Lógr u dna na Komasaufen tour

Devět dní, devět měst, jedna dodávka, DIY skateboarding, 126 Braníků ve třech dnech, jezera, Beauty and the Beast, calvados 62,5%, zpití se do němoty, Středozemní moře, reggaéčko a Positive vibrations, hardcore punk a Positive Imapct, bezmozek, grindcorovej festival ve squatu a skateboarding do čtyř do rána.

Pražská skejtová usazenina Lógr opustila zaplivanou Prahu, aby kočovala po bazénech a špinavejch ulicích evropskejch měst. Hlavním úkolem bylo prozkoumat evropskou DIY scénu. A tak se stalo, že středobodem celý Komasaufen tour byl Curych, kde je DIY skateboarding díky Beast partě a Nicolasovi ze September wheels neskutečně rozjetej. Jelo se dodávkou na cigoše, což v praxi znamená nemít střechu nad hlavou, teplý jídlo, koupat se maximálně v jezerech a pít u toho co nejvíc Braníků. Žili jsme ze dne na den s tím, že nemáme, kde spát, a nevíme, co nás druhý ráno bude čekat. Švýcárská fízlárna nebo italská mafie? To je jedno! Prostě držet pohromadě a u dna, přesně tam, kde to má Lógr nejraději.

Naše posádka ve složení Nemeš, Svoboda, Dauš, Löbl, Hormon, Ryba, Špaček a Hroch zamávala ceduli s nápisem Praha a nastavila kurz směr Baden-Württembersko, konkrétně Heidelberg. Turistický příručky vyzdvihujou především historický centrum se zříceninou zámku a Univerzitu Ruprechta-Karla z roku 1368, údajně nejstarší na území dnešního Německa. No, to nám bylo tak nějak fuk a namířili jsme to rovnou do špinavýho betoňáku pod mostem u řeky. Tam to nejvíc zabil Hormon ejkejej Mormon svým foot plantem fakie o zeď. Parta zajásala, že se ve skateparku svítí i přes noc. O několik hodin a flašku vodky později už tolik nejásala, když u řeky začalo chcát a my museli spát při světle a za neustálý přítomnosti kolemjdoucích vožralů pod mostem.

V čerstvosti absurdária nedělního rána jsme se přesunuli do Stuttgartu, hlavního města spolkový země Baden-Würtembersko, trošku omrknout streetový spoty. Stuttgart je hometownem Lema Villemina a něco nám dalo tušit, že to tam v ulicích bude dobrý. Nemýlili jsme se. Našli jsme cihlový banky, bank na staveništi, spousty laviček a těžkou streetovou zídku, na který Löbl vyzval nekompromisní switch frontside tailslide. Pokoušel se vyrvat z toho ještě bigspin, to mu už ale štěstí tolik nepřálo. Na noc jsme se přesunuli k Bodamskýmu jezeru do bowlovýho parku v rakouským Hardu, jehož součástí je nechvalně známej Bowl of Death. Večer jsme vypili vodku a další Braníky a udělali velkej oheň. Znovu pršelo.

Třetí den jsme se přesunuli do největšího švýcarskýho města Curychu, který se pravidelně umísťuje na žebříčcích měst s nejvyšší životní úrovní. Pro nás to znamenalo sice drahý pivo, ale klidný spaní. A taky jsme se tam měli setkat s Nicolasem ze September wheels, kterej je hlavním hybatelem stavby Do It Yourself spotů v Curychu a širokým okolí. Zkrátka DIY or DIE! Potkali jsme se v bazénu Beast, Löbl jakožto „automekánik“ zprovoznil generátor a rozjela se noční sešn. Dali jsme si s Nicolasem pivo a on se rozvyprávěl o evropský DIY scéně. To nás přimělo k přemejšlení o smyslu toho, co děláme a skateboardingu samotným.

Ten nabízí spoustu cest, kterejma se může jednotlivec dát. To, která je správná a která ne, závisí jen na každým z nás. Individualita podporuje soutěživost, punková etika Do It Yourself zas kreativitu. Snaha postavit si něco vlastníma rukama stmeluje partu pivem a krví, a nejen lokálně, ale globálně. DIY skateboarding vytváří rodinu lidí se stejným přístupem jak životu, tak ke skateboardingu. Nikde jinde než u skateboardingu se vám nestane, že voláte člověku, se kterým jste se v životě neviděli, a ten vás vezme na vlastnoručně postavenej spot, nabídne vám nocleh a vychlazený pivo. Nebo jo?

DIY skateboarding je v Evropě čím dál hlasitější. Velkej podíl na tom má průkopník tohoto proudu, švédskej skejtr a filmař Pontus Alv. Na svědomí má audiovizuální orgie prodchnutý severskou ponurou atmosférou jako Strongest of the Strange a In Search of the Miraculous, kde můžete vidět jeho nejznámější spoty. Oba dva snímky jsou koncentrovanou inspirací pro skejtry po celý Evropě. Inspirovat se nechala i parta Beast ze švýcarskýho Curychu již kolem roku 2008, kdy postavila svůj první DIY spot Sihlside. Jedná se o bazénovej roh s povrchem, kterej rozhodně není přátelskej k vašim loktům a kolenům. Touha stavět je vedla dál, až k plánům postavit si vlastní betonovej ráj, bazén Beast.

