Co aktuálně dělají kluci z ROBOTIX?

Kdo se na skate scéně pohybuje nějakou dobu, určitě si aspoň jednou za čas rád zavzpomíná na legendární partu Robotix a všechna jejich videa. Komu tahle crew zatím nic neříká, měl by si co nejdřív doplnit znalosti! Od premiéry jejich prvního videa „Ketchup Kids“ to letos bude už neuvěřitelných patnáct let a od vydání „Ketchup Kids Robotix“ deset. U kluků se toho za tu dobu samozřejmě hodně změnilo, a tak jsme se rozhodli část party ve složení Nikolas Tušl, Marek Prokeš a Adam Lukas trochu vyzpovídat a zjistit, co aktuálně dělají.
 

Marek Prokeš, Nikolas Tušl a Adam Lukas

 
 

Čau kluci, od premiéry „Ketchup Kids Robotix“ to letos bude už deset let a od původního „Ketchup Kids“ už patnáct. Za tu dobu se toho určitě spoustu změnilo. Co vlastně v současný době děláte?

 

Nikolas: Servus, změnilo se v podstatě všechno. Přestěhoval jsem se na stálo do Mnichova, mám tu rodinu a živím se focením. Občas se tu jdu projet s místní SHRN partou anebo s mým sousedem a kámošem Connym, kterej tu zná skoro každej spot a skatepark.

 

Marek: Ahoj. No od té doby se věcí změnilo celkem dost. V první řadě mám manželku a dvě děti. Takže život samozřejmě už vypadá jinak, než když člověk hodí školní tašku do rohu a letí skejtovat ven. Denně. Ale nestěžuju si, je to super. Každá etapa života má to svoje, a tak je to správně. Co se týče práce, tak mám servis na iPhony a zabývám se opravou základních desek a záchranou dat. Konkrétně opravy desek skoro žádný servis neumí, proto to pro ně dělám externě, a to mě musím říct fakt baví.

 

Adam: Čau, změnilo se toho poměrně dost, vlastně tak nějak všechno. Když jsem se ve dvaceti odstěhoval z Lužin, tak jsem pak bydlel asi pět let na Letné s Márou Kocákem, Sádrou a s Kubem Križem. Ve stejné době jsem začal studovat fotografii na Hellichovce. Pak jsem se oženil a přestěhoval se o kousek dolů do Holešovic. V současné době se živím focením, stříhám videa, designuju modely z Lega, skejtuju a trávím čas se svojí milovanou ženou.

 

Adam Lukas – ollie během Gipsy Tour / Foto: Kubo Krížo


 
 

Dovedete si představit, co byste teď dělali, kdybyste nezačali skejtovat?
 

Nikolas: Těžko říct, jestli bych se živil fotografií a filmem, protože tomu jsem se začal věnovat díky skateboardingu. Možná bych hrál volejbal anebo vyráběl nábytek, haha.

 
Marek: Kdybych nezačal skejtovat, pravděpodobně bych nějakou dobu hrál fotbal, se kterým jsem kvůli skejtu skončil (klasicky). Na druhou stranu si nemyslím, že bych se fotbalem živil a bůhví, kam by mě to v průběhu let nasměrovalo. Zápal pro skateboarding mě vlastně celkem úspěšně provedl nebezpečným obdobím mezi dospíváním a dospělostí. Kdy zatímco vrstevníci kolem dělali docela slušný blbosti, chlastali a experimentovali s drogama, mě zajímal jen skejt a kámoši, co to měli nastavený stejně.
Často jsem se ale zamýšlel nad tím, co bych vlastně byl bez skateboardingu a věcí kolem něj za člověka. Ve smyslu názorů, oblékání, hudby… V tom mě fakt hodně ovlivnili lidi kolem, třeba Adam, Nikolas a spousty dalších. Bez nich bych podle mě byl navždy takovej ten týpek, co má barevnou mikinu s obřím nápisem někde ze sportu, řetízek kolem krku, ostříhanej na ježka s gelem a tak, chacha. Ale těžko říct.

 
Adam: Zrovna nedávno jsme to s Mjorkim řešili. To je fakt těžko říct. A u mě konkrétně je to skoro nemožné, protože jsem začal skejtovat v devíti letech. A předtím jsem, co si pamatuju, zpíval ve sboru, chodil do kroužku keramiky a modelařil. Takže by ze mě byl pravděpodobně zpívající keramik. Haha.

