Erik Tacina | Street part + interview

Kdo zná Erika Tacinu ví, že je to opravdový srdcač, jak se sluší patří. Konec tohoto šíleného roku, nynější zranění a vše okolo ho přimělo k tomu vyslat do světa svůj street part. Po pár letech strávených jak v Praze tak na tripech vzniklo následující video, které je příjemnou tečkou a zároveň odstartováním další kapitoly. K této příležitosti jsme si ho pozvali na kus řeči, aby se podělil o to, co má na srdci.

 

Text: Daniel Dujsík

Foto: Jan Pelikán, Michal Jirák, Daniel Dujsík

 

Foto: Michal Jirák

 

Čau Ero! Dobře víš, jak to na začátku chodí. Trochu se nám představ.

Čau, jsem Erik, je mi 24 let, pocházím z Jablunkova, ale už 5 let bydlím v Praze. Na skejtu jezdím cca 15 let a baví mě to pořád stejně.

 

Momentálně chilluješ doma a léčíš svoje zranění. Co se ti přesně stalo a na jak dlouho to vidíš?

Jojo, skateboarding s sebou nese kromě triků, kámošů a cestování taky zranění. Občas to spadne na každého a teď je to zrovna na mě. Snažím se na to nemyslet, ale je to těžké, když vidíš, jak parta skejtuje. Nemůžu se dočkat až budu zpátky na skejtu. Zkoušel jsem 360 double flip fs lipslide, ale bohužel nepovedlo se. Bohužel jsem si natrhnul achilovku a už 3. týden jsem out.  

 

Erik Tacina – fs noseslide, Málaga / Foto: Jan Pelikán

 

Au, tak to je nepříjemné. Naštěstí je zima a ne léto. Dal jsi ale do toho všechno jako správný srdcař a byl jsi mega blízko. Jak tě vůbec napadlo dělat zrovna var double flip lip a jak dlouho se ti tento nápad držel v hlavě? 

Vážně jsem to chtěl udělat. Měl jsem to v hlavě už asi 3 roky. Napadlo mně to díky tomu, že rád dělám obyčejnej 360 double flip a chtěl jsem to do něčeho zkusit. Lipslide byla jasná volba. 

 

Plánuješ se k tomu zase někdy vrátit a odjet ho?

To teď nechávám osudu. Základ je se vrátit zpátky na skate a do 100% formy. 

 

Snad se z toho brzy dostaneš. Kvůli čemu tady hlavně jsme je tvůj street part, který je venku. Jaké z něj máš pocity?

S partem nejsem úplně 100% spokojený, docela se to táhne a mám tam nějaké staré záběry. Příští rok do toho ale šlápnu a rozjedem pořádnej projekt!

 

Erik Tacina – bs feeble, Málaga / Foto: Jan Pelikán

 

Vždycky jsem chtěl zažít zlomit skate při dopadu a i přes to trik odjet.

Haha, viděl jsem to v pár videích, ale v životě by mě nenapadlo, že se to povede i mě. Měl jsem lehce nalomený skejt, a i když jsem dopadl na šrouby, tak se skejt zlomil, a já to odjel. Na tohle nikdy nezapomenu. Sám jsem nevěřil, že se to stalo.

 

Evidentně ani Rišo, který byl u toho, haha. Mám na tebe stejnou otázku jako na kámoše Hanziho. Jak se ti žije v Praze a jak bys to srovnal s tvou rodnou krajinou Jablunkovem? Jaká jsou pozitiva a negativa života na těchto místech?

Všechno má svoje pro a proti. V Praze máš hodně možností co se týče skateboardingu, závodů, práce, byznysu a všeho možnýho. Doma mám rodinu, staré kámoše a zázemí, které mají v mém srdci své místo. Vybrat si, co je lepší nebo k čemu mám blíž, asi nejde.

 

Erik Tacina – bs bluntslide, Marbella / Foto: Jan Pelikán

 

Začal si studovat výšku. Co studuješ? Za mě to byla skvělá léta.

Studuju kombinovaně Sportovní VŠ PALESTRA a můj studijní program bude asi trochu jiný než ten tvůj, haha.

 

To je úplně jiná písnička, to máš pravdu. Co z tebe bude, fyzioterapeut nebo něco jiného? 

