Marek Knytl je Zuris a kdo to vlastně je?

Marek Knytl, aka Zuris. Leckdo jeho tvorbu zná a musím se přiznat, že když jsem tuhle zaslechl, že Mára se dal na rap, říkal jsem si jestli to myslí vážně. A ono jo. Postupčem času se musím přiznat že se mi jeho songy zamlouvaj, blíží se první pražskej koncert a s ním i možnost se Zurise poptat na pár věcí. Muzika, život, skateboarding, youtube, prostě mix všeho. Najdeš v našem rozhovoru.
 

Marek Knytl aka Zuris.

Marek Knytl aka Zuris.

 

Čau Máro. První trochu ostřejší. Kdo je Zuris, jak bys ho popsal?
Čau Honzo, he he „kdo je Zuris“. Žádná třetí osoba, já jsem Zuris! Všechno, co píšu jsou věci, co se dějou, co zažívám nebo nad nimi přemýšlím.

 

A proč vlastně Zuris, jak to vzniklo?
To je docela jednoduchý. Odmalička hraju hru jménem „Gothic“. RPG hra, kde začínáš na nule, pár lidí tě zradí a pomalu plněním úkolů se dostáváš vejš a vejš. No a jednou po asi třech jménech, co jsem si jako interpret vymyslel, jsem cítil, že to furt není ono. Podíval jsem se na jména z Gothicu a úplně na konci byl Zuris. Když mi došlo jaká je to postava, řekl jsem si, že to je přesně ono. A od té doby jsem Zuris.

 

Další otázka pochází od Petry a Lindy, tvoje fanynky mimochodem a ty se ptají kolik máš ve skutečnosti na svým účtu?
He he holky pozdravuj!

 

Budu! A ty prachy?

Můj účet zažil už velký skoky, byly časy, kdy jsem měl na účtě stopadesát litrů a časy, kdy jsem byl rád za rohlík a čínskou polévku. Momentálně po všech sračkách, které jsou za mnou, tam mám tak akorát!

 

Prostě nahoru dolu, to zná asi každej. Jak a proč tě napadlo se vůbec do rapu pustit? Nějaký vzory? Podle mě se nabízí trochu Logic, ale do tebe uplně nevidím.
Proc jsem začal rapovat? Od malička miluji hudbu, poslouchám něco takřka pořád a jakékoli žánry. V jedenácti jsem si stáhnul Virtual DJ a hrál si nějaký „sety“. Později jsem si stáhnul FL Studio a dělal hudbu, konkrétně house, dubstep a trap instrumentálky. V šestnácti jsem už nějaký beaty vydával a nějaký i prodal. Ale nestačilo mi být jen součástí, takže jsem si začal psát svoje texty a zkoušel jsem doma. Pak jsem musel prodat notebook a neměl v čem dělat. Přišla na řadu přestávka a začal si žít svoje divoký období.

 

 

A to by mě právě zajímalo. Předpokládám, že to je studnice plná inspirace.
Peníze, bída, alkohol, úspěch, hodnoty, zážitky a láska. Měl jsem takové to rozchodové období, které jsem úplně nezvládal.  Prostě jsem byl zamilovaný, když to skončilo, věci pro mě ztrácely smysl. Najednou mě nic nedělalo šťastným. Jediné, co mne odreagovalo byl skate, ale to bylo jen na chvíli. Takže jsem hodně pil, přemýšlel a na vše sral a nějakým způsobem přežíval.

 

Tohle zažil asi každej a každej má svůj recept. Skate je jasnej, někdo běhá, někdo hulí, někdo chlastá. Jak přišla ta hudba?
Čekal jsem, kdy to přestane, pak jsem si sedl k počítači a poslouchal hudbu. Nějak se dostal k trackům, co jsem dřív ze srandy doma nahrál a řekl si, že začnu zase psát. Ale bylo to jiný. Psal jsem věci, které jsem ze sebe chtěl dostat. Bylo to ale všechno tak deep, že jsem si netroufnul něco takového vydat. Až jsem se v průběhu času, když už bylo vše světlejší a lepší, dostal k remixu na 21 Savage, nebo tak nějak se to jmenovalo. Je to vlastně takovej funny track, ale řekl jsem si, že tím začnu a pomalu budu vydávat, co mám už dlouho napsané. Šel do studia a nahrál první track i s klipem. Takže ve finále inspirace jsou věci co jsem zažil, co vidím a co bych chtěl říct od srandy, až k vážným věcem.

