Honza Malý | LAst Try video a rozhovor jako bonus

Zhruba před měsícem jste měli možnost na pražské premiéře zhlédnout video s názvem „LAst Try“. Honza Malý se vydal spolu s posádkou do Los Angeles s cílem natočit edit zachycující tento nezapomenutelný výlet. Zmiňovaný snímek je obohacen také o rozhovor s hlavním hrdinou Honzou Malým. Dozvíte se, jak ho zasáhla současná situace, o zranění, jeho zážitcích ze zámoří a jeho blízkých cílech.

 

Text: Daniel Dujsík

Foto: Jonáš Hájek, Benjamin Buttler

Video: Benjamin Buttler

 

Čau Honzo, jak užíváš letní dny?

Čau Dane, mám se skvěle a užívám léto co to jde! Skejtuji každý den, finišuji různé projekty a nebo rozjíždím nové. Věnuji se BigBang, navštěvuji různá města nebo kraje,  kde jsem ještě u nás nebyl, objíždím pocovidové contesty a akce, taky točím hodně na streetu nebo prolézám urbexy. Bavím se a snažím se neflákat.

 

Vzal jsi to zostra a nalákal jsi čtenáře na svůj street part hned ze startu. To se budeme těšit. Změnilo se pro tebe něco během nouzového stavu/karantény a jak jsi využíval svůj čas?

Hele jo. Přišel jsem o práci v reklamce díky koronaviru. Ale jsem za to rád, protože jsem si něco našetřil a mohu si dovolit mít volný léto a jen skejtovat. Jinak jsem v krizovém stavu jezdil pořád, ale dodržoval jsem social distancing. Kdo mě sleduje ví, že si rád přivstanu na sesh ve skateparku. Ale jinak proběhlo během nouzovýho stavu spoustu změn v mým životě a rozhodně k lepšímu. 

 

Photo: Jonáš Hájek

Jsi na české skejtové scéně hodně produktivní a důkazem jsou tvé videa, která na nás chrlíš každý rok. V lednu ti vyšel Decade part, kterým jsi oslavil své desetiletí na prkně a teď je tady další. Šlo ale o poněkud jiný projekt než jsme tady u nás zvyklí. Kde vznikla prvotní myšlenka a kdo se na něm podílel?

Decade je srdeční záležitost! Premiéru jsem uspořádal s B-Day oslavou před Vánoci a bylo to pro mě nezapomenutelný. Byla to taková moje vnitřní reakce na veškerou smůlu, která mě provázela loňský rok, počínaje právě cestou do Los Angeles začátkem roku, následnými problémy s meniskem, na závodech a tak dále. Takže dekáda kterou jsem pak točil po zbytek roku u nás doma a ze všeho jsem se nějak postupně vyřvával na spotech, byla krásná tečka za tím vším.

 

No a teď zpátky k LA. Původní myšlenka byla trochu jiná. Díky mému chlebodárci Paulie Garandovi jsem se seznámil s filmovým tvůrcem Benjaminem Buttlerem, něco málo jsme spolu tvořili pro GarandBrand a pak jsme začali kecat o našich snech. A v mé hlavě ležel hardflip z legendárního El Tora. Trik, který tam ještě nepadnul a zrovna je to můj signature na schody. Samozřejmě jsem měl od začátku pokoru a respekt k tomu, ale říkal jsem si, proč to nezkusit? Rozjet se a zkusit si dát alespoň jeden fuckin try na hardflip z dvaceti schodů. Zkusit si sáhnout na bláhový sen. Ben chtěl do LA taky tak jsme to domluvili a pod secret projektem s původním názvem The Big Twenty jsme to hecli. Ale jak jsem mluvil ze začátku o té smůle, mělo to důvod haha.

 

Ollie, Belmont High School, LA. Photo: Jonáš Hájek

 

Hardflip z El Tora je už sakra pořádné sousto, do kterého se profíci jen tak nezakousnou. A když ano, tak to nedopadne úplně dobře. Dokonce jsem viděl týpka, který tam dopadl late shuvit. Chápu dobře, že jsi do toho nakonec nešel a držel ses během celého tripu spíše při zemi? 

