Zlatý český ručičky na DIY misi v Maroku – Jirka Kotal

Tam, kde se nestaví skateparky jako na běžícím pásu a kde nenajdeš skateshop na internetu ani na ulici, tam se vydávají kroky organizace Make Life Skate Life, která dává těmto místům duši a s pomocí dobrovolníků staví v různých koutech světa skateparky. S jedním takovým dobrovolníkem, naším krajánkem, jsme si dali dostaveníčko a díky tomu si můžete přečíst o týhle bohulibý činnosti víc.

 

Foto: Jirka Kotal, Kuba Novotný

Video: Jirka Kotal

 Ahoj, prozraď nám o sobě pár slov na úvod. S kým máme tu čest, odkud jsi, jestli studuješ nebo pracuješ …

 

Ahoj,

Jmenuju se Jirka Kotal a pocházím z malé vesnice Kolinec asi 10 km od Sušice. Na skejtu jezdím od třinácti, ale pravidelně jsem začal až v šestnácti, tedy již víc jak deset let zpět. Nikdy jsem trikama ani stylem moc nevynikal, hehe, o to víc mě však bavila celá kultura a lidi, co se kolem skejtu motají. Po střední jsem šel studovat architekturu do Prahy, což vlastně dělám doteď, ale snad už budu úspěšně končit příští rok. Jinak jsem už rok členem Unicorn/Unicron studia, kde se s klukama snažíme navrhovat příjemné prostory pro skateboarding a začleňovat je do veřejného prostranství po vzoru evropských měst jako Berlín, Kodaň, Malmo a další.

 

 

Před nedávnem jsi se vrátil ze zajímavýho místa, kde jsi měl ještě zajímavější poslání. Můžeš popsat kde jsi byl a co jsi tam dělal?

 

Na začátku prosince jsem si udělal výlet do Maroka, kde jsem spolu s partou dobrovolníků stavěli skatepark. Konkrétně to bylo městečko Taghazout, asi hodinu od většího města Agadir. Celou akci měla pod palcem organizace Make Life Skate Life, která má za sebou již projekty komunitně stavěných parků v Indii, Bolívii, Jordánsku, Nepálu a dalších rozvojových států. Mně se líbila myšlenka pomoc postavit skatepark v místě, kde jsou lidé chudí, kvalita veřejných prostranství je ubohá a děti tak nemají prostor pro svojí seberealizaci. Sám jsem si tím prošel, když jsem vyrůstal na vesnici, což mi asi potvrdí většina skejtrů z maloměst a vesnic. Nicméně aspoň se dalo nasednout na vlak a dojet do většího města, kde byl skatepark a i komunita lidí s tím spojená. To v Maroku funguje ale jen ve velkých městech jako je Rabat, nebo Casablanca. Takže děti v Taghazout byli donedávna odkázáni jen na 10 x 20 metrů velký vydlážděný prostor náměstí. Jo a taky se mi líbila myšlenka vypadnout z mrazivé Prahy k oceánu, kde je přes 20 stupňů.

 

 

Přibliž nám trochu víc organizaci „Make Life Skate Life“, odkud jsou a co je jejich cílem.

 

Make Life Skate Life je nezisková organizace, díky které se daří stavět skateparky v rozvojových zemích, kde jsou právě takovéhle stavby potřeba víc než kde jinde, protože nemají funkci primárně sportovní, ale hlavně sociální. Díky nim se děti nepoflakují v ulicích, ale mají možnost kam nasměrovat svojí energii a kde zapomenout na každodenní strasti, způsobené ať už chudobou, válkou nebo jinými negativními vlivy jejich vývoje. Organizaci založil Arne Hillerns po prvním projektu skateparku v Indii, který měl velký úspěch. Postupem času se přidávali další lidi a organizace se tak rozrostla do současné podoby, která víc připomíná velkou rodinu než stavební firmu.

 

 

Kolik lidí se na takový stavbě podílí a jak dlouho trvá? A kdo to vlastně všechno platí?

 

Než jsem odjížděl, tak jsem dostal zprávu, že se přihlásilo strašně moc lidí a já už se bohužel oficiálně nevejdu. To mě však neodradilo a i přesto jsem jel s tim, že se tam nějak vmáčknu. Nakonec jsem bydlel v jednom surf hostelu za 7 eur na noc s wifinou a hotelovým komfortem. Přijelo totiž tolik lidí, že v pronajatých dvou třípatrových domech nebylo pořádně ani místo na zemi a tak lidi spali na střeše (na videu můžete vidět DIY radius na jedný ze střech). Přesný počet nevím ale odhaduji něco přes 70 dobrovolníků, z toho tak 15 holek, což mě příjemně překvapilo, pač jsem si myslel, že to bude dost sousage kolektiv. Díky tomu, že nás bylo hodně, tak stavba trvala necelé tři týdny. Do financí jsem zas úplně neviděl, ale některé peníze se použili z prostředků organizace, kam můžou lidi celoročně přispívat, a pak hlavním sponzorem byl Levi´s skateboarding. Dokonce přijel i Levi´s team v čele s lidma jako Al Partanen, Marius Syvanen, Dan Plunkett a další, kteří taky makali. Respekt!