 

Jak to máš s těma vzorama?
Vysloveně žádný vzor nemám a kdybych měl, tak určitě ne v Čechách. I když mě spousta místních interpretů baví, jako třeba Viktor Sheen, Stein27, milion + apod. Ze zahraničí vše možný. Mám hodně rád Lil Peepa, Xxxtentaciona, 50 centa, Wu tang, ale třeba i Depeche Mode, Mobyho a spoustu dalších.

Poslouchám spoustu žánrů, inspiruji se od každého trošku, od každého něčím. Yzomanidase si rád poslechnu a je to přesně typ člověka, co si za něčím šel a dostal se i přes všechny hejty, kam chtěl. Jde dál, jeho hudba mě baví, ale vždy jen na sezónu. Pro mě jeho texty postrádají message, ale každopádně big up! Každej song, co vydá, má něco, co mně na nějakej čas chytne.

 

Nejoblíbenější pití Zurise? Lambrusco? Bílý? Červený?
Lambrusco jedině bílý! Momentálně je moje nejoblíbenější pití asi Ice Coffee a Lambrusca je podstatně méně než bývalo. Ale pořád je to srdcovka.

 

Chce to Zuris dotáhnout za tři plnej stadion, nebo má i jiný cíle?
Ve všem co dělám se chci posouvat a jít dál. V rapu toho mám tolik napsaného a připraveného, že je určitě na co se těšit! Nedělám rap proto, abych měl peníze, neskutečně mě baví dělat hudbu a jestli je možnost za tři plnej stadion, udělám vše proto, aby to tak bylo. Nedávno jsem měl první show a bylo to neuvěřitelný. Strašně mě to bavilo, vidět lidi jak se baví a jedou si s tebou. To je super! Přesně mě to utvrdilo v tom, do toho víc šlapat a dostat se dál. A jestli to tak bude? To si za čas řekneme, he he.

 

Na co bys pozval lidi v pátek 28.9. do Rock Café? Proč by měli přijít? Když řekneš něco o ostatních účastnících, tak jedině super.
Tak to je přece úplně jasný – přijďte zachlastat a zaskákat si na pořádnou show! Bude to super! Hraju zhruba od jedenácti večer, budu mít nějakých čtyřicetpět minut, jako předskokan Moma, kterej tam má křest nového alba. Jeho album je super, takže určitě stojí za to přijít! Rád vás tam všechny uvidím!

 

 

A my se těšíme! Pojďme ke skejtu, odkud stejně pochází všechno dobrý i to druhý. Jak jsi se k němu dostal? Když muziku už víme.
Uf, tak to už je nějakej čas. Když mi bylo deset, bratranec měl skate a svoji partu, se kterou jezdili po Žižkove. Přál jsem si pak k vánocům skate a dostal ho. Společně jsme pak jezdili na ulici, na obrubníkách, sjížděli kopce a učili se ollie, shove it a největší frajeři protáčeli kickflip. Pak ale kluci přestali jezdit a přestal jsem i já, neb nebylo s kým jezdit. Někdy ve dvanácti mě kámoš Adam Šárka řekl, že má doma skate a jestli nepůjdeme jezdit. Říkám „jo proč ne“ a po čase jsme se odvážili i do skateparku. Byl to nový svět, byly tam kluci, co skákali na zábradlí a dělali i 360 flip! Začali jsme tam jezdit každý den, poznali další skejťáky a pak už to šlo samo.

 

A který skatepark je tedy tvůj homepark?

Strašnice!

 

Oukej. A od fanynek se mám zeptat, jestli jsi ze začátku jako sponzory psal táta / máma, jestli jsi to měl podobně. A když jsme u toho, co byl vlastně tvůj první sponzor?

Jojo psal jsem rodice, he he. První sponzor byl Swis-shop.cz, jel jsem závody které pořádali v bazénu, jezdil jsem tenkrát jenom bazény a vyhrál cenu za nejmladšího účastníka. Jelikož jsme si hrozně přál sponzora, vzal jsem mobil a týden po závodech jim zavolal. Řekli mi, ať jim pošlu email, tak jsme s mamkou vytvořili email a čekali na odpověď. Odepsali mi, že ok, že mě berou. Měl jsem samozřejmě strašnou radost  a najednou jsem dostával věci. Nový desky, normální kolečka, prostě jinej svět. Tímto bych chtěl poděkovat za podporu kterou mi dali!

 

Tohle udělá Richardovi jistě radost. A jaký máš současný sponzory?
Momentálně jezdím za Ambassadors, Asphalt Yacht Club a Thevee Trucks, kde jsem naprosto spokojenej. Skvělá komunita a podmínky, že si rozhodně nemůžu stěžovat.

