Sváťa Vorel si ke 40. narozeninám nadělil 40 triků

Jak jednou zkusíš, už nikdy nechceš jinak. To je skateboarding v celý svý kráse. Tohle moc dobře ví turnovskej nestor, Sváťa Vorel, kterej skejtoval, ještě když většina z vás tahala kačera. Sváťa nedávno oslavil významný životní jubileum a ke svejm 40. narozeninám si nadělil příjemnej edit. My jsme si Sváťu vzali na kus řeči, aby jsme se s váma mohli podělit o pohled na svět opravdovýho srdcaře.

 

Video: Jakub Beneš

 

 

„Dovršil jsem v životě čtyřiceti let a řekl jsem si řekl,

že si natočím čtyřicet triků, kterýma se pokusím ještě kousek posunout.“

 

 

Takovej přesně Sváťa je… vysmátej, hodnej a pohodovej člověk / Foto: Miroslav Kravec

 

 

Takže i ve čtyřiceti letech je progres pořád možnej? Šlo o triky úplně nový nebo jsi zkoušel variace starších?

 

Napsal jsem si seznam triků, který bych chtěl udělat. Kameraman mě občas hecnul do něčeho, co jsem měl jen v hlavě a nikdy jsem to nezkoušel. Několik triků jsem vrátil poprvé v životě. Kupodivu tyhle triky šly líp než ty, co už jsem někdy dal. Chtěl jsem pokořit hlavně turnovskej beton, takže je to všechno tam. Bohužel jsem během natáčení zjistil, že hlava by chtěla, ale tělo už ne a ozvaly se hlavně kotníky. Občas to bylo fakt zoufalý, totální frustrace. Nakonec, když mi chyběly poslední čtyři triky, dva dny před dovršením oné čtyřicítky, se mi blokly záda a kyčel a skončil jsem na injekci v nemocnici. To už jsem byl psychycky pěkně v hajzlu. Nakonec to díky tomu povolilo a dotočil jsem to čtyři dny poté.

Ale jde to posouvat. Když si to usmyslíš a jdeš si za tím a nevzdáš to, tak to jde. Ale samozřejmě už to bolí víc než dřív.

 

Jak to má s volným časem na ježdění? Přece jenom práce, rodina a času už tolik nezbyde. Zbyde ještě čas na nějakej trip do okolních měst?

 

Mám dvě malý krásný děti a toho času už fakt moc není. Naštěstí mám tolerantní přítelkyni a dvakrát do týdne, někdy i třikrát, mám čas. Necestuju už jako dřív, na tour už jsem nebyl osm let. Když už vyrazím mimo město, tak na lokální závody, kde se potkám s kámošema a je to sranda. Žádný soupeření, jen hec a pohoda. A když se někdy povede i jízda, je to příjemný zpestření.

 

Ve francouzským stylu padlo tohle 50/50 v Paříži na Meat Fly tripu (2006) / Foto: Tomáš Flégl

 

Jak vypadalo tvoje skejtování v Turnově od mala, jaký byly podmínky? 

 

Tak v pěti, šesti mi dal táta můj první skejt. Jezdili jsme tu s kámošema downhilly a mě to vždycky hrozně bralo. Ale chvíli trvalo, než jsem se dostal ke streetu. V devadesátkách byl pro mě skate hlavně finančně nedostupnej. Stálo to víc než dneska, ale dneska jsou dvoj nebo trojnásobný platy. Takže první regulerní skate jsem spachtil v patnáctiti. Začínali jsme na parkáči a vyráběli si překážky ze všeho možnýho. Cirkusákům jsme kradli sololity, na kterých měli reklamy a nám se hodily na povrch a nájezdy. Pak jsme začali objevovat kouzlo bazénku na sídláku a strávili jsme tam nonstop tři roky. Do toho tu navíc byly zdevastovaný kasárny a to byl pro nás ráj. Tam se dalo jezdit i v zimě a materialu na stavění tam bylo mraky. Co nerozebrali rusáci a cikáni, to jsme zracovali my.

Jinak bazének probíhal až do doby než byl skatepark. Mezi tim se postavilo spousta lavic, pyramid, railů a to všechno na různejch pláckách. Skatepark tu vybetonovali před pěti lety a to já už byl bohužel za zenitem.

 

Člověk není živej jenom skejtem, baví tě něco mimo tenhle svět? Vím, že se docela dlouho věnuješ rapu. Dával jsi tomu vždycky stejnou energii jako skejtu? Btw, existuje nějaká tvoje tajná záliba, o který moc lidí neví?

 

Jo, rap dělám od střední. Když skončil boom skejtu a zůstal jsem tu sám z původních třeba třiceti skejtujících lidí, tak jsem dával víc rapu. Teď je to tak půl na půl. Jinak mám rád basket, chodím s klukama přes zimu na tréninky, abych nevyměknul. Na snowboardu už jsem nebyl zhruba tři roky, ale taky jsem ho svýho času dost hrotil. Jinak mám samozřejmě nějakej svůj fetiš, co se týče sexuálních hrátek a o tom kámoši fakt nevědí.