 

Nikolas Tušl – backside crooked / Foto: Kubo Krížo

 
 

Když se řekne Robotix, většině se asi vybaví super parta kámošů, co zabíjí; videa s nejlepší atmosférou, Lužiny, KOŠTĚ Games a hlavně nejvíc srandy. Co se ale vybaví vám?
 

Nikolas: Vybaví se mi spousta zážitků, za který jsem teď zpětně nejvíc štastný. Byla to krásná část mého života a vždy se těším na jakékoliv další společná setkání, který jsou teď kvůli současné situaci v podstatě nemožné.

 

Marek: Hele je to pro mě neuvěřitelná nostalgie. Celá ta doba. Pojí se mi s tím hrozně moc věcí. Ale on má člověk tendence si všechno časem přibarvit a vypouští z hlavy to negativní. Můj život měl tehdy dvě stěžejní části: Skateboarding a boj se školou, abych ji dodělal, a přesto mohl jezdit co to dá. S tím jsem tehdy bojoval hodně, protože jsem dělal stavební průmyslovku, která mě nebavila. Jenže zatímco kluci na to trochu “srát” mohli, já prostě musel projekt narýsovat. To se nijak obejít nedalo. Takže si vzpomínám na častou frustraci, kdy jsem prostě MUSEL odejít ze skateparku, zatímco kluci ještě jezdili. No byly to boje. Ale když odečtu tu školu, tak to bylo úžasný období. Skejt, videa, kámoši a neskutečný množství srandy kolem. Taky si pamatuju, jak byla tehdy ve Mlejně premiéra prvního Ketchup Kids. To byl rok 2006 tuším. Pár dní po premiéře jsem odjel na prázdniny dělat na měsíc na Slapy za bar. Když jsem se vrátil do skateparku, tak všichni “kámo, to video je na skaterocku a dost lidem se to líbí”. Já snad skaterock.cz  ještě ani neznal a od tý doby jsem tam byl denně. Doteď mám pocit, že nic tam nemělo tolik komentářů za celou historii webu. A kdo tu dobu zažil, tak ví že komenty na skaterocku, to byla kapitola sama o sobě. Anonymní komenty, to bylo výživný :). Tehdy Facebook vůbec neexistoval a youtube vzniklo ten rok. Byla to doba, kdy jsi šel do skateparku na Lužiny a věděl jsi, že tam bude plno lidí. Pamatuju si na to vzrušení, když jsem si v létě navečer hodil skejt pod nohy a upaloval po rozpálený ulici do skateparku a už z dálky viděl, jak to tam žije. Zkrátka to bylo období, na který budu rád vzpomínat po zbytek života.
 

Adam: Můj život.
 

Marek Prokeš – switch frontside noseslide / Foto: Kubo Krížo

 
 

Jak to máte teď vůbec se skejtováním? Jak často si jdete zaskejtovat?
 

Nikolas: Někdy mám období, kdy nejezdím vůbec, ale kdybych to zprůměroval, jdu skejtovat tak dvakrát za měsíc.
 

Marek: Skejtovat chodím samozřejmě méně. Práce a rodina ti z toho docela ukousnou. Ale není to tak, že bych nemohl. Občas je to i leností. Nicméně nejsem jeden z těch, co už jezdit nechodí. Chodím a pořád mě to strašně baví. Spousty věcí už asi nikdy neudělám, ale dost si toho pamatuju. Zároveň už mám obavy ze zranění. Nikdy jsem si nic nezlomil a zrovna tři roky zpět jsem dělal na Stalinovi flip fs nosegrind do podjezdu a najednou ležim na zemi. Cejtím, že je něco trochu jinak a za pár minut jsem zelenej bolestí. Zlomil jsem si u toho úplně blbě ruku a vypadalo to, že s ní už ani nebudu hejbat. Na opravy desek pod mikroskopem nic moc. Naštěstí to dobře dopadlo a ruku jsem rozhejbal na rehabilitacích, ale železo tam mám doteď a stalo se to tak debilně nečekaně, že už mám teď prostě strach. Rozhodně ale jezdit chodím a příští rok budu mít pár metrů od baráku skatepark (Řeporyje). Takže do toho mám v plánu fakt zase šlápnout :)

 

Zajímavostí také jest, že kousek ode mě bydlí Jakub Brož (kdo ví, tak ví moc dobře) a s tím teď občas zajdem pojezdit.