 

Marek Knytl.

Marek Knytl.

 

A stejně jako u Zurise, nějaký cíle ve skejtu?
Cíle ve skejtu vidím už trochu jinak, než když mi bylo šestnáct. Skejt je v podstatě můj život, miluju to a mám to jako odreagovačku od všeho. Prostě vypneš a jdeš jezdit s felákama. Baví mě jezdit závody a nějakej velkej cíl ve skejtu ani nemám. Spíš se dál zlepšovat, točit videa a užívat si skate jakej je.

 

Skateboarding v ČR rok 2018. Myslim, že se tu teď děje spousta věcí. Co ti utkvělo v hlavě? Třeba olympiáda, nějaký osobní rozpory, divoký instastories a tak? Někdy si říkám, že ta Skate Line by byla super.

Jo jo, tak zkoušeli jsme to, víš jak. Ale jak to vidím s olympiádou? Souhlas, je to horký téma. Přitom zrovna u olympiády není o čem mluvit, spousta lidí  řekne „to už neni skateboarding“. Ale whats up sakra? Když je někdo dobrej a má šanci se dostat na olympiádu něčím co ho baví, tak proč sakra ne? Vždyť to musí bejt skvělej zážitek. Určitě lepší, než být každý den na stejném místě, uraženej a hejtovat vše kolem. Tohle chytrej člověk zapotřebí nemá. Závody jsou fajn a i když patřím mezi ty skejťáky, co  radši ten underground, závody si zajedu. Člověk potká spousta feláku, může si něco vyhrát, tak proč ne? A děje se toho spousta. Třeba Honza Malý s Michalem, k tomu se nedá už moc co říct, přitom mám oba rád. Do tebe lidi kérujou, prostě to tak čas od času je. Martinovi stories jsou divoký, ale prostě si nastavil nějakej feel a lidi, co ho sledují, ho mají rádi. Martin ví co dělá a účel to očividně splňujem takže ať si každý říká co chce.

 

Jelikož víme jak dlouho na tý věci už stojíš, můžeš srovnávat. Jak se tedy skateboarding u nás vyvíjí z tvýho pohledu?
Je to úplně jiný než to bývalo. Pamatuju dřív, když jsem přijel do Stra, musel jsem koupit lahváče jako vstupenku a dát jí někomu z Alkogengu. Až pak jsem mohl jít jezdit. Mimochodem ve čtrnácti je docela těžký sehnat obchod, kde ti dají pivo. Alkogang určitě spousta z vás pamatuje.

 

No jéje. Legendární parta.

Přesně. Jednu dobu byly Stra jenom o skejtu a když přišel někdo s něčím jiným, většinou do deseti minut dal zase zpátečku, he he. Kluci uměli být nepříjemný. Stalin to stejný. Přišel jsem tam a během deseti minut mě vyhodili, že mám jít jezdit dolů. Závody byly hlavně o pivu, vraždách a srandě. Nikdo neřešil za kolik bodů. Prostě se jezdilo a každej se snažil udělat nějakou vraždu. Celkově to bylo jiné. Kupovali se skate časáky a víc se chodilo na spoty. Teď je to rozdílný. Skate je víc a víc v podvědomí lidi jako sport a za mě je to dobře. Jezdí víc malých kluků, je vlastně víc cest, kam se se skejtem teď můžete dostat. Většina záběru se dává na sociální sítě, no však víte, jak to teď je. Ale to je prostě pokrok a buď si to přizpůsobíš podle sebe a využiješ to v dobrém a nebo zase budeš jen zaprdlej „Real skejťák“, co si na vše stěžuje a kvůli svý blbosti se dál nedostane.

 

Marek Knytl switch heelflip. / foto: Honza Fučík

Marek Knytl switch heelflip. / foto: Honza Fučík

 

Jo bejt real to neni sranda, he he. Třetí oblast kterou se zabýváš, je youtube, kterej jedeš s Davidem Luu. Proč? Je to prostředek jak promovat sponzory, Zurise, chcete vydělat cash, nebo vás to prostě baví? Nebo mix všeho?
Jak říkáš, je to mix všeho. S Davidem jsme podobná nátura, akorát on je ten co cvičí, šlape do toho, pije protein a takový ty věci a já na tyhle věci  úplně nejsem. Vidíme tak s Davidem věci stejně a začít dělat youtube byl nápad, do kterého jsme hned šli. Prostě točíme svůj život a každý může divákům nabídnout něco trošku jiného. Taky jsme věděli, že mi to pomůže zviditelnit hudbu, co dělám, takže i to je pravda. Ale celkově jsme začali, protože skejtujeme rádi a často zažíváme vtipný nebo vyhrocený situace. Tak proč se o to nepodělit s ostatními a nevydělat si peníze, navíc na něčem, co tě baví?

