Jára "Myšák" Kudílek posílá pozdrav z australskýho Pizzey skateparku
Vydáno: 07.06.2024
Když se mi ozval Jára Kudílek, kterýmu nikdo neřekne jinak než Myšák, že natočil ve svým domovským parku v Austrálii edit, napadlo mě, že bysme k tomu mohli prohodit i pár lehkých vět o tom, jak se mu na druhý straně planety žije a skejtuje. Slovo dalo slovo a tady to je.
Čau Myšáku, řekni nám na úvod, proč a jak tvoje kroky vedly zrovna na druhej konec planety a jak se tam máš a co tě živí.
Momentálně žiju na Gold Coast a jsem tady už něco přes tři roky. Zavedla mě sem nějaká potřeba osobní změny v životě. Zhruba hodinku jsem nad tím doma přemýšlel a pak mi zazvonil telefon a psal mi kámoš Honza Pacina, kterej v Austrálii už nějakou dobu žije, že si zrovna koupil skejta a že si na mě vzpomněl a vzpomněl si i na naši společnou debatu o tom, že by tohle někdy mohlo vyjít. No a nakonec jsem prostě odletěl a jsem tu.
Přínosem je určitě počasí, celej rok je tu sluníčko a když už přijde zima, tak to je jako takový jaro v Česku, takže skejtovat můžeš pořád, pořád je možnost různých výletů a poznávání. Mínusem jsou stoprocentně víza, který musíš řešit pořád dokola, abys tady mohl zůstat. Existuje spousta možností, jaký víza zvolit a jak se k nim dopracovat. Ja jsem tu momentálně na Covidový vízum, což jsem vychytal asi nejlepší možnost, protože jsem dostal vízum na celý rok, nemusíš platit žádný poplatky okolo, ani samotný vízum. Ale od června mi to skončilo a musím zase přestoupit na studentský vízum, což znamená si školu i platit. Přitom tu školu ani popravdě nepotřebuju, protože to ani nevyužiju, ale je to potřeba jako důvod, abys tu mohl zůstat. Je teda fakt, že tady nechci zůstat na pořád, protože mám v sobě tu touhu cestovat a poznávat nová místa, ale sám ještě netuším, kdy, kam a jak se vydám. A co mě živí? Makám rukama a pracuju jako izolatér, což znamená, že izolujeme různý věci a baráků až po průmysl.
Máš nějak možnost popsat australskou scénu, jak to tam chodí a jezdí?
Celou dobu, co tu jsem, tak žiju jen v Gold Coast, takže nedokážu posoudit scénu jinde, ale tady u nás je to v takový fázi, že ty skejtři už to dělají s nějakým záměrem a chtějí se někam dostat. Každý den jsou tu různý tréninky s trenérama, všichni jsou total sober, takže tu prostě jen tak nepotkáš týpka, kterej by si dal u skejtu pivko.
Když tady pozoruješ ty mlaďase, který vidíš prvně v životě a oni vrací flip beklip z osmi v perfektu v sérce, takže tady budou i úplně jiný levely potřebný k tomu, aby jsi dostal nějaký základní support. Nemusí přijít ani Tommy Fynn, stačí když dorazí pár dětí, tak si moc rád sednu a pozoruju tu mladou generaci, která vraždí jak na streetu, tak i v bazénech, kde tu fakt malý holky lítaj v airech vysoko nad copingem.
Celej edit je natočenej v jednom skateparku. Co je to za parádu?
Tenhle skatepark je přímo u nás ve městě Gold Coast, ve čtvrti Miami. Před ním tam stával hrozně dlouho starej park, ke kterýmu asi před douma rokama postavili i tenhle nový. Upřímně musím říct, že se tam sjíždí ohromná spousta lidí a krom spousty děcek, který plní park, tak se ti i docela často poštěstí, že si zajezdíš třeba s Tommy Fynnem nebo třeba s Chloe Covell, která bydlí hned vedle, ve městě Tweed Heads. Tam je tam většinou před nějakejma většíma závodama zavřená tejden v kuse a jen drtí. No a když dorazí Tommy, tak si rád odpočinu, sednu a jenom žasnu, jak ve svých 35 letech pořád neskutečně dává.
Jak to tam funguje se streetem? Jezdis i street nebo mas radsi pohodu v parku?
Streetových spotů je tady ohromný množství, ale na spoustě z nich jsou skate stoppery. Ale ono taky, já a street už nejsme od určitý doby, kdy jsem měl nemocný nohy, moc kámoši a jsem rád, že jsem rád, že můžu vůbec skejtovat. Kdyby ses mě zeptal před dvouma rokama, jestli jdu skejtovat, tak řeknu, že ne, takže to prostě dělám, abych se tam nějak vůbec udržel v nějaký základní kondici. Někdy se stane, že přijdu do parku a po deseti minutách vím, že nohy už nemůžou a musím to zabalit a jít domů.
Co jsi měl s nohama?
To právě nikdo neví. Z minuty na minutu mi prostě přestaly fungovat a zrovna ve chvíli, kdy jsem se rozjel na skejtu. Musel jsem počkat až zastaví, protože jsem nebyl schopnej vůbec sám zastavit. Asi rok jsem chodil po různých vyšetřeních, tunelech, elektroléčbách, ale nepřišlo se vůbec na nic. Po čase to samo trošku ustoupilo a vypadá to, že to asi byla prostě psychosomatická nemoc ze stresu a přepracování. Bohužel se už nikdy nohy nevrátily do původní pohody. Jsem sice schopnej si občas zaskejtovat, ale v omezeným módu, že radši skočím z deseti schodů, protože mi nohy nedovolej třeba vyskočit na bednu.
Díky za pokec, drž se a užívej dál australskýho života a brzo snad na viděnou
Zobrazit příspěvek na Instagramu