 

Frontside flip na Restart tour v Drážďanech (2012) / Foto: Martin Moucha

 

Tvůj styl je na dálku jasnej, obrovskej pop, jedinečnej styl a hlavně oldschoolový oblečení z éry dvacet let zpět. Kde ty věci pořád bereš a jak se ti třeba zamlouvá dnešní styl obouvání?

 

Mám spoustu věcí ještě z krámu, kde jsem makal a vždycky jsem si vybíral široký gatě, protože hiphop a volnost. Trika 3XL a mikiny 2XL. Hodně věcí jsem dostal od sponzorů, takže mám pořád ještě slušnou zásobu. Přijde mi, že ten skate má v těch vytahanejch hadrech větší zevl styl. Jinak ty nejlepší gatě, co má do teď, mi přivezl kámoš z Liberce, když viděl moje video a že tam mám tenhle styl kalhot. Dovezl mi ty bláho ještě dvoje stejný a dvě trika a v těhle věcech jezdí v nich do teď. Dnes už Specific neseženeš, byly to největší bomby, díky Sopouchu!

Tyhle elastický hadry mě asi nikdy brát nebudou. Připadám si v tom jak buzna, boty kupuju zásadně chleby. Měl jsem asi dvakrát placatý boty a ani jsem se nechtěl koukat, jak si připravuju nohy na trik, jak to bylo hnusný.

 

Vím, že jsme už podobnou odpověď zmiňovali, ale jak je to s fyzičkou čtyřicátníka, kterej si nechce ubírat a chce jezdit alespoň pořád na stejný úrovni? Je to genama, v hlavě nebo musí člověk prostě svědomitě makat? Jak vidíš svoji skejtovou budoucnost? Dá se skejtovat třeba do šedesáti za předpokladu, že o sebe bude člověk dbát?

 

Stopro! Pokud si neuděláš zranění, který tě odpíše, nevyfetuješ si mozek a neprochlastáš játra, tak je to reálný. Sice nebudeš jezdit třeba gapy na streetu, ale ollie si dáš vždycky a o bazénech ani nemluvím, prostě pohoda surfing. Geneticky mám daný, že netloustnu. Vždycky jsem byl šlacha, žeru všeho po málu a mám dobrý spalování, takže asi fakt genetika. Mám od osmnácti stejnou váhu, plus mínus tři až čtyři kila. Plus mám většinou jen na Vánoce. Ale pak mi stačí jít dvakrát pojezdit a je to všechno pryč.

 

Při nepřízni počasí v Bilbau během Meat Fly tripu vyzval Sváťa tohle monstrózní ollie / Foto: Tomáš Flégl

 

Takže je možný, že se za deset let Sváťa zase ozve s informací, že připravuje padesát triků k padesátinám?

 

Už jsem o tom samozřejmě přemýšlel, uvidíme. Možná to pojmu jinak, viděl bych to třeba právě víc na ten koping. Ale kdo ví, když mi to tělo dovolí, tak to hecnu, to je jasný.

 

Každej vidí minulost zkresleně a nedá dopustit na svoji éru. Vnímáš u českýho skateboardingu za ty roky progres, popřípadě nějakej úpadek?

 

Progres vidim v tý brutalitě co teď probíhá. Neskutečný komba, obrovský gapy, nekonečný raily a spousta nových triků. Úpadek vidím v tom, že je dnes mnohem víc možností a způsobů jak dělat extrémní sporty. Hodně to zabily koloběžky. Ty neměly do skateparku nikdy vstoupit! Na druhou stranu, pokud to dělaji prckové, tak je fajn že nesedí u telefonu nebo compu. Dnes je ze skejtu už víc sport než životní styl. Myslím, že hodně skaterů si dává do rypáku chemii aby jim to šlo líp a to je špatně. Už to nejsou tolik srdcaři a honí se jen za vítěztvím, než za tou pohodou. Uvidíme, co bude po OH. Je to samozřejmě dobrý na propagaci skejtu, ale na pozadí jsou prachy a atraktivita OH, která je už bohužel v úpadku. Už nepadají rekordy, protože lidský tělo má svoje hranice. Dneska, když chceš být nejlepší, tak musíš sypat a mít vatu. Je to v hajzlu a ani nechci aby se moje děti zapojily do těhle sraček…

 

Děkuju ti moc za příjemnej pokec. Na závěr je tu tradiční prostor, ve kterým můžeš vzkázat cokoli všem, ktereým bys rád.

 

Každopádně největší patří mámě, tátovi a bráchovi. Ti mi dali víc, než všichni ostatní dohromady. Samozřejmě jsem vděčnej všem sponzorům, který mě kdy podpořili a kámošům, který mě ještě nepohřbili. Díky tobě za prostor a za spolupráci okolo skateboardingu. A samozřejmě nemalej dík patří mojí holce Anetce, která mi dala dvě krásný a zdravý děti.

 

 

Autor: mutecrap Rubrika: Skateboarding