega z Thrasheru a Independent Richard Novak: „Nebejt Faustovy práce v ranejch osmdesátejch letech, skateboarding by nebyl tam, kde je dnes.“ Thrasher o skateboardingu psal a píše tak, jak se baví lidi na ulicích nebo skateparcích. Nikdy se ze sebe nesnažil dělat nějakej seriózní plátek, proto je i jazyk přizpůsobenej skejtovýmu jádru. V prosinci roku 1982 publikoval Thrasher článek, kterej jeho autor C. R. Stecyk III (pozn. autora - Craig Stecyk z fotky výš v článku) neboli Lowboy nadepsal Skate and Destroy. Legendární heslo Skate and Destroy, jež mnoha lidem připomíná příkaz pro americký vojáky ve Vietnamu Search and Destroy (pozn. autora – Vyhledej a znič), v sobě skrývá skejtovou rebélii, revoltu proti stávajícímu estabilishmentu, punkrock a sebedestruktivní životní styl. Skate and Destroy se stalo symbolem pro Thrasher a vzorem pro spoustu dalších lidí po celým světě!

První číslo Thrasheru, o grafiku se postaral Kevin Thatcher

Tenhle Skate and Destroy článek s lehce vulgární rétorikou shrnující celou filosofii Thrasheru a reklama na Independent Trucks z února 1983 s ženskou, která má přelepený bradavky Indy nálepkama, nakopla lidi z branže, aby založili další časopis a tím tak nastavili protipól Thrasheru. Rozhořčeně argumentovali: „S tímhle přece děcka vyrůstat nemůžou.“ V roce 1983 vyjelo z tiskárny konkurenčního vydavatelství se sídlem v Los Angeles první číslo nejnovějšího skejtovýho časáku Transworld Skateboarding. Jeho zakladatel Larry Balma popisuje začátky Transworldu:  „Thrasher byl dost tvrdej, psali o sexu a drogách. A to všechno v raných osmdesátých letech. Ten sport se začínal rozšiřovat a Thrasher nebyl nejlepším časopisem pro děti.“ Jak by řekl můj kámoš skejtr a novinář Sean Carney, kterej pochází ze severní Kalifornie a přesně tuhle dobu tam zažil: „Thrasher a Indy dělali lidi ze severní Kalifornie, ze San Franciska, byli to pankáči a vyhýbali se hlavnímu proudu, zatímco Transworld sídlil v L.A. a snažil se jít všem příkladem a moralizovat, tihle lidi chtěli vypadat jak nějací modelové.“

První Transworld otevíral článek s titulkem Skate and Create, v němž jeho autor Peggy Cozens odpovídal na thrasherovský Skate and Destroy. Vyzdvihoval pozitivní a především kreativní stránku skateboardingu. Oba názorový tábory Skate and Destroy i Skate and Create si konkurovaly, ale nešlo, řekl bych, o nějakou nepřátelskou nenávist. Každej dělal věc po svým. A takto v ranejch osmdesátejch letech časopisy Thrasher a Transworld vymezily dva proudy skejtový žurnalistiky. Oba dva časáky fungují i se svými hesly dodnes. Na jedný straně texty odpovídající živočisnosti skateboardingu v tý nejsyrovější podobě a na straně druhý skateboarding v umírněnější verzi. Thrasher se pořád drží toho prvního. Skate and Destroy!

Údajně kontroverzní reklama na Independent trucks z února roku 1983. No, záleží na úhlu pohledu, že?

Při psaní článku mi hodně pomohla knížka Built to Grind od Independent trucks. (INDEPENDENT TRUCK COMPANY - COLLECTIVE OF AUTHORS. Built to Grind: 25 Years of Hardcore Skateboarding. 1. . Santa Cruz, CA: High Speed Productions, 2004.)

Autor: Miloš Hroch

Rubrika: Vzdělání