Brad Westcott: Černej pasažér

My skateři neustále hledáme něco novýho: neobjevený spoty ve vzdálenejch městech, nový kámoše s gaučem, kde můžeš přespat – a nenecháme si nic stát v cestě. Nejsou prachy? No a? Dokážeme cestovat levně a ještě si při tom užít spoustu srandy. Pro většinu z nás to znamená sehnat dobitou starou káru, narvat jí po střechu pěti lidma, složit se na benzín a jezdit do tý doby, než upadnou kola. Ale pro ty dobrodružnější se ještě nabízí spletitá síť železnic, která zaručí, že se dostaneš prakticky kamkoli, když na to máš koule a know-how jak přežít. Brad Westcott sice není člověk, kterej by neměl na nájem, ale pořád ho baví určitá dávka nejistoty a dobrodružství, kterou vlaky nabízí. 

[Originální Thrasher magazine interview, přeložil Jirka Kůrka]

 

Takže Brade, jak ses dostal k cestování vlakem načerno?

Vlaky mě vždycky fascinovaly hlavně proto, že železnice budí takovej starožitnej dojem, kterej ani v moderní době neztrácí lesk. Nejdřív jsem začal číst knížky o historii železnic , což mě přirozeně dovedlo ke knížkám o ježdění vlakem. Mám kámoše, kterej mě vzal pod křídla a zasvětil mě do tohohle způsobu dopravy.

 

Když jedeš kanadskou krajinou, není neobvyklý, že jedeš hodiny opuštěnou krajinou bez známek civilizace. Pak je nejlepší vylézt si na střechu a kochat se.

 

Takže když někam vyrazíš vlakem, plánuješ si to jako skejtovej trip?

Ne vždycky si to takhle plánuju, ale je samozřejmě pecka, když to vyjde. Občas si prostě akorát potřebuju vyčistit hlavu, tak si chytnu vlak a ani si prkno neberu s sebou. Ale když jedu na delší dobu, tak si ho vždycky vezmu. Je to tak důležitá část mýho života, že už si nedovedu představit bejt tejden bez toho.

 

Baví mě fotit v jedoucím vlaku. Ta zkušenost je trošku nepřenositelná. Všechno se klepe, včetně tebe. Takže jsem rád, že jsem vyfotil alespoň něco.

 

A k focení ses dostal jak?

Nejdřív přes focení skateboardingu přirozeně. Když jsem si pak ale uvědomil to kouzlo, který ti uchová všechny tvoje vzpomínky z výletů, propadl sem tomu. Začal jsem fotit na cestách vlakem jednoduše proto, že mám ten foťák s sebou.

 

Měl jsem informaci, že vlak, ve kterým jsem jel zastaví na místě, kde bydlí mí kámoši. Jenže jsem nakonec nemohl dělat nic jinýho, než se usmát, zamávat a jet dál. Tohle přesně ilustruje to, proč je špatnej nápad čekat od železnice něco konkrétního.

 

Jaký druhy lidí si v roce 2017 chytaj vlaky?

Myslím, že existuje hodně nesprávných předsudků o těchhle lidech, který jezděj nákladníma vlakama. Za prvé jich v dnešní době už moc není. Když ti je přes 50 tak už to není moc jednoduchý a vlastně i docela nebezpečný. Většina lidí, který jsem na kolejích potkal jsou mi docela podobný: jednoduše lidi, který chtěj na chvíli vypadnout od stereotypního života, kterej vedou – oddechnout si od běžnýho shonu a poznat jinou část Ameriky.

 

Cyhtači vlaků maj vlastní jazyk, kterým píšou po vagónech. Někdy to něco znamená, někdy je to jenom tak z nudy a potřeby zanechat stopu.

 

Ty seš takovej skoro šampón. Jak se na tebeve vlacích dívaj lidi, který už nesou nějaký známky delšího cestování po stránce hygieny?

Když jseš na cestě, tak se prostě špíně nevyhneš, ať se snažíš sebevíc. Zhruba po hodině jízdy seš stejně špinavej jako všichni ostatní.

 

Většinu času při chytání vlaků jen sedíš a čekáš. Železnice si dělá co chce a neřídí se nikým. Když má vlak zpoždění – smůla. Tady jsme zrovna čekali skoro 48 hodin.

 

Znáš ještě nějaký jiný skejtry, který taky jezděj takhle vlakem?

Q-Man má poměrně bohatou historii chytání vlaků, ve filmu Mise (The Mission) odkráčel z Burnside a rovnou si chytil vlak do Seattlu. Slyšel jsem ještě o dalších lidech, který jezdili ze Seattlu až na Floridu. Většinou samí drsňáci hehe.

 

: Justin kouká na nádraží a snaží se zjistit, který vlak odjede první. Pohled na vlak shora ti dává výhodu - vidíš jestli je už naloženej, jaký má druhy vagónů a podle toho si vybereš, čím pojedeš.

 

Vídáš při jízdách vlakem spoty?

Občas nějakej po cestě zahlídnu, udělám si poznámku v hlavě a pak se vrátím si tam zaskejtovat. Ale k většině míst, kudy jezdí vlaky, se autem dostává dost blbě, nebo to nejde vůbec. Zahlídl jsem hodně ditch spotů. Z těch známějších ten u větrných mlýnů za Palm Springs, ale tam zrovna vlak jede moc rychle.

 

Vždycky jsem obdivoaval Q-Mana. Historek o něm je hrozně moc. Taky je super vidět, kolik práce a energie vložil do vyčištění Burnside a hecování lidí tam.