Chtěl jsem, ale veškerý vývoj na místě nakonec vyústil v to, že jsem u legendárních schodů ani nebyl. V den odletu jsem jako naschvál onemocněl – nějaká virózka, horečka, kašel. Přiletěl jsem totálně bílej a pár dní jsem se zotavoval a na skate moc nemyslel. A to nemocný bývám sotva jednou za rok, tak jsem si to nádherně vybral. Necítil jsem se ale vůbec fresh, byl jsem slabej, podrážděnej a po pár dnech jsem si zvrtnul kotník. Né nějak brutálně, ale na dva tři dny mě to vyřadilo, ale nebyl jsem pak už vůbec nastavený v tom správným módu. V den zvrtnutí kotníku ale padly za mě nejlepší triky ze schodů, co ve videu mám. Switch kickflip z 9-ti na legendárních schodech na Belmont High School a pak heelflip v úvodu videa z dlouhých bloků, na které jsme přišli úplnou náhodou přelejzačkou školy, kvůli jinému spotu, který nakonec byl RIP. Spot, který jsme díky tomu omylem našli, není tak známý, ale pro mě byl. Hned jsem ty bloky poznal z videa Ground Control v partu Chrise Joslina a měl jsem radost, že jsem odjel trik na místě, kde dával můj vzor bs kickflip a shove-it. 

 

Ss kickflip, Belmont High School, LA. Photo: Jonáš Hájek

 

Ber to tak, že všechno špatné je k něčemu dobré. Asi to tak mělo být, aby sis zrovna ten pokus nedal, protože pro tebe mohl být osudový. Doprava a přesun z místa na místo asi žádná sranda, co?

Měli jsme struggle s půjčováním auta, takže jsme neměli ani pořádnou možnost někam vypadnout a pohybovali jsme se po okolí downtownu, south central ghettu, kde jsme bydleli, Venice, Santa Monice, hollywoodu a beverly hills a snažili se najít a skejtovat spoty, které prostě tak dobré nebyly. Bylo těžký najít dobrý spot, bez skatestopperů, security, rizikového okolí, spár a podobně. Vždycky se něco našlo a moje crew ze mě nemohla. Ale i tak jsme se s tím snažili poprat i při únorovém upršeném počasí a pořídili jsme super záběry, navštívili místa, kam by normální turista se nedostal, zažili pravou ameriku, potkali super lidi, viděli Berrics nebo potkali na v ulicích Nyjaha.

 

Boardslide, Santa Monica, LA. Photo: Jonáš Hájek

 

Plánuješ se někdy vrátit zpět pro tvůj vysněný hardflip? Když vezmeme v potaz, že je nová brána před odrazem otevřená. A samozřejmě až po zklidnění současné situace, která tam není úplně růžová. 

Rozhodně bych se tam chtěl podívat. Stát alespoň u těch schodů a kdo ví, třeba mi jebne a půjdu do toho. Jen to tam celé předělali a kdo ví jak budou vypadat v budoucnu. Poslední den tripu jsme chtěli alespoň na hollywood high 16, protože ty byly celkem blízko a El Toro je od centra tak 80km. Jenže další smůla byla ta, že jsme si to vybrali v den vyhlašování oscarů a celá oblast byla uzavřena policajty. Takže tam bych se chtěl podívat někdy taky! Abych nebyl tak depresivní, v ten poslední den jsme potkali již zmiňovaného Nyjaha a na to nikdy nezapomenu. Trip byl nakonec úspěšně zakončen ve Venice skateparku, hardflipem z postranní vlnky dovnitř do parku, což tam prý bylo NBD a skaters to tam ocenili. Takže solidní závěr.

 

Honza a jeho signature hardflip. Venice Beach, LA. Photo: Jonáš Hájek

 

A když už jsme u toho, jak je na tom koleno a celkově zdraví teď? Z velkých věci člověk přece jen nemůže skákat do nekonečna. U toho nohy trpí nejvíce.

Měl jsem jít začátkem prosince loňského roku na operaci, ale nakonec nešel. Magnetická rezonance mi zjistila prasklinku na menisku, která mi při moc velké námaze nebo hodně špatné ohlé noze způsobovala bolesti, ztuhlost nebo otoky kolena. Přes léto jsem to pociťoval víc, ale pak to bylo o něco lepší na podzim. Kvůli tomu se odřekl i trip do Číny s Tomášem Vintrem, díky best tricku na Grand Prix Beroun. Ale nějak jsem to následným točením doma do Decade dostal do formy, nehrotil jsem obří schody, prostě jezdil a užíval že furt mohu a moc neblbnul. Občas jsem posiloval svaly kolem kolena a jedl různé věci na klouby atd a jelikož se to nezhoršovalo a naopak trochu lepšilo, operaci jsem v prosinci zrušil. Skáču schody dál a mám ambice v tom pokračovat, ale musím opatrně, s rozumem a mírou. Myslím, že jsem ty problémy začal pociťovat poprvé v LA, kde jsem nohám v průběhu nedával dostatek odpočinku. Teď skáču normálně, ale opět se to občasně ozve. Při protáhlým nosebone grabu, který si občas udělám ve skateparku, jsem už dvakrát zařval a je teď na seznamu zakázaných triků) takových triků v průtahu nebo křeči bude více, ale zatím vím jen o něm hehe.