 

 

Když se řekne Maroko, člověk si představí hory, poušť a hašiš. Přidej nám další indicie, který nám pomůžou poznat Maroko víc zblízka.

 

Jelikož je Taghazout v oblasti u Atlantského oceánu, tak ta část Maroka je vyhledávaná destinace surfařů široko daleko, nejeden surfař potvrdí. Nicméně Islám má také velký vliv na způsob života místních a tedy i turistů. Alkohol stejně jako vepřový je tam velmi těžký sehnat. Dokonce v celým městečku Taghazout nebyl ani jeden krám, kde by měli nevykastrovaný pivo. Proto se konaly výpravy do Agadiru, kde byl naštěstí supermarket. Bůh žehnej globalizaci a konzumu.

 

 

 

Jak jsi se vlastně k takový práci dostal? Přece jenom to není tradiční práce a už vůbec ne tradiční místo.

 

Kámoš Kuba Novotný se již před třemi lety zúčastnil stavby skateparku v Jordánsku. Takže mi dal info a společně to vyhecovali. Já tam teda přijel o několik dní dřív. A odjel o den dřív než on. Což mi bohužel připomnělo, že jsem právě o ten den propásl vyzvednutí Arta Saariho na letišti, který se přijel na skatepark podívat a udělat nějaký promo fotky. Kuba se s ním naštěstí vyfotil, aby mi nebylo smutno. Jinak sleduju @MakeLifeSkateLife na insta už dlouho a jejich práce se mi líbí. Vlastně jsem se rozhodl, že se nějakýho takovýho projektu zúčastním, když jsem se bavil na Grand Prix v Berouně s kámoškou Kitty z Dánska, která mi vyprávěla, jak probíhala stavba v Nepálu. Když jsem pak projížděl fotky skateparků, co kde postavili, absolutně mě to učarovalo. Jelikož se o designy skateparků a veřejné prostranství pro skateboarding zajímám a s Unicorn studiem máme za sebou nějaký projekty, vypadnout v prosinci za sluníčkem pro mě byla prostě jasná volba.

 

 

Jak vypadá skateboarding v Africe? Fungují v Maroku nějaký skateshopy, distribuce a existuje tam možnost, že skatepark postavilo třeba město?

 

Co vím tak v Maroku funguje jeden skateshop, Tamara skateshop, založený jedním člověkem, Ali Tamarou, díky kterému se vůbec lidi z MLSL dozvěděli o Maroku a začal se stavět park v Taghazout. Obecně je ale všechno importované, a tedy na tamní poměry strašně drahé. Ještě je vlastně marocká skejtová značka Atlas Skateboards, ovšem zas tak dobře marockou skejtovou scénu neznám a nechci se tady do toho zabrušovat, abych se pak nemusel složitě vybrušovat. Kuba Novotný by věděl více. Co se týče sponzoringu od města, tak na skatepark v Taghazout zaplatil starosta poslední mix betonu, což z celkových asi 15 mixů není mnoho, ale je to dobře, že si starosta uvědomuje, jaký obří přínos trocha vyšejpovanýho betonu pro město do budoucna má.

 

 

V muslimských zemích je to s alkoholem oříšek, ale nedokážu si představit, že by tam hromada mladejch lidí z celýho světa trávila čas bez mejdanů.

 

No já jsem si to taky nedokázal představit, dokud jsem tam opravdu nebyl a nezažil to. Ono navíc jak je chlast drahej a málo dostupnej, tak je kolikrát člověk i dost línej to řešit. Navíc surfaři většinou vstávají brzo ráno kvůli vlnám, takže na nějaký nonstop kalby tam fakt nejsou zvyklí. Naštěstí jsem tam ale felil s partou skejťáků, takže se chlast vždycky nějakej našel a mejdany byly, ale chudáci místní no.

 

 

Existuje na místě nějaká hierarchie, šéf – mistr – dělník, nebo jsou si všichni dobrovolníci rovni?

 

Existuje, ale překvapilo mě, jak spontánní rozdělení to bylo. Prostě každej, kdo něco uměl, se o to podělil, každej, kdo chtěl pomoc pomohl, ten kdo chtěl odpočívat odpočíval, prostě taková obří DIY to bylo s tím rozdílem, že beton vozil mix a k dispozici byly profi nástroje od týpků z Ameriky, co se stavěním skateparků živí. Víceméně většina dobrovolníků byla v reálu staviteli parků, co mají již dost zkušeností. Například tam byl Američan Jerry Mraz, se kterým vyšel rozhovor někdy před třemi lety na Jenkemu, jak jezdí po New Yorku s pickupem a opravuje notoricky známé DIY spoty.

