The Story Behind: Kamil Zajíček

Série “The Story Behind“, která představuje zajímavé kreativce ze subkultury skejťáků a jejich práci v zákulisí, pokračuje dalším příspěvkem. Od objektivu Jirky Novosáda zavítáme k malbě, k níž má Kamil Zajíček, rodák z Píště u Opavy, opravdu blízko. Spojení skateboardingu a umění jdou spolu ruku v ruce a tak jsme se rozhodli ho trochu vyzpovídat a vám ho představit o něco víc. Jak se žije a jezdí v Rakousku, kde čerpá svou inspiraci a co plánuje dál? Nejen o tom se rozpovídal v následujícím interview.

 

Text: Daniel Dujsík

 

Čau Kejml! Jsme rádi, že sis udělal volnou chvíli, i přes to, že máš hodně busy období. Jsi sice v jednom kole, ale ber to tak – je lepší být busy než se nudit a nemít co na práci. Kde se zrovna nacházíš a co tě zavedlo právě tam?

Čau Dane, v pohodě, mě zase těší váš zájem.  Souhlasím. Nacházím se v Ramsau am Dachstein v Rakousku, kde pracuju v gastronomii. Bydlel jsem rok v Grazu a chtěl jsem si zkusit jednu sezónu v Alpách. Nějak jsem tady kvůli práci zůstal a už jsou tomu čtyři roky, co funguju mezi Českem a Rakouskem.

 

Je třeba dát prostor lidem, kteří makají a vytváří něco zajímavého. Jak bys srovnal život v Rakousku a u nás? Napadlo tě někdy, že budeš žít v horské oblasti? Podmínky pro skejtování musí být mnohem obtížnější, je to tak?

To záleží na tom, jestli žiješ ve městě nebo v horách. Ve městech je to obdobné jako u nás – kultura, lifestyle, umění a solidní skejtová scéna. V horách je to hodně o tom turismu, protože ty podmínky pro aktivní dovolenou jsou fakt úžasné a jezdí sem lidi z celého světa, takže jsou všude hotely, ať už obrovské komplexy nebo malinké rodinné pensiony. Z velké části se pracuje jen sezónně v zimě a v létě. Podzim a jaro má většina podniků zavřeno a lidi mají pauzu, dělají se rekonstrukce, zemědělské práce a tak dále. Upřímně by mě to nenapadlo, prostě mě sem vítr nějak zavál. Asi bych měl zmínit fascinující počet jazykových dialektů. Němčina má tady spoustu odrůd a téměř každých pár kilometrů se mluví jinak, což je někdy docela průser.  Je tady v pohodě skatepark ve Schladmingu a Blue Tomato tady má svůj headquarters s malinkým skladem, kde jsou překážky a mini, což je super pro zimní období. Taky jezdíme do Cage skateparku v Salzburgu, kde to žije.  Je tady i fajn parta skaterů, docela se hecujem a točíme, takže si nemůžu stěžovat.

 

Všude je něco a vše má své pozitiva i negativa. I přes to, že jsi tak vytížený, stíháš jezdit na skejtové tripy a sbírat materiál do svých každoročních editů plných techniky. Stále mi zůstává v hlavě tvůj no inward double heelflip bs revert z Barcy. Respekt! Máš tip, kam jet na výlet za skateboardingem? Pokud to teda není Barcelona, kterou by řekla většina. A když už jsme u toho, jak bys srovnal level ježdění u nás a v Rakousku?

Díky moc! Ty tripy si užívám a není to jenom o točení, ale je to i dovolené a té partě lidí, která je spolu a na pár dnů je úplná pohoda a sranda. Když něco padne na kameru, tak mám mega radost a když to nejde, tak se nic neděje. Docela se šetřím, měl jsem taky dost zranění a chci jezdit co nejdýl, tak si spíš jezdím manuálky a techniku na menších věcech, různě se snažím kombinovat flip in, flip out. Když mám nějaký nápad, tak si to klidně natočím na stativ i někde ve skateparku. Za ten rok se vždycky nasbírají nějaké záběry na menší pohodový edit. Berlín, Kodaň a Vídeň asi nemá cenu zmiňovat, tak třeba Katowice jsou super, nejen kvůli PTG plaze, ale jsou tam i dobré spoty, solidní scéna a máme to kousek.  Level skateboardingu v Rakousku je hodně našláplý, podobně jako u nás. Lidi zakládají firmy na skejty, skateshopy jsou aktivní, pořádají premiéry videí, dema, contesty atd. Hlavně teda ve Vídni, Innsbrucku a Grazu. Například Blue Tomato, Freedome skateshop a samozřejmě Redbull hodně podporují rakouský skateboarding plus distribuce všech možných firem. Občas jezdím v Salzburgu s Phillem Josephu a Levim Loeffelbergerem a absolutně nechápu, co dělají za věci (např. ss flip bektel ss bigspinflip out jen tak, aniž by to točil nebo se s tím trápil). Tihle dva rozhodně stojí za zmínku, ale je tady spousta dalších nadaných skaterů a na dobré úrovni je i rádiusový skateboarding.

 

 

Teď něco k tvé zálibě. Barvy jsou tvá velká láska. Pestré malby jsou protkané fiktivními postavami, zvířaty spojené s prostředím přírody. Kde bereš svou inspiraci? Obzvlášť když maluješ jeden obraz za druhým.

Sleduju spoustu oblíbených umělců a inspiruju se nebo mě z ničeho nic napadne nějaký nápad, který se potom v průběhu té tvorby dost vyvíjí a dolaďuje. Taky dost improvizuju a nechávám to volně plynout a dost záleží, jakou mám náladu a sílu. Za nějakou dobu si člověk v malování vytvoří svůj styl a už nějak přibližně ví, jak a kde začít a stane se to přirozenou každodenní činností, tak jako skateboarding nebo cokoliv jiného.