 

Cestuješ sám, nebo s někým? Nějaká podivná setkání třetího druhu?

Většinu času na cestách trávím sám. Nechci mít zodpovědnost za ostatní. Cestování vlakem je nebezpečný a nelegální. Když čekáš na vlak a vidíš tam bandu lidí, je lepší jít si chytit vlak jinam. Protože jinak se tě začnou ptát, kam jedeš a počíhaj si na tebe třeba když spíš. Je lepší si nechávat věci pro sebe.

 

Tunely můžou bejt dost nebezpečný. Hlavně kvůli zplodinám z dieselovejch motorů lokomotiv, který se v tunelu hromadí. Dokonce i strojvůdce je povinnej u nákladních vlaků mít v tunelech respirátor.

 

Jak vypadá tvůj typickej vejlet? Jak daleko, na kolik dní? Balíš si s sebou hodně proviantu?

Většinu tripů si dělám jen na pár dní, takže většinou objedu jeden až dva státy. Jenom párkrát jsem jel na dýl než na týden. Z Tucsonu do LA je to 6 hodin autem, ale vlakem to trvá třeba 16 hodin podle počtu zastávek, který vlak musí udělat. Nejhořší plán je  zkoušet, že někam dojedeš včas. Vlak je svéhlavej, nejezdí na čas. Rychle se naučíš, že musíš mít tolik vody, kolik jen dokážeš pobrat, protože ti snadno dojde a pak seš v hajzlu. Jídla nemusíš mít moc, důležitý je, aby se dobře nosilo s sebou.

 

Chris čeká až vyleze slunce a rozehřeje nás po ledový noci strávený ve studeným vagónu. Nepromokavý a teplý oblečení je nutnost, bez který se na cestách vlakem neobejdeš.

 

Co se stane, když tě ve vlaku chytí?

To je kromě nehod to největší nebezpečí. Vlakový společnosti jsou korporace a jednaj se „zlodějema“ bez rozdílu. Je to podobný jako skejtovat v opuštěným backyard poolu. Taky nevíš co se stane, když přijedou policajti, ale důležitý je zachovat vzájemnej respekt. V některých městech můžeš jít až na 30 dní do lochu, když tě chytnou. Ale hodně lidí má pochopení. Když to děláš dobře, vidíš je dřív, než si oni všimnou tebe. Čekání u dvěří otevřenýho vagonu není dobrej nápad. Dokud se vlak nepohne, měl bys bejt neviditelnej někde poblíž kolejí.

 

:Chytání vlaků a skateboarding toho mají hodně společnýho. Spojuje je hlavně určitá slepá důvěra při nelegální činnosti na soukromým majetku jiným způsobem, než ke kterýmu byl určenej. Ti, kdo to umí, po sobě nezanechávaj stopy.

 

Máš nějakou radu pro lidi, co by chtěli něco podobnýho zkusit?

Jestli to myslej fakt vážně, tak ať si o tom něco přečtou, nebo se potkají s někým, kdo má zkušenosti s tímhle typem cestování. Existuje hodně houmlesáků, kterým chybí ruce nebo nohy. Taky mi ze začátku nedocházelo jak nebezpečný to může být. Pak jsem jednou chytal vlak, uklouzlo mi to a moje noha se dotkla kola. Mohl jsem tam skončit celej. Je to celý nebezpečný a často ilegální, ale to samý asi můžeš říct i o skejtování.

 

Občas je těžký bejt nenápadnej, když chytáš vlak v novým městě. Do města dorazíš jako koule prachu a špíny. Některý maloměšťácký policajti kvůli tomu rádi pruděj. Protože ví, že si přijel vlakem a nechtěj, aby ses jim producíroval po městě. Skejt je v tomhle dobrej: skočíš na něj a už si tě tolik nevšímaj.

Matt dává dohromady oběd. Cestovat na lehko je důležitý, ale jídlo a hlavně pití jsou dvě nejdůležitější věci, který nesmíš podcenit.

Ne vždycky se vyplatí brát si s sebou klasickýho skejta. Tady to bylo poprvé, co jsem si vzal cruisera. Měkký kola byly hrozná úleva. Na cestě zpátky jsme spali u kolejí, abychom viděli vlak až pojede.

Před pár lety jsem slyšel příběhy o super kanadský scenérii. Vlaky, kteý jedou přes hranice jsou ale skenovaný rentgenem, takže pro mě bylo lepší přejet čáru legálně.

Vždycky je lepší bejt schovanej. Nejenže tě nesmí vidět nádražáci, policajti, ale musíš dávat bacha i na uvědomělý občany, který neváhaj zavolat policajtům, že tě ve vlaku viděli.

Kámoši v New Jersey proměnili opuštěnej sklad v super DIY spot, kterej jsem na jednoum tripu vlakem navštívil.

Chytil jsem si vlak hrozně brzo ráno. Probral jsem se za úsvitu a proti mně uprostřed pouště obrovská lebka. Nevěděl jsem, jestli se mi to nezdá, tak jsem si to radši cvaknul.

Z LA do Tucsonu to autem může být otrava, ale vlakem to trvá fakt věčnost. Někdy přes 16 hodin. Po týhle nekonečný štrece jsme se odměnili skejtováním v tomhle super poolu.

Našli jsme obrovský 10 metrový full-pipy v poušti, ale po příjezdu jsme zjistili, že v nich teče potok. Svědili nás ale nohy, tak jsme si zaskejtovali alespoň v týhle „mini-rouře“.

Autor: Boardom Rubrika: Skateboarding