 

Smůla a zranění si vždy najde svoji oběť. Photo: Benjamin Buttler

 

Snímek nese název “LAst Try” a diváci mohou skrz něj zavítat do ulic Los Angeles, což je častým snem každého skejťáka. Jak dlouho trvala tvá cesta, s kým jsi výletoval a jak jsi vnímal tamní prostředí?

Cesta trvala dva týdny a brali jsme to tak, že objedeme spoustu legendárních míst, které jsem měl nakoukaný z videí. Budu se je pokoušet skejtovat a snažit se odnést si z nich taky nějaký cenný trik. Crew, ve které jsme se vypravili, byla čtyřčlenná. Benjamin jako hlavní kamera a rejža, Martin Bartoš jako druhá kamera a trpělivý timelapser, fotograf Jonáš Hájek a já. Našli jsme celkem levný AirBnb blízko downtownu, ale byl to docela drsný hood. Až zpátky doma jsem zjistil, že jsme byli fakt blízko rizikovým zónám. Po večerech jsme nikam pro jistotu nevycházeli.

 

Mise splněna. Photo: Jonáš Hájek

 

Navštívil jsi známé spoty, které známe ze světových videí. Jsou tak dokonalé, jak na první pohled vypadají?

Nejsou. Spoty v Kalifornii jsou těžký a málokterý je perfektní. Navíc nejsou na každým kroku a hrozně daleko od sebe. Opravdu je potřeba auto, dobrou crew a lokála, který ví, kdy kam jak jít a na co být ready. V Downtownu je toho víc u sebe, ale na hodně místech si člověk prostě jen tak nezajezdí, kvůli security nebo skatestopperům. Nejlepší spoty jsou asi na školách o víkendu, ale taky musíš vědět kam kdy jít a nespoléhat na internet, ale fakt vědět od místních jestli se tam dá ještě jezdit. Na jedné skatespot aplikaci, kterou jsem používal, jsem si vytipoval hafo míst po okolí a spoustu z nich nebylo aktualizovaných, takže hodněkrát přišlo nějaké zklamání. Třeba známý Santa Monica triple set. Tam si člověk musí připravit pořádný rozjezd i pomocí desek. Belmont devítky mají rozdrbaný dopad od skejtů a děsné spáry na rozjezdu. Není to zadarmo a asi nejlepší spoty jsou úplně nové spoty.

 

Flip bs tailslide. Photo: Jonáš Hájek

 

Máš zážitky nebo vtipné historky, o které by ses chtěl s námi podělit? Ne-li teda o nějaké z nebezpečného hoodu.

Zážitků je mnoho. Rozhodně zajezdit si alespoň na pár minut v Berrics a udělat si hardflipa tam z 10ti. Dali nám 5 – 10 minut, pak nás vyhnali, aby měli prostor a vyhlíželi Carlose Ribeira až dorazí na First Try Friday. Ze známých lidí jsem takhle potkal ještě Sebo Walkera a Sky Brown na Venice. Těm tenhle formát parku moc vyhovoval a kolem spousta turistů, kteří chtějí vidět show. Sky tam lítala v 9ti letech polety přes hlavu a pořád se usmívala. Dále jsem potkal Chrise Channa na LA Courthouse. Chris mě potěšil, že si mě pamatoval z GP Beroun za nollie flip o pivo na půl roku zdarma. To bylo super.

 

No ale největší haluz byla, když jsme se poslední den k večeru trmáceli hollywoodem, už pomalu objednáváme Uber na barák a já vidím na parkovišti vedle nás někoho skejtovat. Z dálky jsem nepoznával, o koho jde, ale jel si flipy na zemi…pak zkazil half cab flip a já že nějakej random týpek. Přiblíží se víc k nám a já začínám rozeznávat postavu, outfit, kérky všechno. Nyjah! Frajer si tam dával na parkovišti zcela sám pojezd jen tak na flatu. Tak jsem ho vyhecoval na fotku a prohodil s ním pár slov. Neskutečná náhoda.

 

Honzovo náhodné setkání s králem skateboardingu Nyjah Hustonem. Photo: Jonáš Hájek

 

Svět je opravdu malý. Nejen u nás, ale i v Americe plné lidí potkáš kohokoli.