 

Kteří umělci, jejichž tvorba stojí rozhodně za zhlédnutí, jsou pro tebe v top žebříčku?

Tak třeba Tiffany Bozic, Henry Gunderson, Interesni Kazki, Greg Craola Simkins, Mark Whalen (kill pixie) , Rob Sato, Dulk1, Nosego, Curiot, Low Bros, Andrea Wan, Kelsey Brookes, Ed Templeton, Jim Houser, Andy a Ben Kehoe, Jessica Fortner, Josh Keyes, Willey Wallace…

 

Jak dlouho se malování věnuješ? Máš sen nebo cíl, kterého bys chtěl jako umělec dosáhnout?

Začal jsem docela pozdě, mezi koncem střední a začátkem vysoké. Předtím jsem dělal pixel art v Microsoft Painting a měl spíš odpor k výtvarce a kreslení. Jednoho dne jsem byl pozván na narozeninovou party a neměl jsem dárek pro kámoše, tak jsem ze srandy posbíral nějaké staré štětce, vodovky a namaloval jsem mu naprostou hrůzu. Tím to vše začalo a doslova mě to pohltilo. Dost věcí, na kterých jsem měl možnost pracovat, beru jako splněné sny a moc si toho vážím. Konkrétní sen asi nemám. Snažím se pořád zlepšovat, malovat věci, ze kterých mám dobrý pocit a vědět, že jsem za komfortní zónou a nešmelím to.

 

Za tu dobu jsi uspořádal řadu výstav a spolupracoval jsi například se známým českým výrobcem psacích a výtvarných potřeb KOH-I-NOOR HARDMUTH. Jak k tomu došlo? To se jen tak někomu nepodaří.

To byla perfektní zkušenost a čest! Tehdy jsem maloval jenom obyčejnými školními vodovkami a tušemi právě od této firmy a napadlo mě jim napsat email a poslat pár fotek mé tvorby, protože jsem ty barvy používal dost netradičně a sytě. Nakonec mi s nadšením odepsali a byly z toho výstavy v zahraničí, návštěvy továren, dvě tutoriál videa a spoustu fajn dalších možností. Ta spolupráce se po nějaké době zastavila, protože se změnil tým lidí z marketingu, a já přešel na akryl na plátně z vodovek na papíru. S vodovkami a tušemi pracuju už jen občas a nebo s dětmi při různých workshopech. Možná mi ještě vyjde jeden projekt s Koh-I-Noorem, který už je hotový asi šest let a pořád se nějak odkládal a nedařil se zrealizovat.

 

 

Byl jsi jeden z prvních, které oslovila firma Charge Skateboards a požádala tě o návrh desky. Mít vlastní design na prkně, který mizí z obchodů před očima, je sen každého. Jak vnímáš tohle a dnešní skateboarding obecně?

Spolupráce s Charge a Mirkem je radost od samotného začátku a samozřejmě je to boží, když vidíš lidi s deskou, která má tvůj design. Pamatuju si, jak mi Mirek volal, že rozjíždí projekt na desky a nejspíš se bude jmenovat Charge a já mu tehdy milion krát děkoval, že se ozval. Mega respekt, kam až se to posunulo. Baví mě to jejich nasazení, neustálé točení , spolupráce s dalšími umělci, team zajímavých lidí, akce atd. Frčí to fakt dobře. Já měl možnost udělat 6 designů, z celkových už 41! Dnešní skateboarding vnímám docela pozitivně. Koukám pravidelně na nová videa, Nine Club, závody a všechno ostatní kolem. Pořád to ve mně vyvolává chuť jít skejtovat a užívat si to. Někdy mě trochu děsí nové trendy, komerce a vliv sociálních medií, ale beru to jakou součást toho nezastavitelného vývoje a růstu povědomí o skateboardingu ve světě.

 

 

Plánuješ nějakou další výstavu u nás v Česku? A je nějaký rozdíl v tom, když se chce člověk prosadit, v ČR a zahraničí? Když jsem žil v Manchesteru, vnímal jsem, že je kolem mě mnohem více kreativních lidí, kteří něco vytváří. Ten má fashion brand, ten dělá designy a ten zase tamto. Je asi těžší se prosadit, ale zároveň lehčí získat známosti a inspirovat se. A obzvlášť to musí být náročnější, když jsi z menšího města jako ty, což?

Koncem března budu mít výstavu, menší vernisáž a týdenní workshop se studenty v Ostravě, v jazykové škole PORG. Těším se na výstavu doma po dlouhé době. Ty jo, já to slovo „prosadit se“ moc nemusím. Myslím si, že když člověk něco tvoří a dává do toho všechno, tak ty výsledky a třeba menší úspěchy přijdou samy časem. Člověk sbírá zkušenosti a učí se ze svých chyb.  To ani nesrovnávám, protože je dnes dost jednoduché cestovat a sdílet svou tvorbu třeba na Instagramu s ostatními, sem tam tě někdo osloví a naopak. Je to hodně o komunikaci a opět je fajn tomu dávat volný průběh, věřit si, ale zase né být úplně namistrovaný. Nemám ani pocit, že bych se nějak prosadil, pořád mám k tomu všemu normální práci. Stoprocentně bych maloval stejným tempem, i kdyby to nepřinášelo žádné projekty a řekněme ty výhry, protože je to skvělý a naprosto neomezený proces, kdy člověk vypne a jede si to svoje.

 

Ještě jednou díky za tvůj čas a budeme se těšit na další tvé projekty, ať už skejtové, tak ty ostatní. Ať ti to jde zkrátka od ruky a máš v hlavě plno dalších nápadů!

Já taky děkuju, ať se daří!