Ten obor je dost různorodý. Jestli se mi to povede, tak můžu dělat trenéra v různých sportovních centrech, trenéra ve fitku, nebo klidně i učitele těláku. Je dobré mít nějaká zadní vrátka kdyby náhodu.

 

Erik Tacina – 360 flip, Stalin plaza / Foto: Daniel Dujsík

 

V Jablunkově to musí být obtížné, co se skateboardingu týče, je to tak? Jaké byly tvé začátky a jak to tam vypadá s komunitou a možnostmi teď?

Ostatně jako v každém malém městě, kde není skatepark, je ten skateboarding těžkej. Když jsem začínal, tak si pamatuju, jak na mě lidi koukali jako na blázna, na čem to jezdím. Časem, i díky tátovi, se v Jablunkově postavil skatepark (2011) a to byl průlom, co se týče všeho. Začali se tam scházet lidi, kteří chtějí taky jezdit. Postupem času jsme tam byli docela dobrá parta, která skejtuje dodnes, i když ne tak intenzivně jako kdysi. Po 10 letech fungování skateparku to vypadá, že nám skatepark zbourají. Snad se nám tam podaří zase něco vymyslet.

 

Tak třeba se to tátovi povede znovu a bude z toho ještě lepší místo k ježdění než doposud. Chtěl by ses tam někdy v budoucnu vrátit? Jestli ano, tak proč?

Vrátit bych se určitě chtěl, hlavně kvůli rodině a zázemí, které tam mám a hlavně kvůli klidu který tam je. To všechno je ale ještě budoucnost.

 

Erik Tacina – fs smith, Prague / Foto: Michal Jirák

 

Člověk neví, co bude zítra natož za pár let. Ale vše bude tak, jak má být. Jaké místo na světě navštívíš, hned jak to bude možné a na jaké rád vzpomínáš?

V současné situaci je každý rád, že se mu podaří vypadnout kamkoliv. Můj sen je navštívit LA a Japonsko. Tohle mám určitě na programu, ale kdo ví kdy se to uskuteční. Moc rád vzpomínám na Čínu, i když to nebyla zrovna pohádka a na Malagu, kde jsme byli v únoru s částí Picnic Skateshop teamu a 35mm a na mnoho dalších destinací, kam jsem měl možnost se díky skateboardingu podívat. 

 

Co jsi dělal v Číně? Máš nějaké postřehy nebo zajímavé a vtipné historky, o které se chceš podělit? 

Jeli jsme tam na závody. Čína byla úplně jak jiná planeta. Hned jak jsme přiletěli, tak se s námi hned všichni začali fotit jenom proto, že jsme měli světlou kůži a modré oči. Kulturní rozdíl byl neuvěřitelný, od jídla a architektury až po komunistický vlajky a obrázky Mao Tse Tunga v každým druhým krámku, což byl pro mně docela úlet. Street spoty byly doslova všude, protože všechno je z mramoru a nikdy tě ze spotu nevyhodí a naopak ti tleskají, když něco vrátíš. Určitě doporučuju navštívit, ale není to úplně pro každého. 

 

Erik Tacina – fs 180 nosegrind, Cártama / Foto: Jan Pelikán

 

Další rok nám klepe na dveře. Jaký byl pro tebe ten letošní?

Rok 2020 nebyl úplně šťastný, nebyly žádné závody ani akce, nedalo se cestovat a prošel jsem si mnoha zraněními. Je důležité ale neklesat na mysli a dívat se dopředu. 

 

To je správný přístup. Pozitivní myšlení je třeba. Co máš v plánu v příštím roce?

Plány na příští rok jsou určitě skejtovat co nejvíc, cestovat pokud to bude možné, jezdit závody jestli budou, natočit další part a posunout to zase dál a snažit se vyhýbat zraněním.

 

Foto: Daniel Dujsík

 

Náš rozhovor je u konce, aby už jsme lidi nezdržovali od sledování partu. Máš někoho, koho chceš pozdravit, poděkovat nebo naopak poslat hate?

Chtěl bych pozdravit a poděkovat všem, kteří mě podporují v tom co dělám, kamarádům, sponzorům, rodině, všem co se podíleli na tomhle projektu a pomohli ho dotáhnout až do konce. Doufám, že rok 2021 bude mnohem lepší než tenhle. Blíží se zima a a se skateboardingem to nebude tak easy jako v létě, tak to všichni nějak přežijte a mějte se nejlíp. Čau!