 

 

Častokrát jsi zmínil, že Taghazout je surfová destinace. Našel sis chvíli ke zkrocení surfu?

 

Chvíle by byla, dokonce jeden z builderů byl dost dobrej surfař. Mně to však k srdci moc nepřirostlo. Mám rád pláž, oceán a slunce, ale co znám surf, tak to zas taková idylka není, když zrovna nechytáš bídu, nebo někomu nebereš vlnu, tak se klepeš zimou nebo sundaváš mokrej písčitej neoprén. Ale jako baví mě ten lifestyle a věřím, že kdybych se to trochu naučil, tak na surf změnim hodně rychle názor. Takhle mě to však táhlo víc na stavbu, kde byl prach, pot a beton heh.

 

 

Co holky? Jsou všechny zahalený, nebo jak se tam lidi seznamujou, když tam nejsou bary a hospody. Funguje tam třeba Tinder?

 

Tyjo, jako moc jsem tam místních holek nepotkal, a když jo tak třeba na ulici před domem. V Agadiru jich ale bylo dost, a nebyly ani zahalený. I když těžko říct, jestli to nebyly nějaký turistky. Moc jsem je nezkoumal. Tinder tam funguje. Dokonce jsme společně s Kubou jeden večer swajpovali ze zvědavosti (a srandy), ale co si pamatuju, tak žádná do oka ani mně ani Kubovi nepadla.

 

 

Za tu dobu se při takovým počtu lidí musela stoprocentně stát nějaká vtipná příhoda a zákonitě i nějaká nemilá story.

 

Ty jo, vtipný bylo, jak typoš Camille z Francie se rozhodl, že si nechá ostříhat po kotrovsku „worst haircut“ a nakonec mu to docela i slušelo (můžete vidět na fotce). Jinak nemilá příhoda by se dala počítat asi ta, jak na jedný párty se to zvrtlo, hodně chlastu a hašiše, a najednou se z normálního mejdla stala divočina, kde tancovalo v kroužku asi pět nahých týpků, a jeden blil z balkonu a poblil místního kluka, který šel náhodou kolem, ten pak byl nasranej vyhrožoval, že tomu, kdo ho poblil pochčije ve spánku xicht. Naštěstí se snad vše dobře vyřešilo, jelikož druhý den byl lokál už v pohodě, vysmátej a vypadal, že je spokojenej.

 

 

Co jsi si ty osobně odnesl z týhle zkušenosti?

 

Tak obecně spoustu věcí, co se týče stavění skateparků. Pak taky nějaký ty anglický slovíčka všemožných nástrojů, ale hlavně mě to dalo spoustu nových přátel a všeobecný rozhled, který se doma na zadku nezíská. Znovu jsem se utvrdil v tom, jak je skejtová komunita skvělá, lidi, co mají srdce na pravým místě a dokážou táhnout za jeden provaz, když jde o dobrou věc. Zároveň jsou trochu punkáči, se kterýma není nikdy nuda. Prostě lidi kolem skejtu = nejlepší lidi na světě. Víc takových lidí.

 

Arto Saari a zakladatel Make Life Skate Life, Arne Hillerns

 

Máš v plánu se na podobnou misi vydat znovu?

 

Jelikož jsem odjížděl 3 dny před otvíračkou, tak do Maroka do Taghazout určitě příští nebo ještě tuhle zimu/jaro zavítám. Letenky do Maroka jsou dost levný a v Agadiru jsou navíc super spoty. Jeden můžete znát z obálky Free skateboard magazinu – Jarne, kino z radiusu do schodů (je vidět i na videu). Jinak mám rozhodně v plánu se stavění zúčastnit znovu, všechno závisí na penězích a času. Příští projekt je v březnu v Iráku, což není zrovna nejblíž a nejspíš asi nebude lehké si tam jen tak cestovat. Ale uvidí se. Radši moc dopředu neplánuju a nechám to na momentální náladě a odhodlání vycestovat tady z tý zimy. Hlavně mě to dost inspirovalo být víc aktivní na domácí scéně. Skateboarding je správná věc a má smysl.

 

 

Děkuju ti za super povídání a vyčerpávající odpovědi. Klasika na závěr, máš nějaký poselství nebo vzkaz pro lidi, který to dočetli až sem?

 

Buďte aktivní. Dělejte to, co vás baví, ať už je to skateboarding nebo něco jinýho, ale dělejte to, i když v tom zrovna nejste nejlepší. Buďte otevření příležitostem. Cestujte, objevujte svět. Stavte DIY. Točte videa. Foťte. Pište články. Dělejte rozhovory. Skejtujte street, skejtujte parky, skejtujte bazény. Bavte se.

 

PS. Jelikož jsem nestihl otvíračku parku, nemám ani žádné fotky po jeho dokončení. Super fotky parku a jak probíhala otvíračka můžete vidět na instagramu @makelifeskatelife.


 

 

 
¨