 

Neřikám nic, to má hlavu a patu. Označil by jsi se jako youtuber?
Určitě ne.

 

Nabízí se srovnání s Maxem, který jede spíš vážnější notu než vy. Nebo jak bys popsal rozdíl mezi vámi?
Neřekl bych, že Max to má vážný, ale Max je na úrovni, kdy furt cestuje, skejtuje o několik levelů vejš než my a celkově technikou, zkušenostmi a vším je mnohem dál. Takže dává lidem přirozeně kvalitnější odezvy. My s Davidem sem tam kalíme, smějem se píčovinám a taky tak ty videa pak vypadaj, he he.

Když jsme u toho Maxe, sem tam slyším nějaký hate, nebo byla nějaká skupina na fejsu jako nadace pro zrušeni Maxových vlogů a tak. Upřímně – absolutně nechápu, proč někdo něco takovýho dělá. Měli by jste si vy, „real skejtaci“ uvědomit, že Max tím co dělá, se dostal na úroveň, kdy se živí skateboardingem a živí se tím, co ho baví. Cestuje a točí videa, za kterýma je velká práce. Co vám vlastně tak vadí, že máte potřebu to kritizovat? Přijde vám špatně, že je někdo dobrej a chce to posunout dál? Nebo si jenom léčíte mindráky a máte nervy, že to vy nemáte a že musíte makat v práci, která vás nebaví? Kdo z vás objel svět na skejtu, má vlastní halu, vyhrál mystic a další věci? Všichni do jednoho by jste byly rádi, kdyby jste mohli jezdit a mít za to peníze. Mluví z vás prostě jedna velká závist! A kdo říká že ne, tak je pokrytec! Jestli vás baví sedět everyday na jednom místě a stěžovat si na vše kolem, tak gratuluji! Nic. To jsem trošku odbočil, dalo by se o haterech psát do nekonečna. Je to totiž všude, ne jenom na skejtu. Jdeme dál.

 

Ty jo slušně ses rozjel, ale respekt, cením! Mám stejný názor a s hejtem se vlastně potkávám skoro denně. Do člověka, co něco dělá se prostě dobře trefuje, znám to. Když jsme u Maxe, co říkáš na Jakuba Imramovského?
Kuba je týpek, co má talent. Dokáže překonat strach a jde do toho naplno. Má vlastně vše, co ke skejtu potřebuješ. Na Černáku jsem ho viděl dělat 360 flip grind z bangu. Tímhle tempem nás za tři roky bude zajíždět všechny, he he. Tak snad nepoleví a pojede dál bomby!

 

Jo jo, zaslouží si pozornost. Ještě k yt. Kdy plánujete 100.000 shlédnutí?
Jo tak to nevím, ale máme jedno takový video, který by to mohlo splnit. Ale zatím je schované. Myslím, že do konce roku to tam bude!

 

Vy a Max, popravdě o jiných skate youtuberech, i když to oslovení ani jeden nemáte rádi, nevím. Je někdo, kdo tebe v tomhle oboru baví? Nebo naopak nebaví?
Čas od času si něco pustím, koukám teď převážne na „The Mag“ a pak různý reakce na rap v zahraničí. I v Čechách někdy na mě vyskočí něakej youtube jako Vláďavideos a další. Některý videa jsou celkem prdel, ale žádného stálého nesleduji.

 

A poslední oblast kde něco děláš, je tvoje práce. Takže co vlastně děláš, čím se živí?
Dělám teď v jedný marketingovce, celkem nic zajímavýho.

 

K závěru, co si přeješ k letošním vánocům? Řekni jednu věc materiální a jednu nemateriální.
Popravdě si nic konkrétního materiálniho nepřeju, materiální věci, co chci si pořídím sám, takže se nechám spíš překvapit. Nemateralni? Asi aby vše, co dělám, šlapalo tak jak chci dál, aby rodina byla zdravá a tak.

 

A to ti přeju. Slyšeli jste Zurisova slova a nezapomeňte, že ho můžete i vidět. V Rock Café v pátek 28.9.!

 

Událost na Facebook.com.

Událost na Facebook.com.

Autor: Lang Rubrika: Rozhovory