To teda jo. Další vtipná story byla, když jsme si asi třetí den po příletu šli omrknout skatepark v našem okolí. Konkrétně Jackie Tatum Skate Plaza. Bylo to moje první větší skejtování, ještě furt jsem byl trochu nemocnej a po každým triku jsem vykašlával. Bylo to k večeru a objevil se tam jediný skejťák, týpek černý pleti s dredama a brkem v ruce. Dali jsme GoS, lehký pojezd, bavili jsme se o rapu a byl tak nadšený, že nás rovnou pozval k sobě domů na chill jak největší feláky. Před jeho barákem na něj už dávno čekala frajerka a on zapomněl, že je ten den Valentýn. S nadšením jí ukázal, koho vede – čtyři bílí kluci z Evropy a že jdeme k němu do pokoje. Borka nechápala, ale neřešila. Šli jsme k němu do doupěte, na gauči před televizí vyvalená jeho mamka a ta nechápala ještě víc. Namačkali jsme se do jeho pokojíčku tak 3×3 metrů a sledovali už jen jak balí obřího jointa, pije lean a zabíjí šváby, co mu tam lezly. Moje plíce to po chvilce moc nedávaly, ale byl to mega ulítlej večer haha.

 

Fs noseblunt. Photo: Jonáš Hájek

 

Člověk nikdy neví, na koho narazí. 

Trochu jsem se rozepsal, ale mám ještě další, a to skejtování na střeše jedné z nejprestižnějších univerzit ve státech. USC, University of Southern California aneb městečko ve městě. Sotva jsme opustili zaplivané nebezpečné ghetto a přešli silnici, měli jsme před sebou obří pohádkovou univerzitu plnou spotů. Architektura najednou úplně jinde a na ničem se tam nešetřilo. Potkali jsme tam studenta na oboru film a herectví, který s námi pak chvíli jezdil a ukázal nám i pár budov zevnitř. Vzal nás na jeho secret spot a to byl právě heliport na jedné z nejvyšších budov. Měli jsme štěstí, že hlídač byl zrovna pryč, jinak bychom se tam nedostali. Na závěr dne nám dal čtyřikrát svůj zaplacený “oběd” a my jsme se šli najíst do školního bistra, připomínající velký sál Bradavic v Harry Potterovi. Takové luxusní jídlo. Nebudu lhát, ale přežrali jsme se jak hovado. Na oplátku jsme mu věnovali tričko Nugget, které hrdě nosí dodnes. 

 

Nollie bs flip na střeše nejprestižnější univerzity v USA, University of Southern California. Photo: Benjamin Buttler

 

Ještě ve zkratce musím zmínit ztracení našeho fotografa v hoodu a snaha vyhrotit policii, aby ho začala hledat. Šel jen napřed a nedal nám vědět. Pak strach v Crenshaw oblasti, kde jsme jako bílí kluci s kamerami na krku byli téměř jako potrava pro hladové vlky. Jednou vedle nás zpomalilo auto plné pochybných gangsterů a prohlíželo se nás od hlavy až k patě. Docela sketchy byl taky nájezd tří policejních aut za skejtování na jednom hezčím railu u Rose Garden parku. Naštěstí vyřešeno jen domluvou.

 

Objevování neznámých míst k cestování zkrátka patří. Photo: Jonáš Hájek

 

Je vidět, že jsi toho za takovou chvíli zažil opravdu hodně. I špatné zážitky jsou v něčem dobré. Alespoň máš potom co vyprávět.  Jsi gurmán a nenechal sis gastronomické zážitky ujít nebo ses soustředil především na natáčení?

No snažili jsme se co nejvíc šetřit, takže gurmánství šlo dost stranou. Dost jsem se zásobil čínskými instantními polévkami a občas koupil nějaké sladké pečivo od místního vietnamce. Zajímavý bylo jít do McDonalds, kde to víceméně bylo skoro stejný, jako u nás, akorát v Americe je považován za podnik pro nejnižší třídu. Ze začátku tripu, kdy jsem byl nemocný, jsem se dožadoval kluků, že prostě potřebuji na Phóčko, pořádnej vývar na uzdravení, a to bylo taky těžký sehnat. Museli jsme kvůli ní do jedné čínské čtvrti. A u nás je rozhodně lepší. Jinak In N’ Out byl vždycky super a Benjaminovy domácí večeře taky.

 

Hippie jump. Photo: Jonáš Hájek

 

Kdyby sis měl vybrat jakékoliv místo na naší planetě, kde by ses chtěl podívat ať už za skateboardingem nebo čímkoliv jiným, kde by to bylo a proč?

Hele, na tohle je hrozně těžký odpovědět. Zkusím chvíli přemýšlet. Myslím, že žádné takové místo nemám. Asi nejvíc mi trčí v hlavě El Toro a taky Hollywood High, protože, k tomu mám hodně silné vazby tím, jak jsem byl blízko, ale zároveň daleko. Smůla a okolnosti překazily poznat tyto místa. Rád bych procestoval do konce života celý svět, všechny kontinenty, všechny státy. A co nejvíce se skejtem v ruce. Teď je priorita pro mě skejtovat, aneb dělat to, co mi jde asi nejlépe. A je mi jedno kde. Teď chci proskejtovat celý Česko a uvidíme, co bude dál. Mrknout se chci všude a říct konkrétní místo nedokážu.