Tom Asta: Prostě se to stalo

Tom Asta se z ničeho vypracoval na výsluní světovýho skateboardingu, kde se řadí mezi jména jako Jimmy Carlin, Tommy Sandoval nebo Chris Cole. Na zatím posledním videu od Zera s názvem Strange World měl společnej part právě s Chrisem Colem. To je na tehdy skoro dvacetiletýho frajera, kterej zřídkakdy sundává svůj kulich, docela slušný, ne? Někdy tou dobou po vyjítí Strange World už pracoval na svým Color Theory partu pro Mystery, po němž nastoupil na dráhu profesionálního skateboardingu. Začátkem července navštívil společně s international týmem LRG pražskýho Stalina a my se ho při tý příležitosti optali na pár otázek.

 

Tom Asta. Foto: Archiv LRG

Tom Asta. Foto: Archiv LRG

Který země máte zatím za sebou?

Byli jsme v Portugalsku, z Portugalska jsme letěli do Barcelony… A z Barcelony asi sem? Už ani nevim. Odsud jedeme do Berlína.

 

 Věděl jsi něco o Český republice před tím, než jsi sem jel?

Nic moc, abych pravdu řekl. Jenom o tomhle spotu, o Stalinu. Z jezdců odsud jsem slyšel jenom o Markovi. (pozn. autora – Marek Zápražnej)

 

A jaký jsou tvoje první pocity z Prahy?

Přál bych si, abychom měli víc času na každý město. Jenom přijedeme, pomalu začneme město poznávat a najednou ho už druhej den ráno opouštíme. Ani toho tolik neuvidím, je to moc rychlý. Praha? Stalin je super místo.

 

Vidíš velkej rozdíl mezi evropskou a americkou scénou?

Na Evropě je dobrý, že se kvůli skateboardingu nedostaneš do takovejch problémů jako v Americe. Ve státech můžeš jít za skateboarding klidně i za mříže. V Evropě to není tak vyhrocený, mi přijde. V USA už lidi moc dobře věděj, co skateboarding je a čeho jsou skejtři schopní.  Scéna je jiná město od města, v jednom nevidíš jedinýho skejtra a pak přijedeš do Barcelony, kde je jich třeba tisíc.

 

Mluvíš o problémech s fízlama, jaká je tvoje nejhorší zkušenost?

Jednou jsme jeli do Bostonu a skejtovali jsme na takový hubbě, kde je špatnej dopad. Dali jsme tam nějaký desky a spravili si to. Po nějaký době přijeli policajti a všem nám dali pokuty, ale úplně směšný, třeba 500 doláčů! Jeli jsme teda domů, kde jsme už ve schránkách našli pokuty, a protože nás chtěli pokárat, dostali jsme asi 2000 tisíce za poškození toho spotu. Což nebylo jenom od nás, ale od skateboardingu obecně, poněvadž ten spot je provařenej. Museli jsme teda jet zpátky do Bostonu k soudu a vysvětlit, co se stalo, i když se vlastně zas tolik nestalo. Nakonec jsme zaplatili menší pokutu, ale stejně šest hodin v autě do Bostonu nebylo nic moc. Ale lidi mají i horší zkušenosti.

 

Dva litry jsou fakt šílený. Horší? Jakože byl někdo opravdu zavřenej za skateboarding?

Čas od času se to stane. Nejseš tam na dlouho, jen třeba přes noc. Lidi jsou blázni.

 

Co je nejlepší na tom trávit Den skateboardingu jenom chillováním u bazénu?

Byla to sranda! Ten den bylo strašný vedro, a tak jsme si s kámošema řekli, že Go Skateboarding Day oslavíme jenom u bazénu u mě za barákem. Vlastně se nám ani moc skejtovat nechtělo, protože bylo fakt nesnesitelně. Skejtovali jsme si u bazénu na railu, skákali do vody a snažili se ve vodě zůstat co nejvíc.

 

Věřím, vcelku netradiční způsob, ale dobrej! Jak ten den normálně trávíš?

Já ani nevim. Nijak nepotřebuju den, aby mi někdo řekl, abych šel skejtovat. Skejtuju stejně každej den.

 

Kdo tě ovlivnil nejvíc, když jsi začínal?

Na skejtu jsem začínal někdy před jedenácti lety s kamámošema ze sousedství. Nejvíc mě ovlivňovali právě oni. Na začátku jsem neměl ani žádný časáky nebo videa, měl jsem jen sebe, kámoše a svůj skejt. Jezdili jsme u nás ve čtvrti, učili se od sebe a po pár měsících jsme začali koukat na videa a uvědomili si, že existuje něco jako profesionální skateboarding. Největší inspirace pak přicházela z videí. Všichni ti profíci dělali šílený věci, o kterejch jsem ani nevěděl, že to jde.

 

No a teď je děláš ty. A oblíbení jezdci v tý době?

Eric Koston, Jamie Thomas, všichni ti velcí djůdi, kteří zabíjeli, když jsem vyrůstal. Seš tak mladej a všichni jsou pro tebe tak dobří.

 

A jak se to stalo, že se z tebe před dvěma rokama stal profesionální skejtr?

Točili jsme Color Theory pro Mystery a lidi okolo mi říkali: „Až to vyjde, možná z tebe bude profík, chápeš to?“ To mě motivovalo k tomu, abych se snažil víc a dělal větší věci. A pak se to stalo a lidi okolo zas říkali: „Tak a je z tebe profík.“ Prostě se to stalo.

 

Změnilo se pro tebe něco, když se to stalo?

Ani ne. Akorát musíš občas víc dělat. Lidi, pro který skejtuješ, od tebe očekávají víc než od AM. Je to krok dopředu, mimo to se nezměnilo vcelku nic.

 

Měl jsi nějakej záložní plán, kdyby dráha profesionálního skateboardera nevyšla?

Ani ne. Já bych skejtoval tak i tak, jen jinak. Moje rodina vlastní restauraci, tak bych asi pracoval tam a k tomu jezdil pro sebe. Do školy už nechodím, ani střední jsem nedokončil, kvůli skateboardingu jsem se na to vykašlal. Na střední jsem stejně pořád skejtoval. Na školu jsem fakt moc nemyslel.

 

Je velkej rozdíl mezi kalifornskou scénou a scénou na východním pobřeží?

Scéna sama o sobě jiná není. Ale na západním pobřeží máš nejlepší počasí každej den, teplota tak akorát na skejtování, povrch je všude výbornej a spoty perfektní. Na východě pořád prší, máš tam několik měsíců zimy a hroznýho počasí. Na východě je to prostě těžší.

 

Pamatuješ si scénu Love Parku před tím, než to bylo před deseti lety oficiálně zakázaný?

Já tu scénu nestihl zažít, byl jsem moc mladej. Byl jsem tam asi jednou, před tím, než to zakázali. Já ani nechodil na skejtový spoty, měl jsem jen bedničku a rail před domem. Dřívější scénu znám jen z videí a z toho, co říkali lidi. Pořád tam může jezdit, vyhoděj tě, nějakej čas máš. Už to ale není jako před tím.

 

Jakým nejlepším trikem jsi pokřtil tamější schody do fontány?

Asi switch front heel. Ale lidi tam dělají mnohem hustější věci.

 

 

Autor: Rafan Rubrika: Rozhovory