Na začátku bylo nejdůležitější sehnat místo pro položení základů. V tomhle vyšlo město Curych partě vstříc a propůjčila jim flek. Na pravděpodobnou dobu čtyř let, než se postaví novej fotbalovej stadion, Tak to bejvá u většiny DIY spotů. Třeba jako u Black Crossu v Basileji, kterýmu před nějakou dobou minimální trvanlivost vypršela. Z původních čtyř let tam však bazén s monumentálním černým křížem stál šest. Stavba Beastu mohla započít v roce 2010 a táhla se až do září loňskýho roku. Pomáhal na ní i třeba českej bazénář Martin Lucuk, kterej pro Beast zařídil dlážkový kopingy od Mystic Concrete. Nyní se v srdci Zurichu, nedaleko nejvyššího věžáku ve městě Prime Tower, schází bazénáři z celý Evropy, společně skejtujou a pijou do ranních hodin na místě zvaným Beast. Ale už starej Walt Disney věděl, že tam, kde je zvíře, bude i kráska, ne? O tom ovšem až později…  

Co vám budu povídat, rozprava s Nicolasem u jednoho piva neskončila. Vytáhli jsme těžkej arzenál, sedmičku tátova 62,5% calvadosu, která probudila zvířata ve všech zúčastněných. Plnejma douškama jsme se sesunuli do transcendentálních nížin intelektuálního suterénu, a tak třetí den padlo 126 Braníků, basa švýcarskýho nejlevnějšího piva a skoro litr calvadosu. Cesty Lógru jsou nevyzpytatelný…

Curych to nejsou jenom DIY bazény, je to město plný nejlepších streetovejch spotů. Říkají vám něco jména jako Sven Kilchenmann, bratři Kampfenové nebo Kilian Zehnder? Ti všichni jsou z Curychu a jejich video party dávají jasně najevo, že se asi měli kde učit. My streety načali u tamního nejvyššího věžáku jménem Prime Tower, kde naleznete zídky všeho druhu a jako bonus čistě pouliční pyramidy, u nichž vás nenapadne nic jinýho, než že pan architekt myslel rovnou na skateboarding. Neodpustili jsme si to a natočili tam pár sérek. Dalším zajímavým místem ve městě jsou malý rádiusy na Badenerstrasse. Rozjezd z kostek, rádius z padesáti procent wallride a ze sta procent postavený znovu z kostek. Jednalo se o jeden z „příjemnějších“ spotů. Nicolas nám říkal, že tam prozatím padl pivot do fakie a backside disaster. Dauš tam vyslal férovej backside hurricane! V Zurichu jsme strávili tři noci. Prozatím…

Jednou takhle uprostřed ranní sešn v Beastu, asi kolem čtvrtý ráno, jsme se rozhodli (né, kecám, měli jsme to v plánu, jeden z nás musel bejt přece střízlivej), že zvedneme kotvy a pojedeme se vykoupat do Itálie. Kurz Janov nastaven! U moře jsme strávili asi tři hodiny. Dvakrát jsme se vykoupali, vyspali se a jeli zase zpátky do vnitrozemí. Nicolas nám dal tip na výbornou DIY plazu Creedence v malý vesničce Castrazzeto nedaleko města Brescia, jeden z projektů Set in Stone.

Noc před Castrazzetem pro nás byla krušná. Před Milánem jsme se chtěli vyspat na parkovišti, ale neuvěřitelný scénky, jak vystřižený z Kriminálky Miláno (jestli nic takovýho v italský televizi neběží, mělo by), nám nedaly spát. Nařáchlej týpek s cígem v červený káře s rumunskou poznávací značkou, lehký holky pobíhající sem a tam, velký SUV, najednou do toho přijíždí fízlové a předávají si informace s mafošema? Ještě tam chyběl barák, kde vařej peří. Nebo vlastně ani ten nechyběl, ten jsme potkali víc v centru Milána. Vyrazili jsme radši rovnou do Castrazzeta, abychom se probudili na tichým parkovišti uprostřed tohohle docela klidnýho městečka.