 
Adam: Já nikdy úplně skejtovat nepřestal, ale už to samozřejmě není každý den jako dřív. Když mi to čas a povinnosti dovolí, tak chodím zhruba dvakrát do týdne. Většinou s Kočkou, ale občas taky s Makrelou nebo Mjorim.

 

 
 

A současný dění na scéně ještě stíháte pozorovat? Co byly poslední videa, který vám utkvěly v paměti? Nebo máte nějaký skejtry, který rádi sledujete?
 

Nikolas: Doma se na skate videa vůbec nekoukám, ale ještě než začala korona, tak jsem viděl pár věcí u Simona v SHRN shopu. Takže poslední, co si pamatuju, je „Purple“ od Converse a od Quasi skateboards „Mother“. Pak jsem samozřejmě viděl i nějaký samostatný party, ale to mě zas tolik nezajímá a na nic moc si nevzpomínám. Bavilo mě čumět na full-length videa a těch už teď moc nevychází. No vidíš, teď se mi vybavilo FA video, to mě taky bavilo! Jména – Louie Lopez, Bobby De Keyzer, Jacopo Carozzi, Makak a Marek Kocák.
 

Marek: Skejt sleduju každej den. To se nikdy nezměnilo. Co se změnilo je, že si nepamatuju jména. Je toho tak strašně moc, že už to vnímám jen stylem “líbí / nelíbí”. Po hodně dlouhý době se teď stalo něco, co si už snad ani nepamatuju. Že bych si nějaký hodinový skejt video pustil víckrát. Mluvím o Hélas – Fellas. To je z mého pohledu úplně dokonalý. Baví mě tam každej skejtr, hudba, kamera, všechno. Přesně tohle je video, kde je to, co na skateboardingu miluju. Já na raily, downhilly a bombení nikdy moc nebyl. Baví mě spíš zídky a když se skejt hodně točí a je to celý takový hezký, technický. A to je celej Hélas. Co se týče konkrétních skaterů, tak mě baví třeba lidi jako Ishod, Puig, Mirtain nebo třeba Gustav Tonnesen, kterej má podle mě nejlepší board control na týhle planetě. Ale těch skaterů je samozřejmě mnohem víc.
 

Adam: Upřímně už to moc nesleduji. Většinou tak co na mě vyskočí na instagramu nebo když mi někdo něco pošle. Mě vždycky spíš bavily full-length videa, ale od toho se už tak nějak upustilo a je to fakt škoda. Občas si jako guilty pleasure pustím nějaký video těch našich youtube skejtrů a samozřejmě mi neunikla kauza “Luděk”. Jinak si spíš ujíždím na starejch og videích a taky mě baví, co dělá třeba Sports class, Palace nebo Sour. Kdybych měl ale vybrat jedno video, které mi utkvělo v paměti pravděpodobně navždy, tak je to Ian Reid’s – Sex, Hood, Skate and Videotape. Povinnost vidět. Co se týče přímo jmen, tak z novodobých skejtrů bych vybral Bobby de Keyzer, Tiago, Maki, Kočka, Vincent Huhta a Tom Snape. Z og skejtrů to budou Lavar McBride, Gino Iannucci, Kuba Osten, Horv, Sucháč, Brian Wenning a Rob Welsch.

 

 
 

A ještě zpátky k vám. Můžeme se ještě těšit na nějaký další video, třeba něco v duchu Robotix Gipsy Tour?
 
Nikolas: 
Možná jo, možná ne. Čas by byl!
 

Marek: Strašně rád bych řekl, že se něco chystá. Upřímně si ale myslím, že nic takového už nevznikne. I když člověk nikdy neví…
 
Adam: Věřím tomu, že ano. Ovšem víra je zrádná.

 

Já už vás nebudu dýl zdržovat a moc děkuju, že jste si na mě našli čas. Mějte se nejlíp a ať jde všechno podle plánů!
 

ROBOTIX / Foto: Kubo Krížo