Jelikož Castrazzeto leží nedaleko jezera Lago D´Iseo, prvním bodem denního programu bylo koupání. Po koupačce a nezbytný odpolední siestě, kterou Italové striktně dodržují (a diví se jim někdo?), jsme se potkali se správcem Creedencu Valentinem. Ten nás pustil dovnitř a my měli celou plazu plnou betonovejch rádiusů, wallridů, beden a libovýho pole jamu jenom pro sebe. Jen škoda, že bylo asi čtyřicet ve stínu. Natočili jsme pár lajn a začali vymýšlet, co dál. Rozhodli jsme se vrátit se zpět do Švýcarska a navštívit kámoše z Warrior skateboards Alexe Tretera a Igora Fardina v Luganu, kde leží bazénovej park postavenej podle francouzský legendární Marseille. Večer byl v downtownu zrovna nějakej pouliční fesťák a my samozřejmě nemohli chybět. Po nočních streetech, měření rychlosti při downhillu a flašce vína jsme usnuli na parkovišti v centru přímo u naší Lógr off the Wall dodávky.

Ráno nás čekalo luganský jezero Ceresio, který mělo bejt kvůli svýmu ledovcovýmu původu studený jako kráva. Nebylo! To nás víc překvapila Jizera v Benátkách… Nicméně koupání nemělo chybu a všechny nás to nastartovalo na skateboarding. Celej den jsme strávili v luganským bazénovým parku. Po tom, co se tam pan Svoboda vyblbl a my ostatní si zasurfovali, rozhodli jsme se nechat luganský streety (který nejsou zas tak zajímavý) bejt a odjet zpátky do Curychu, kde na nás měla čekat nezměrná krása v podobě Beauty bazénu.

Ten si parta Beast postavila přímo v areálu squatu Autonomer Beauty Salon. Tamní squatterská komunita si vybudovala neskutečný zázemí, který zahrnuje kino, divadlo, klub, dráhu pro bmx a betonovej bazén. No, neřekli byste to, Beauty and the Beast (pozn. autora – Kráska a zvíře)? To musel bejt osud… Dáma jménem Madlene, jenž to tam měla na povel, nám vyšla ve všem vstříc. A Lógru stačí sakra málo… Levný vychlazený pivo, skateboarding po celou noc a kazeťák na plný koule. Ehm, s jedním cd hardcore punku Positive Impact! Bezmozková muzika všechny vyhecovala ke skateboardingu i v ranních hodinách, jen škoda, že nahráli zatím jen čtyři skladby. Ty nám jely dokola pět hodin, hehe. Shodou náhod tam v době naší návštěvy probíhal grindcorovej festival, víc jsme si přát snad nemohli, ne? Marast.

Bazén není zhruba z jedný pětiny dokončenej. Nicolas a ostatní stavitelé na to neměli dostatek prostředků, jelikož si všechny položky hraděj ze svýho. To dodávalo bowlu ještě větší náboj! Beauty chtěla dát partě pocit, že skateboarding v ní bude lehkej. Opak byl pravdou! Do jednoho nám dala akorát tak solidní lekci a naučila poslušnosti. Löbl šel po chvíli skateboardingu na střídačku a zbytek party si odnesl ošklivý boule a modřiny. Už se skoro rozednívalo a my usoudili, že by bylo rozumný jít spát.

Cíl nadcházejícího dne byl jasnej. Löblovi pořád né a né dát spát rail z jedenácti, kterej jsme potkali na našich cestách městem. Jednalo se o klasickej hranatej rail s rozjezdem ze silnice a těžkým dopadem. Hrozil totiž nechtěnej slappy grind na patníku. Löbl dlouho přemejšlel, jestli vyzvat smithgrind nebo lipslide, oba dva svý litrový triky. Nakonec se rozhodl pro lip. I nachystali jsme kamery a foťáky… Klapka, kamera, jedem! Odhodlávání na zábradlí vůbec naskočit zabralo něco přes hodinu. A pak se to stalo. Nasadil to! Parta zajásala, z auta se linulo AC (blesk) DC a všichni tomu už začínali věřit. Po dalších třech nadějnejch pokusech, však odchází bratr Löbl pokořen. Chybělo ale málo… Tak příště! A nás už čekala jen basa piv, poslední večer a cesta zpět do Čech.

Nechci ke konci klesat k nějakejm patetickejm výlevům, ale je dobrý pro zdraví jednou za čas vystoupit ze stereotypu každodenních povinností a na pár dní se stát tulákem bez domova. S tím fyzickým zdravím si nejsem tak jistej (spánek maximálně pět hodin, dost alkoholu denně a skateboarding na nejtěžších spotech do padnutí), ale pro mysl je to neskutečně regenerující. Koupat se v průzračnejch jezerech, pít to nejlevnější pivo a spát pod širákem se skejtem pod hlavou místo polštáře. S tím samým skejtem, kterej druhej den bez myšlenek na jiný útrapy konzumního života hodíte pod nohy a jdete s partou nejlepších kámošů skejtovat na vlastnoručně postavenejch spotech, jenž vznikly díky jiný bandě se stejným přístupem k životu. Tyhle chvíle vám připomenou pravej smysl toho, proč každej den ráno vstáváme s jedinou nepotlačitelnou touhou jít ven a skejtovat. Podle nás je skateboarding právě o tomhle.

Víc se o curyšský DIY scéně dozvíte z našeho článku Beauty and the Beast v říjnovým čísle Free Magazinu.